7/2017

Editorial

  • Na obálce jste jistě nepřehlédli Ricka Wakemana. A já už si nějakou dobu sliboval, že si připomenu svoje prehudební mládí. A tak jsem zalovil na „trubce“. Najít album Šest žen Jindřicha VIII. bylo dílem okamžiku. Musím říci, že první tóny... jak to popsat? Jména, obličeje, příhody... to vše se z paměti vytrácí, někdy rychleji a někdy pomaleji, ale hudba ne. Stačí první vteřina, a už víte. V hlavě je otištěna a ten pocit je neskutěčně nabíjející a skvělý. Když se podíváte na Wikipedii, tak zjistíte, jak obrovské množství muziky Rick Wakeman natočil, a mne napadá, že přeci není možné tohle vše mít v hlavě. Jenže když si promítnu, kolik dalších muzikantů poznám podle prvních tónů bez jediného zaváhání... Ale má to jednu podmínku, aspoň pro mne. Musím tu hudbu mít rád a musel jsem ji, jak se říká naposlouchat. Mnohokrát se mi stalo, že jsem desku odložil, a ani několik pokusů nestačilo. Snad nejvíce jsem si užil s deskou Dire Straits Love over Gold. Neskutečně dlouhé intro, nálada téměř nehybná. Dnes ji hodnotím jako jejich nejlepší. A mohl bych jmenovat další a další. Jen si sami vzpomeňte. Třeba k Jesus Christ Superstar mi musely trochu pomoci i lihové nápoje a Gillanův párplovský jekot. Ale byl jsem mladý. A... to si nevymyslíte, to se musí stát. Takhle mi otočit kormidlem mého úvodníku! Všudypřítomná internová reklama mi střihla do Ricka AquaBabes, poletujíci holčičky skoro v negližé a profesionální aranžmá hitovky na objednávku. Jakoby „trubka“ věděla a načapala mne na švestkách. Chvíli jsem s údivem zíral s myší nad tlačítkem „přeskočit“. Vždyť píšou o hudbě, a tohle je taky hudba. Ne, nečertěte se, bohužel, nebo snad bohudík, je, ať chceme nebo ne. Hudbu může dělat každý, zakázat se to nedá, ale my si naštěstí zase můžeme pouštět, co chceme. Ale abych se vrátil k Muzikusu, rozhovor s Rickem, který pro vás připravil Milan Janeček, je, myslím, hodně zajímavý a myslím, že zajímavější než interview s AquaBabes. Aspoň věřím, že pro nás muzikanty. Užívejte léto.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 27. 6. 2017

Články v tomto čísle