Meinl Pure Alloy - profesionální řada činelů

Recenze na činely Meinl se obvykle nesou v těžce futuristickém duchu, firma se v posledních letech vyšvihla na vedoucího producenta suchých, surových činelů, oblíbených u moderních hráčů, jako je Benny Greb, Anika Nilles nebo Matt Garstka. Meinl ovšem umí i klasické univerzální činely, které známe od ostatních výrobců. A právě taková je testovaná řada Pure Alloy.

Otevírání již dobře známé krabice s logem Meinl tenokrát nepřineslo tak velké napětí jako obvykle. V souladu s univerzálním a příjemným charakterem činelů jsem i já zvolil nekonfliktní přístup a informoval se předem, co vlastně dostanu. Obvykle je totiž na Meinlu zajímavé to, že jejich nástroje jsou velmi rozmanité a často zvukově dosti specifické, každý „unboxing“ je pak malé dobrodružství, které může končit až koupí daného činelu. V případě modelové řady Pure Alloy jsem byl předem obeznámen s jejím smyslem (tedy poskytnout plnohodnotné a univerzální činely za cenu o něco nižší, než je u profesionálních modelů zvykem), a v testu tak hodnotím hlavně to, zda byl tento cíl naplněn.

Sousloví Pure Alloy je označením pro slitinu B12 (viz okénko). Po zběžném osahání jsem si hned vzpomněl na legendární Paiste 2002, které jsou vyrobeny dokonce z bronzu B8 a jimž je tato řada velmi podobná. Nemá úplně jejich průraznost a křišťálový tón, ale celkem se jim blíží, pokud bych měl řadu Pure Alloy charakterizovat pomocí přirovnání k jiným řadám, pak bych řekl, že se jedná o Paiste 2002 lehce líznuté řadou Zildjian A. Ta je z materiálu B20, takže meinlovská B12 je někde na půl cesty mezi těmito dvěma řadami i co se týká složení materiálu.

Sada v současnosti obsahuje 16”, 18” a 20” crashe, 14” a 15” hi-hatky a 20” a 22” činely ride. Vše ve verzích medium, těžší a lehčí verze pravděpodobně přibydou v budoucnu. Na test jsem obdržel všechny tři crashe a 15” hi-hatku a 22” ride. Podle informací, ke kterým jsem se dostal, je 14” hi-hata podobná patnáctce, jen se jedná podle očekávání o trochu konkrétnější a „hodnější“ verzi, naopak 20” ride se od dvaadvacítky znatelně liší, je artikulovanější a jde hůře crashovat. Pojďme se ale věnovat nástrojům, které jsem měl skutečně v ruce.

Crashe

I přes velké rozdíly v rozměrech jsou si jednotlivé modely překvapivě podobné a skvěle se dopňují. Osobně nejsem velký příznivce 16” crashů, protože mi obvykle připadají ukřičené, a používám raději dvě osmnáctky, ovšem tato šestnáctka se chová vcelku dospěle. Zvuk je poměrně prokreslený a plný, i když stále je ve velké míře přítomný základní tón činelu. Šestnáctka určitě z trojice nejvíc vyčnívá a je pak na vás, zda chcete spíše odlišné činely a vezmete 16” a 18”, anebo je vám milejší dvojice podobných nástrojů a pořídíte si 18” a 20”. Posledně jmenovaná dvojice je totiž skutečně velmi kompaktní a dvacítka se vůbec nechová tak otravně, jak by člověk od tak velkého činelu čekal. Dozvuk dvacítky je kultivovaný a ani hlasitost není nijak výrazně vyšší, činely skutečně působily spíše jako dvě osmnáctky mírně odlišného ladění a dozvuku, což má blahodárný vliv na celkovou kompaktnost zvuku soupravy. Vždy je také možnost pořídit všechny tři činely a mít tak u soupravy celou škálu. Celkově crashe hodnotím velmi kladně, obzvlášť dva větší sourozence.

Ride

22” ride se mi zdá z celé sady nejméně zajímavý, je to takový ten obvyklý cinkavý rockový zvuk, který je často charakteristický pro činely nižších řad. Samozřejmě je zde jistá ušlechtilost, kterou bychom u levných nástrojů nenašli, ale celkový charakter zvuku je poměrně výrazný a specifický a určitě bych doporučoval si jej předem poslechnout. Jedná se o nástroj určený spíš do rocku a jeho tvrdších odnoží, v popové či dokonce jazzové kapele s ním asi kariéru neuděláte. Na druhou stranu, pokud hledáte konkrétní zvuk, který se prosadí v hlučném prostředí kytarových stěn, pak bude tento činel to pravé.

Hi-hata

Patnáctipalcová hi-hata je oproti ride opačný případ. Je poměrně měkká, s bohatou škálou tónů a spíše celkový zvuk soupravy podbarvuje a propojuje, než aby z něj trčela. Což není dobré v hlasitější kapele (tam by se pravděpodobně lépe prosadila čtrnáctka), ale do jakékoliv středně a méně hlasité hudby se jedná o ideální nástroj, který neruší, přitom je ušlechtilý a vytváří pro zvuk soupravy i celé kapely krásný polštář. Podle mého názoru velmi povedený nástroj, vhodný pro každého citlivějšího bubeníka, ať už popaře, rockera nebo jazzmana. Hi-hata je zastřešením celé sady, ve které se jednotlivé modely skvěle doplňují a celá sada tak krásně funguje dohromady.

Poslední úder

Každý univerzální produkt v sobě nese jisté prokletí v tom smyslu, že kdo chce být tak trochu vším, není tak trochu ničím. To je případ většiny crash-ridů a jiných kočkopsů, které mohou být dobré v jednom, ale málokdy v obojím. Bylo by proto chybou očekávat vůbec od nějakého nástroje zcela všestrannou použitelnost. Řada Meinl Pure Alloy je univerzální spíše v tom smyslu, že její využití stojí někde v prostřed pomyslné škály intenzity muziky, je ideální pro většinu odnoží rocku, popu či blues a neudělá úplnou ostudu ani v jazzu nebo v metalu, i když tam už je pak vhodnější využít modely přímo do těchto stylů určené. Stejně tak se nejedná o činely pro velmi moderní hráče, vyžadující suché a špinavé zvuky děrovaných činelů, stack činelů a dalších experimentálních nástrojů připomínajících elektronické samply. Toto hodnocení však v žádném případě nelze brát jako negativní kritiku, spíše připomenutí, že univerzální nástroj prostě neexistuje. Pro hráče preferující klasické čisté zvuky rockových bubeníků je to zcela to pravé a záleží pak už jen na tom, zda chcete čistší a řezavější tóny menších rozměrů, anebo hromovější zvuk činelů o větších průměrech. Shrnuto: Ve správných podmínkách činely fungují skvěle a ostudu neudělají prakticky při žádném způsobu použití. Pro bubeníka hrajícího cokoliv na způsob rocku anebo pro hráče, který střídá styly a nemůže si dovolit čtyři sady specifických činelů, se jedná o velmi dobře investované peníze.

meinlcymbals.com