Srdce v gatích, mít nahnáno, klepat se, stažená prdel. No prostě tréma. Aparát připravený na pódiu, zvukovka hotová, odposlechy dobrý. Blíží se osmá a nám začíná cvakat. Ruce se potí, jsou ledové, naše tělo prostupuje jediný pocit: být někde hodně daleko. Představa, že vylezeme na pódium a začneme hrát, nás úplně paralyzuje.
Jak na trému? Těžko radit, protože u každého je to jiné. Profláknuté rady zní: Uvědomme si, co nás trémuje a proč. Že to zkazím? Že se nám spoluhráči budou posmívat, že neumíme dokonale celý set? Strach z velikosti sálu, neznámé prostředí? Když zjistíme, co to je, pak se na to máme zaměřit a eliminovat to. Upřímně, je sice hezké to slyšet, ale co si budeme namlouvat - ono to moc nefunguje. Když se s kamarády bavím a řešíme, co s tím, tak mi postupem času vykrystalizovalo pár rad, které tímto dávám do placu.
Dýchání. Kupodivu, taková prostá věc má skutečně svůj účinek. Hluboké a pravidelné dýchání nám pomůže navodit si pocit jakéhosi řádu, pravidelnosti. A jak známo, řád dává pocit jistoty (akorát se to s tím řádem nesmí přehánět, viz politický režim Třetí říše). Něčeho se držet. Vytvořit si nějaký záchytný bod. Muzikanti držící nástroje jsou ok, zpěvák čapne stojan mikrofonu, tanečnice rumbakoule. Zavřené oči. Pomohou nám nevnímat cizí prostředí ani diváky. Moc před hraním nejíst. Jídlo otupuje (vzpomeňme na hady), budeme zbytečně ospalí a hůře se s trémou vyrovnáme. Mírný hlad je lepší. Upnout se na něco jiného. Mně osobně třeba pomáhá žvýkačka. Někomu zase, že se dívá pořád na jedno místo (třeba do stropu).
Důležité je navodit si pohodovou atmosféru. Říkat si v duchu, že hrajeme sami nebo jsme jen někde na zkoušce. Dobrý je častý kontakt se spoluhráči (to ale zase musíme oči otevřít), skákat, pobíhat po jevišti. Prostě se zkusit uvolnit, i kdyby to ze začátku mělo být trochu násilné. Nám to pomůže a diváky to pobaví.
A pak je to za námi. Ta úleva. A pak se najednou přistihneme při myšlence, že to nebylo vůbec špatný, a že bychom tam klidně ještě skočili a zahráli si znova.
PS: Schválně nezmiňujeme pití (ale jedno pivko nebo sklenka vína nejsou vůbec od věci, no ne?), prášky apod. To jen problém odsouvá a neřeší, navíc to startuje problém úplně jiný. Spousta známých kapel skončila na drogách právě kvůli stresu ze zátěže na turné... Teda alespoň tak se to říká. :-)
