3/2014

Editorial

  • Vlk…, pro normální smrtelníky divoká šelma, pro kytaristy a baskytaristy to bude taky „šelma“, ale šelma, která „žere“ tón jejich nástroje. Technicky jde o to, že každý předmět se chová k různým frekvencím, které předmět rozechvívají, různě. Každá frekvence má svoji vlnovou délku, a pokud jsou rozměry předmětu v nějakém vztahu s touto vlnovou délkou, tak dochází k interakci a předmět má buď tendenci danou frekvenci potlačovat, nebo ji naopak zesilovat. Fyzika pro to používá pojem rezonovat. Prakticky to poznáte, když zahrajete na hmatníku (bas)kytary tón, tak se může stát, že velmi rychle dozní oproti jiným tónům. Nebo naopak. Držel jsem v ruce basu, byl to model Sting Precision Bass a byla hodně stará. Tón dé na áčku v páté poloze zněl silněji než ef nebo gé na éčku. Nikdy jsem se s tím pak už nesetkal. To déčko jinak hraje vždy slabě.

    Měl jsem pro domácí nahrávání do kompu takový mixpultík, samodomo. A ten dělal to, že neskutečně silně hrál céčko na kytaře. Řekli byste ejhle, vlk na kytaře… jenže takhle hrály všechny kytary a nemohly za to. Ale to, že by mixpulty měly vlky, jsem ještě od nikoho neslyšel. Ale mají. Ano, i elektrické obvody umí rezonovat na různých frekvencích různě. Stejně tak to bude s reprobednami, ale i zvukovými kartami v počítači. Týká se to i mikrofonů… zkrátka celého audiořetězce. Proto taky je frekvenční charakteristika jedním z velmi sledovaných parametrů. Čím má menší výchylky, tím je menší pravděpodobnost, že narazíte na vlka.

    Dnes má snad už každý muzikant svoje domácí studiíčko, studio… Zaleží na tom, jak moc ho naše muzikantská branže živí. A každý by byl samozřejmě rád, aby mu nahrávka hrála super na všech bednách světa. Jenže jednou z věcí, která z toho dělá velmi těžkou věc, jsou právě všudypřítomní vlci v audiořetězci. I když investujete velké peníze do vybavení, kdy frekvenční charakteristika všech zařízení připomíná pravítko, tak pokud budete mít režii studia v kuchyni a nahrávací místnost v obýváku, tak je jasné, že se mohou dít „úžasné“ věci. Takové místnosti umějí výborně rezonovat. Zažil jsem jedno studio, kde na basech rezonovala přepážka mezi režií a nahrávací místností. Zvukař to řešil tak, že už věděl docela přesně, o kolik musel v nahrávce basy… á, čas pro malý kvíz. Přidávat, nebo ubírat, co myslíte? Dobrá studia jsou drahá. Návrh studia, aby všechny články audiořetězce nedělaly neplechu, je věda. Drahá věda.

    Způsob jak dosáhnout, aby nahrávka opravdu hrála dobře na všech bednách světa, je, tu nahrávku na všech těch bednách odzkoušet. Ale nebojte, nebude jich zase tolik. Dá se říci, že všichni „kazeťáci-jezevčíci“ hrají podobně, bedýnky ke kompu, repráčky k iPodu, špunty od do uší, hi-fi bedny… a věřte, že i ta drahá studia to dělají. A tak to asi, bohužel, bude úděl všech zvukařů domácích studiíček. Naučit se zvládat tu svoji smečku vlků.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 25. 2. 2014

Články v tomto čísle