Takže zde vidíme, přátelé, opravdu hlubokou vášeň, kdy milující část obrázku (ta blonďatější) objímá milovanou část obrázku (tu časem již obouchanou). To mi, mimochodem, imponuje, ten horoucí vztah mládí ke staršímu ročníku... Tak dobře, teď vážně. Nebo aspoň pokus o to...
U kytary jde zcela jasně o Fender Mustang Blonde a nebál bych se ji datovat někdy na přelom let 1964-1965. Firma Fender tehdy letěla na vlně tzv. studentských kytar, kam se řadily i modely Musicmaster či Duo-Sonic z padesátých let. Původně byla menzura tříčtvrtinová s krkem s jednadvaceti pražci. Mustang ale na rozdíl od námi jmenovaných dalších modelů přestál zkoušku časem a díky muzikantům mračícím se ze Seattle na celý svět kolem sebe se začal opět po ukončení jeho výroby roku 1982 znovu vyrábět, a to od roku 1990. Z těch nejznámějších jmen tak můžeme uvést Kurta Cobaina, Buzze Osbornea (Melvins), také sem ovšem patří třeba Thurston Moore, Norah Jones a další.
Kytara je zajímavá i svou elektronikou. Má dva nakloněné singly, které mají každý zvlášť svůj vlastní třípolohový přepínač (on-off-on) nabízející mj. i možnost v druhé možnosti zapnutí „on“ obrátit fázi zvoleného snímače. Další zvláštností byl i struník Dynamic, který byl citlivějším zařízením než standardní tremola na Stratocasterech.
Fender se pokoušel dobově pokračovat v rámci linie nastavené modely Mustang a dalšími jako Jazzmaster či Marauder, a vznikly tak kytary jako Bronco, Cyclone, Jag-Stand a další. Žádný z těchto pokusů ale nakonec nepřekonal základní trio těchto řad - Jazzmaster, Jaguar a právě Mustang.
Kytara je dost omlácená, to se ale nedá říci o té jemné blonďaté náruči, která ji svírá. Rozhodně jim to oběma ale sluší. Co vidí záda té blondýny, není známo, ale co vidí záda kytary...
