Pohoda a grácie jižanské kytary? Ano, to je Petr Roškaňuk, jehož osobnost je při vyslovení jména nejvíce spojována se Žlutým psem. Aby také ne, s touto kapelou vydal od roku 1978 na jedenác alb, z nichž dvě, Yellow Dog (1994) a Poslední lžíce (2000), získala zlaté ocenění. Vzácného kovu má ale Roškaňuk na kontě víc. S Alešem Brichtou natočil osm desek, z nichž polovina také získala zlato, a CD Dívka s perlami ve vlasech (2000) bylo dokonce platinové. Jako hráč, autor, producent a koproducent zaskóroval i s kapelami Framus 5, Dobrohošť, Marsyas, Nová růže a R-Force, a spolupracoval na řadě projektů a desek včetně alba Bára Basiková (1990). Ve svém studiu komponuje, produkuje a natáčí vlastní projekty, včetně reklamní a filmové hudby, za kterou často sbírá nejrůznější ocenění. Vedle své domovské kapely Žlutý pes působí v současné době i s vlastní sestavou Blackout a jako host v bandu Underground Blues Session.
Jako spoluautor sound designu aparátů ESH vlastní i hlavu HG50/2 s boxy GX412-100H a 112-70, hraje i na kombo Peavey Classic 50-212 a vedle uvedených zesilovacích komponentů používá také preamp Tube Peavey Rockmaster production a power-amp Mesa/Boogie 20/20 a box Thiele EVM12L.
Tvůj nejhorší zážitek z koncertu? „Starý mlhostroje používaly glycerin nebo co, a když bylo pódium bez koberce, tak to klouzalo. Na jednom koncertě s Novou růží jsem ’v zatáčce‘ uklouzl a při pádu jsem ulomil hlavu kytary Vavruša. Ve vteřině se z ní stal Steinberger. Kupodivu ani takto poškozená kytara se nerozladila a koncert jsem dohrál na ni.“
A nejlepší zážitek z koncertu? „Žlutý pes jako support band ZZ Top ve Sportovní hale. Po koncertě byla party v baru, kde jsem oslovil Billa Gibbonse. Za doprovodu nějakého indiánského rituálu společného lámání šípů mne přijal do kmene, jen nevím jakého. Dalším nezapomenutelným zážitkem bylo, když jsme vystoupili jako support Johnnyho Wintera.“
