Mohutný létající talíř jménem Fuzz Face byl uveden v roce 1966. Byla to po efektu Maestro Fuzz-Tone z roku 1963 jedna z prvních zkreslovacích krabiček. Některým kytaristům se totiž v té době zalíbilo, co dělaly jejich aparáty, když se na nich něco rozbilo, a hledali nějaké jiné řešení než řezání žiletkou do repráků. Specifický zvuk Fuzz Facu dnes patří k naprosté klasice a bylo by zbytečné vyjmenovávat, kde všude je k slyšení. Zmíním snad akorát Jimiho Hendrixe. FFM2 od firmy Dunlop je jakýmsi vnoučetem tohoto legendárního efektu, a protože jsme o půl století dál, přináší několik praktických vychytávek. Nejzásadnější odlišností jsou rozměry. Ty totiž oproti opravdu velkému originálu nejsou ani poloviční. Další praktickou výhodou je možnost napájet efekt pomocí adaptéru. A třetí vymožeností je přepínání true bypass. Z originálu by však měly zůstat zachovány specifické zvukové vlastnosti vintage germaniového fuzzu. Nu, zapojil jsem FFM2 do svého 1968 Fendera Bandmastera, z druhé strany jsem připojil Fendera Stratocastera John Mayer a pustil jsem se do testování. A ono to hraje fantasticky.
Nejvíce se mi líbilo nastavení ovladače Fuzz na maximum. Krabička skvěle reaguje na otáčení volume na kytaře, takže při troše zvyku lze efekt v podstatě nechat zapnutý a pouhým ztlumením kytary lze dosahovat široké škály zvuků, od luxusních čistých a mírně nakřáplých až po nekonečný sólový jekot. Plně nakrmený zvuk zní tlustě, táhle, tak akorát chlupatě a místy by až jeden nevěřil, že to je furt kytara. Po zkreslovadlu tohoto typu nelze chtít nějakou tvrdou pilu. Je to prostě vintage fuzz a je třeba vědět, jak s ním zacházet - výsledný zvuk je velmi závislý na tom, kam ho zapojíte a co na něj zahrajete. Pokud si budujete zvuk, který by neměl být přeslechnut, FFM2 je velmi zajímavá volba. Tato krabička se opravdu povedla a svým prarodičům dělá dobré jméno.
Zaplatíte za ní 4090 Kč.
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
| Napájení |
9 V baterie/adaptér |
|
True bypass |
Ano |
|
Zvuk |
skvělej |
www:
