Má „softwér” duši? - s Borisem Carloffem a Luborem Přikrylem o vymýšlení zvukových programů
Vymýšlení zvukových programů je pro mnohé smrtelníky zahaleno temnou rouškou tajemství. „Soft“ se rodí na monitoru a tam jsou vidět pouze jakési řádky, které nemluví v řeči lidské, ale v hrbolatém jazyce „kyber ajťáků“. S brněnskou firmou Audified se vydáváme po stopách, jak počítačové aplikace doopravdy vznikají. Audified se zaměřuje na úroveň „high end“ - tedy na software a hardware profesionální, určený pro tvrdé profíky (studiové mistry) či organizace (divadla, sportovní haly...). Často ušitý a upravený přímo na míru.
Za vším stojí hlavně „direttore Lubor“. Lubora Přikryla znám coby kolegu z „JÁMY“, vznešeně Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde učí nebohá dítka hudební akustice a kde vede výzkumné centrum plné měřidel, elektroakustických i virtuálních udělátek. Zdejší „průzkumně-parašutistická četa“ je tvořena z polovičky muzikanty a z polovičky inženýry. Má tak báječnou příležitost ověřit si prakticky, zda jsou technika a počítačové programy pro muzikanty skutečně užitečné, a jak to „vygoumat“, aby jim i zatvrzelý symfonik přišel ždibec na chuť.
Lubor Přikryl zároveň řídí společnost Audiffex, o které vyšel článek v Muzikusu v prosinci minulého roku. Čím se od značky s podobně znějícím názvem liší? Audiffex je jednoduše „low end soft“. Jak jednouchým i pro Jindru Hojera pochopitelným ovládáním, tak cenou. Efekty dostupné pro každého. Jak ovšem Lubor se svými vývojáři praví: „Leckdy se technologické objevy z formule 1 (přelož si Audified) uplatní i v sériové výrobě (přelož si Audiffex), tak i některé technologie vyvinuté pro profi zařízení zúročíme v efektech formule 2 (netřeba, či třeba překládat?).“
S Luborem jsme se „srazili“ v Letňanech na veletrhu For Music Show. Na stánku prezentuje své nejnovější obrazovky, táhla a kroutítka. O přestávkách zbývá čas položit a zodpovědět otázky.
Kamarádi programátoři aneb v příští verzi to bude...
Setkáváte se zahraničními kolegy stejně zaměřenými: Native Instruments, IK Multimedia, Steinberg... Je s nimi česká firma na stejné úrovni? Případně v čem jste jiní?
Za ta léta v hudebním průmyslu máme mnoho kolegů, kteří už nejsou kolegové, ale spíše kamarádi. Setkáváme se nejen na výstavách a konferencích, ale řada z nich už strávila pár dní u nás doma nebo naopak jsem je navštívil já. Nejlepší to bylo, dokud jsem byl programátor. To jsem vyjel třeba do Hamburku a bydlel u programátora tamní firmy v obýváku jeho minibytu. Nebyla mezi námi ani velká soutěživost, programátoři z jiných firem nám poradili, když bylo potřeba, my jsme zase přispěli do jejich projektů. Dokonce i zaměstnanci velkých firem se na nás nedívali nějak povýšeně. Nikdy nezapomenu, jak šéf vývojové skupiny v Apple poslouchal mé návrhy na nějaké změny v operačním systému, pak vytáhl notebook, napsal pár desítek řádků kódu a řekl: „V příští verzi systému to tam bude.“
Můžeš být konkrétnější? Se kterými firmami a lidmi či kamarády vytváříte nejdůležitější společné projekty?Snažíme se spolupracovat vždy jen s jednou hlavní firmou v každé oblasti, protože ale máme velmi rozmanité projekty, je těch spolupracujících firem poslední dobou nějak hodně. Nejvíc teď spolupracujeme s TC Electronic. Velmi mě těší, že s TC a s Universal Audio máme takovou trojstrannou spolupráci - legendární hardware TC převádíme na platformu Universal Audio UAD. My pracujeme tady, v Dánsku nám chystají některé kódy a hardware, grafička maluje uživatelské rozhraní nad jezerem u Berlína a celé to běží na systému vyvíjeném v Sillicon Valley. Je to velmi příjemná spolupráce, i když se osobně potkáme maximálně třikrát do roka.
Divadlo není studio
Program Colosseum nabízí přehrávání více písniček a smyček v jednom okamžiku. Proč? Proč na přehrávání více písní současně pořizovat nový program, když to umí každý vícestopý editační program?
Divadlo není studio. Ve studiu se dá zastavit, vrátit, počkat. Divadelní provoz vypadá někdy úplně jinak, například tak, že soubory pro playback pouští inspicientka. Nedovedu si představit, že by přitom seděla u ProTools nebo Nuenda...
Neexistuje riziko, že pustím-li například čtyři skladby zároveň a budu je chtít podle situace na jevišti plynule prolínat, manuálně to nemohu vůbec stihnout?
Pro přesnější představu popíšu, jak náš software funguje. Divadelní hru paralelně odbavují dva počítače, kdyby došlo k poruše jednoho, pouhým vyjetím šavle na mixpultu se přehodí provoz na druhý. Počítače jsou tam, kde je nejvýhodnější mít zvukové karty. Samotné ovládání se všemi parametry a indikátory běží po síti souběžně na několika dalších počítačích. K těmto řídicím počítačům je připojen mixážní pult přes MIDI a pomocí velmi flexibilních nastavení se zajistí velmi pohodlné ovládání. Prolínat manuálně čtyři skladby pak znamená jen tahat za šavle mixpultu a odbavovací software podle svého nastavení postupuje v jednotlivých skladbách tak, jak je potřeba. Program se jmenuje Colosseum podle toho, že má ve všech přehrávačích k dispozici i symetrický multikanál, tedy při vhodné instalaci ozvučení se dají pouštět zvuky z různých stran.
Která divadla mají s vaším softwarem praktickou zkušenost? Na kterých představeních si jej jevištní mistři otloukli?
Colosseum jsme dokončili nedávno, takže zatím je k vidění a slyšení jen v divadlech Národního divadla Brno a Národního divadla Praha, tam zatím ve Stavovském divadle.
Dá se divadelní program použít i v jiných oborech?
Program se dá využít všude tam, kde je potřeba něco přehrávat z ručně sestavených playlistů. Minulou verzi jsme dodávali i pro jiná použití, například pro stadiony či do fitcentra.
Vstupy a ovládání na jakémkoliv místě v síti
Audified Console - modulární softwarová stanice má sloužit k tomu, že lze na jakémkoliv místě posbírat vstupy a porůznu je distribuovat do dalších zařízení. Jak je to však s napojením na jiné programy, popřípadě analogové přístroje?
Naše Console zatím není určena k tomu, že by se streamoval zvuk z mnoha počítačů do jednoho. Na takové distribuci pracujeme, ale kvůli požadované nízké latenci to bude fungovat jinak. Audified Console je absolutně flexibilní efektový a míchací software, řiditelný síťově z několika počítačů současně. Předpokládáme, že procesující počítače, opět hlavní a záložní, budou u zdrojů zvuku a řídicí počítače kdekoliv jinde: FOH, na pódiu a podobně. Všechna další zařízení se připojí tak, jak se běžně připojují řídicí i audio signály k počítačům.
Kolik tintili vantili stojí taková stavebnice?
Cena bude záležet na tom, jaké kontroléry a zvukové karty si uživatel koupí, cena softwaru zatím není stanovena.
Jak jste provedli, že u efektových procesorů Audified bude hardwarová jednotka (rack) pracovat samostatně, nebude nezatěžovat procesor počítače, a přitom se zobrazovat jako plnohodnotný plug-in v programu? Půjde „poločas“ uložit do daného, třeba nahrávacího, programu?
Provedli jsme to díky naší dlouhodobé zkušenosti s vývojem efektových plug-inů. A nebude to jen u procesorů Audified, chystáme takové řešení i pro další, můžu říct, že světově jedny z nejrenomovanějších efektových zařízení. Naše efektové procesory pracují samostatně bez počítače, po připojení k počítači se ale zpřístupní jejich parametry a je možné je řídit automatikou a ukládat do projektů.
Stevie Wonder s tlupou bodyguardů
Účastníte se i veletrhů za mořem... Čím se liší od těch evropských?
Dokud jsme spolupracovali s firmou M-Audio, létal jsem na veletrhy NAMM Show do Los Angeles já a pak jsem jel na návštěvu do M-Audia, loni mě vystřídal vzhledem k novým aktivitám Boris. Co se týče rozsahu, je NAMM Show menší než frankfurtský Musikmesse, ale rozhodně se tam vidí víc živé muziky, víc známých muzikantů. Někteří se snaží být nenápadní a všimnete si jich, až když to někde „rozbalí“, jiní chodí s celou suitou včetně bodyguardů a kolem nich poletují celé fankluby.
Největší legrace byla, když s takovým procesím dorazil k našemu ministánku Stevie Wonder a vysvětloval nám, jak nevidomý člověk pracuje se softwarem. Procesí muselo zůstat stranou a Stevie zabral v podstatě celý volný prostor stánku. Pak je zde i řada rozdílů daná prostě tím, že v Americe funguje i řada běžných věcí jinak. V dnešní době na veletrzích ustupují do pozadí prezentace zboží zákazníkům, většina času se využije na schůzky s dalšími firmami a na přátelská setkáni s lidmi, se kterými se zde vídáme už řadu let. A to se v Evropě ani v Americe nijak neliší.
A s čím konkrétně pojedete na veletrhy letos?
Na Musikmesse budeme mít vlastní stánek, bude tam k vidění všechen náš software, především nový inTone a nové efekty pro UAD, z hardwaru pak automatický mixér, eliminátor zpětné vazby, prototyp kytarového procesoru a bezdrátová zvuková karta.
Vymýšleč a vyjednávač Boris
Je užitečné, ba žádoucí, aby programy posuzoval někdo zvenčí. Prostě muzikant, který každý den bojuje v zákopech a dokáže tvrdě říci, zda je soft pro dělný lid skutečně užitečný, nebo jde jen o zbožné přání vývojářů. Takovou osobou je Boris Carloff. Během povídání s Luborem dochází e-mail od mága Borise Carloffa: „Bohužel dnes se do Letňan nedostanu, musím točit.“
Boris, pověstný zvukař i hudebník, má zcela odlišnou roli. Ani neprogramuje, ani některé aplikace neupravuje, i když v programování nějaké základy má a dle vlastních slov si dokáže představit, jak modelace efektů funguje. Zastává spíš úlohu vymýšleče nápadů a dává k dobru znalost studiového prostředí a techniky a také dlouhodobé kontakty s lidmi v zahraničí.
Hledá vynikající hardwarová zařízení, která stojí za překlopení do softwaru, a posuzuje výsledek. Jedná s partnerskými firmami, pokouší se sehnat licence na zajímavé věci. A samozřejmě zůstává v kontaktu s lidmi z firem, kterým jdou programy následně prodat. Borise se ptám také o přestávce, ale mezi nahráváním a po telefonu.
Nejsme no name z Východu
Jak probíhají tvá jednání konkrétně?
Zužitkovávám své jedenáctileté členství ve zvukařské a producentské komunitě Gearslutz a znám se se spoustou lidí z Evropy a USA i osobně.
Můžeš přiblížit, které oblasti tě zajímají nejvíce?
Hm... jsou to dvě hlavní sféry: první hardwarové komponenty, které jsou velice drahé na pořízení anebo jsou už vysloužilé, a tím nedosažitelné, ale přitom před časem skvěle hrály, například Fairchild. Proto je uživatel v podobě softwaru velmi ocení. Druhou oblastí jsou komponenty levné, ale dávající nějakou zajímavou barvu, třeba Valley People Dynamite.
Jaké jsou vlastně trendy v hudebních efektech?
Trendy jsou jednoznačně modelovat skutečná hardwarová zařízení. Ať už šavle hardwarových mixů, analogové pásy, kompresory, ekvalizéry atd. Nejlépe přímo s posvěcením skutečného výrobce.
Je těžké posvěcení získat? Co tomu předchází?
Případný partner se samozřejmě dívá na kredit firmy, která mu nabízí spolupráci. Na reference, a co už vyrobili. Ale my už dnes nejsme žádná no name z Východu. Určitě nemáme až tak velký odstup od světových jedniček, jako je Softube, Brainworx, Waves...
Bez analogu bych to tak neuměl
Je o tobě známo, že miluješ a zvukařsky zužitkováváš analogové „vintage“ mikrofony či mašinky. Jak to jde dohromady se studeným „softwérem“?
Jako zvukař mám ověřeno, že právě teplý náběr přes analogové rozhraní jde velice dobře dohromady s pozdější „studenější“ počítačovou postprodukcí. Leckdy lépe, než kdybych přidával další analogové operace, kterými mohu vyrušit původní jakost. Právě proto mě programy zajímají! Opakuji, že důležitý je ale hutný náběr zvuku.
Kdybys měl procentuálně vyjádřit, jak často zapojuješ analogové a jak často virtuální efekty a procesory, jaký by to byl poměr?
No, já mám napevno zapojené čtyři hardwarové dozvukové efekty: Lexicon PMC 70, Eventide 7000, EMT 251 a TC Reverb 4000, signál vždy minimálně přes jeden stoprocentně projde. Dále mám zapojené jako kompresory pár Neve 2254a, UA 1176, UA LA2A a SSL G Bus Compressor. Následné množství zapojených virtuálních efektů je mnohem vyšší než těchhle hardwarových. Bez HW by to ale nešlo, to bych tak neuměl...
Vášnivá německá technika
Jsi známý svou vášní pro německou zvukovou techniku. Liší se například od anglické, americké či japonské?
Německá rozhlasová technika začala jako jedna z prvních a vytvářela velmi specifické výrobky s výborným zvukem stavícím například na kvalitních německých kondenzátorech. Mimo jiné je i doposud po obrovském čase stále dobře mechanicky odolná.
Proč jste se pustili do plug-inu starého německého U 73b? Čím ten byl tak výjimečný?
U73b byl jeden z prvních kompresorů. Byl to takový předobraz legendárního Fairchilda. Dokonce se mu říkalo německý Fairchild. Hlavně má naprosto úžasný zvuk, daný specifickými, už nevyráběnými, lampami a transformerem od německé firmy Haufe, který byl typický pro zvuk celé staré techniky Deutsche Rundfunk (rádiové).
Pod pokličkou
Které plug-iny z trhu nadchly v poslední době tebe jako muzikanta?
UAD Universal Audio, mám na mysli jejich virtuální výrobky, SyncroArts, Waves, Slate Audio...
Jsi opravdu spokojen se zvukem vlastních softwarových efektů? Nebo je stále vracíš kolegům z Audified k přepracování?
Já myslím, že Audified má skvělý programátorský tým, takže jsem většinou velmi překvapen.
Kdo má v týmu při vývoji, tedy jak to bude nejlépe znít, rozhodující slovo?
Asi... Lubor!
Jakým způsobem coby skladatel kombinuješ rejstříky akustické a umělé (elektronické)? Máš na to nějaký klíč?
Klíč na to nemám, ale určitě vím, že kombinace akustického a elektronického funguje nejsilněji. Lépe než jen měkký akustický zvuk a než mrtvé statické samply. Důležitý je dobrý náběr akustického signálu při natáčení.
Má software svou duši? Není jen mrtvým sledem jedniček a nul?
Á, to je filosofická otázka! Ale... podobně jako hardwer má svůj charakter, i program jej mít musí. Ano, má... má duši!
www:
