Bob Marley měl bez debat největší vliv na popularizaci žánru reggae. Jeho potomci udržovali rodinnou tradici zprvu společně (Ziggy Marley & The Melody Makers) a později každý sám, a to se děje dodnes. Nevedli si vůbec špatně i z pohledu cen Grammy, které posbírali rovnou tři kousky. Během jednoho letního večera jsem měl v Barceloně to potěšení si krátce pohovořit s „nejúspěšnějším“ z potomků - Stephenem, který má těchto ocenění i jako sólový umělec a producent dohromady rovnou pět. Přestože byl „Ragga“, jak se říká „zkouřený jako paprika“, byl to fajn pokec.
Na začátek nám přibliž, na jakou kytaru hraješ a proč ji máš tak rád? Je to Gibson, že ano?
Jo, Gibson. Je to kytara, kterou používal i můj otec. V mládí jsme si často hráli s jeho nástroji. Brzo jsme i díky otci pochopili, že ten správný „zasekávací“ zvuk, nutný ke správnému rytmu reggae, dostaneme nejlepší z kytar Gibson. I přes svou jednoduchost je takový zvuk velmi bohatý.
Kromě hraní se věnuješ i produkci, například alb bratra Damiena. Co tě tak baví právě na produkci?
Produkce je ve své podstatě vytváření hudby samotné. Tento zájem jsme si všichni doma vyvinuli přirozeně, protože jsme hudební rodina. Neustále jsme hráli nebo vytvářeli hudbu novou. Produkce je pro mě však příliš umělé slovo. Vypadá to, jako bych vytvářel výrobek. Já jen zachycuji hudbu a prezentuji ji lidem. Produkování mi přijde naprosto přirozené, protože si zakládám na svém přístupu. Ten není ani zdaleka průmyslový, protože jsem v první řadě muzikant.
Jak si vybíráš členy kapely a jak to u vás interně funguje? Máš za sebou mnoho talentovaných lidí, a hlavně vokalistky neustále bavily publikum...
Řeknu ti pravdu, mnohé z těchto lidí znám skoro čtvrt století. Dost z nich se mnou hrálo v dobách The Melody Makers. Znám je od mládí, a když jsem začal hrát sólo, stačilo jen brnknout.
Plod stromu lásky
Jak osobně vnímáš nálepku Marley junior? Respekt sis ale už získal i bez této reklamy...
Jsem syn Boba Marleye. Nemůžeš oddělit plod od stromu. Jsem z toho stromu a nasál jsem všechno, co mi bylo dáno. Jsem potomek Boba a Rity Marley a nijak se nezatěžuju úvahami nad tím, čím nejsem. Ale pochopitelně se snažím být sám sebou.
Gratuluju k získání pěti ocenění Grammy. Co to pro tebe osobně znamená? Názory na toto ocenění se mezi výherci dosti liší...
Děkuju. Asi bych neřekl, že to nerespektuju. Určitě mě to potěšilo a je to příjemné ocenění mé práce. To je všechno fajn, ale tohle není důvod, proč se věnuju muzice!
Kdy podle tebe přišel hlavní zlom v tvé hudební kariéře? The Melody Makers, první Grammy, sólová deska...?
Upřímně řečeno, to hlavní přišlo s mým otcem. Napsal pro nás první dvě skladby, co jsme hráli, a pak už to šlo tak nějak samo. Pracuješ s tím, co ses naučil jako potomek, a dál to rozvíjíš, protože máš dobré kořeny. Každý další den je už jen krásnější. Přijel jsem sem, povídám si s tebou, vše se neustále rozvíjí, buduje a upevňuje.
Během dnešní show jsi odehrál čtyři pět hitů svého otce. Jak k nim přistupuješ? Dodáváš tam něco výraznějšího i ze sebe?
Rozhodně. Snažím se tam dát ze sebe co nejvíc. Mám k nim velmi blízko, protože jsem na nich vyrostl a slyšel je již mnohokrát a staly se mou přirozenou součástí. Když je hraji, je to prezentace této hudby pro dnešní dobu a vždy mě potěší ty ovace, když je začneme hrát.
Jaká je tvoje nejsilnější vzpomínka z dětství?
Wow, těžko říct. Určitě být v přítomnosti otce, protože jsme ho ztratili v příliš raném věku. Toho si vážím nejvíc.
V červenci loňského roku vyšlo Stephenovi po pěti letech pokračování alba Revelation, ve formě Pt. 2 - The Fruit of Life. Na albu se kromě bratrů objevilo i několik celebrit: Busta Rhymes, Wyclef Jean, Shaggy nebo Pitbull. Můžete se tak těšit na kvalitní porci hudby, která se přirozeně drží i jeho životní filozofie: „Jsem plod, který je složen z mnoha vrstev, barev a názorů. Tak jsme na tom všichni, protože jsme těžko uchopitelná generace. Proto se ve své hudbě věnuji co možná největšímu spektru žánrů, od hip hopu po soul.“
Vystoupení se odehrálo v Barcelonském klubu Apolo, kde se okamžitě projevil specifický odérek a nepostradatelná lehká mlha. Reference nelhaly a Stephen zní opravdu jako jeho táta. Odehrál vynikající vystoupení plné zajímavých hitů, jak z vlastní tvorby (nedám dopustit na Hey Baby), tak i otcovy pecky (Could You Be Loved a Three Little Bird), kde se dav projevil nejvíce.
