Milý strýčku Yllasi,
hrajeme ve zkušebně každý týden. Všichni máme už několik let stejné vybavení, stejné efekty a stejné nástroje. Přijdeme, zapojíme a hrajeme, a přece to každý týden zní jinak a musíme hýbat s korekcemi, efekty a tak. Nevíš, čím to je?
Tvůj synovec Erik
Milý synovče Eriku,
Jsem moc rád, že ses zeptal. Takhle dobré otázky jsou tu málokdy. Samozřejmě že vím, čím to je, a navíc ti prozradím i dalších pár tajemství. Takže začněme tím, co říkají mudlové, nebo chceš-li, technicky a odborně vzdělaní: Je to tím, že se pokaždé mění vlhkost, tlak i prašnost prostředí a i ty a tvoji kolegové jste v jiné náladě a s jinými aktuálními schopnostmi vnímání. Takže někdy neslyšíte vyšší harmonické a někdy zas basové spektrum. A i tvůj mozek si pamatuje chybně. Proto se snažíte docílit toho, co si myslíte, že si pamatujete. Ale my, kteří víme, že existují múzy, také víme, že kromě múz existují i skřítci, kteří mají rádi muziku a bydlí v nástrojích, strunách, zesilovačích a efektech. A někteří se mezi sebou hašteří a nemají se rádi (třeba skřítci z Marshallů zpravidla se skřítky z Fendrů). Takže jakmile zavřete zkušebnu, začnou reje a tihle malí pidižvíci, když se hašteří, rozštelujou trimry, přesvědčí p/n přechody, aby nechaly projít méně elektronů, stáhnou korekce i kompresory, o gainech ani nemluvím. Jsou schopni změnit rytmus na metronomech a vůbec všechno. Několikrát jsem zkoušel jim dávat mléko. Nefunguje to. Voda taky ne. A už vůbec ne nahrávky něčeho z jiné mísy, než na co jsou zvyklí. Nejde poté, co zahrajete Mama I’m Comming Home od Ozzyho jim pustit Langerovou nebo Gotta. A nebo víš co? Zkus to schválně sám, co se pak stane. Ale za tak rozštelovanou aparaturu mi pak nenadávej. A pozor, jsou spřažení s múzami. A to jsou taky pěkný mrchy žárlivý a mstivý. Kupříkladu jednou mi do zkušebny přišel kamarád, co maluje. Druhý den mi volal, že zničehonic nemůže dodělat rozdělaný obraz. Tak jsem se mu smál a šel jsem si pustit aparát, že si přehraju písničky, co jsem měl mít do studia. Nejenže zvuky byly naprosto nemožný, ještě jsem si připadal jak amatér. V každé druhé skladbě okno jak prase a prsty pomalé jak pluh. Tak jsem se podíval do rohu a přes paprsky slunce ve zvířeném prachu jsem ji uviděl. Byla naštvaná, že jsem si byť jen v koutku ducha chvilku přál, abych taky maloval. Co naštvaná, žárlivá a mstivá fúrie. Prej ani náhodou, a když chci najednou mít něco se ségrou, že teda prd a kašle na mne. Musel jsem škemrat a přesvědčovat a slibovat hory doly. A přitom ti malí skřítci šmejdili a kroutili vším, co šlo. Najednou na šňůře, co stála dva tisíce, upadl kontakt, slouplo se pozlacení jacku a týden mi trvalo, než jsem ji uprosil. Od té doby přijdu do zkušebny se slovy: Jsem tady, miláčku můj největší, a byl jsem ti celou dobu věrný, žádnou jinou nemám, zahrajeme si? Necháš mě si na tebe sáhnout? A pozorně koukám do toho kouta. Vždycky ji to potěší, a to i když přes týden píšu texty. Ale ani stín myšlenky mi nesmí proběhnout hlavou o té druhé. Jsou to ségry, ale v posteli se navzájem nesnesou. A ti skřítci je poslouchají na slovo. Takže takhle to je. Pamatuj si to a nenaštvi múzy. Nejsi snad tak naivní, že by sis myslel, že to, co hraješ, je z tebe, že ne?
Tvůj strýček Yllas
