Ve světě se etablovala řada firem s velmi kvalitními bicími nástroji, které se k nám, díky tomu že náš trh je velice malý a omezený, nedostanou. Je to samozřejmě způsobeno také kupní silou, konkurencí na trhu a nedostupností těchto nástrojů právě pro jejich cenu, jelikož většinou je výroba takových nástrojů kusová. Mezi takové firmy patří i japonská firma Canopus.
Produkce firmy je velice široká a prokousat se bohatou nabídkou a všemi variantami a možnostmi v katalogu chvilku trvá. Dá se říci, že firma je srovnatelná v bohatosti nabídky s největšími hráči na trhu, a troufám si tvrdit, že v některých detailech je i převyšuje. Asi právě proto, že se nejedná o obrovský moloch, se mohou inovace rychleji aplikovat do výroby. O tom ale až později.
Historie
Historie firmy sahá do roku 1977, kdy se Shinichi Usuda zaměřuje na výrobu bubnů. Tehdy svůj malý hudební obchod v Tokiu transformuje do firmy Canopus Drums. Po sedmi letech produkce bubnů se dostává i mimo japonský trh. Z počátku používá firma korpusy Keller a mechaniku od různých firem. V roce 1984 Usuda navrhuje a začíná vyrábět Zelkova Snare Drum. Ze začátku se firma zabývala právě výrobou tohoto dnes už legendárního bubínku. Zajímavostí je korpus z jednoho kusu dřeva ze kmene stromu. Byla to opravdu první velmi charakteristická a osobitá záležitost produkce firmy Canopus.
Zelkova Snare
Tento produkt je vlajkovou lodí firmy. Má mnohá specifika, a pokud si pročtete filozofií a důvod k výrobě tohoto bubnu, lépe pochopíte, co vše může ovlivnit výsledný zvuk bubnu. A vlastně i pochopíte přístup firmy k výrobě bicích jako celku. Člověku se zájmem o tuto problematiku až poskočí srdce radostí, když se dovídá kořeny a důvody k právě taktovéto vyrábě bubnů. Ať už je to výběr dřeva nebo testování úhlů hran korpusů, zkoušení různé tloušťky korpusů a způsob uchycení mechaniky, vše je podřízeno té nejlepší rezonanci korpusu a zvuku. Včetně povrchové úpravy, která je neméně důležitá. Výsledný zvuk je to nejdůležitější, a to je stěžejní filozofie, která se prolíná celým výrobním programem firmy Canopus.
Je evidentní, že právě produkt Zelkova Snare stojí za seznámení. Má řadu zvláštností, se kterými se u běžné produkce snare bubínku vůbec nesetkáte. Ať už to, co jsem uvedl výše, že je z jednoho kusu dřeva, nebo tvar vlastního korpusu, který je zakulacený, na rozdíl od klasických rovných těl bubnů. Vyboulení směrem ven od středu bubnu zapříčiňuje lepší a kompaktnější rozložení sil, které na bubínek působí při natažení blan nebo samotné hře. Je to opravdu velmi zajímavé a originální řešení, které by bylo velmi těžko proveditelné s bubny vyrobenými klasicky z dýhy.
Ne-li tedy vlastně nemožné, ale zase až takový odborník nejsem, abych si o tom dovolil polemizovat. U tohoto bubínku je opravdu vše velmi dobře vymyšleno, promyšleno, zrealizováno a každý konstrukční detail má svá opodstatnění. Počínaje právě tvarem korpusu, úhly hran, použitou mechanikou a jejím uchycením na snare. Vše je domyšleno s naprostým prvořadým cílem co nejvíce nechat rezonovat samotné dřevo korpusu.
Největším problémem, se kterým se můžete setkat u bubnů tímto způsobem vyrobených, je vlastně dřevo. U klasických bubnů vyrobených standardní cestou nehrozí žádné další velké defekty, jelikož je zde použitá dýha a lepidlo. U bubnů vyrobených z jednoho kusu dřeva však narážíte na to, že se jedná vlastně o živý materiál, který pracuje. Musí se zde klást velký důraz na výběr dřeva, sušení a další zpracování, jelikož takový buben je mnohem křehčí než běžná produkce a samozřejmě s každou malou vadou dřeva hrozí v budoucnu defekt. Dřevo pochází ze stromů starých dvě stovky let a sušení probíhá velice pozvolna po dobu tří let, až se vlhkost korpusu dostane na devět procent. Na bubínku je použitá speciálně vyvinutá mechanika a korpus bubnů je vrtán vždy pouze v jednom místě pro uchycení mušlí. Jedná se opravdu o exkluzivní kousek a byla mu věnována opravdu velká péče při vývoji a výrobě. Není se co divit, že se jedná o vlajkovou loď firmy Canopus. A dnes vlastně už legendu.
Canopus dnes
Samozřejmě že se firma dnes věnuje mimo výroby korpusů z jednoho kusu i výrobě bubnů standardním způsobem. Její nabídka je opravdu velmi široká. Používanými materiály jsou bříza, javor, mahagon, akryl na bázi uhlíkového vlákna. Ty posledně jmenované se začaly vyrábět na základě požadavků bubeníků po větší projekci a silnějšímu zvuku. Jak je známo, mají využití hlavně v poněkud tvrdších a agresivnějších stylech hudby. Zajímavostí firmy je, na rozdíl od jiných, že se zabývá pouze výrobou hi-end souprav na zakázku. Od toho se odvíjí samozřejmě i cena a dostupnost, jak jsem už uvedl na počátku článku. Kompletní sady firma začala nabízet až vlastně po deseti letech existence.
Bylo to okolo roku 1988. Známá se stala hlavně díky malým basovým bubnům o průměru 16 palců. Což v té době ocenili hlavně jazzoví bubeníci, a i díky tomu se třeba v USA zavedla jako firma vyrábějící bubny hlavně pro jazz. Což ale nebyla vlastně pravda. Shodou okolností to bylo i proto, že na území USA se stává endorserem firmy vynikající jazzový hráč Brian Blade. A vlastně až díky angažování tohoto hráče se naplno rozjíždí obchodování s USA, což je pro firmu nejdůležitější trh po Japonsku. Začátky byly těžké. Nikdo tuto značku neznal, a nikdo o ni neprojevoval tudíž příliš zájem. Ale podařilo se angažovat v Japonsku známého hráče Koji Miura a bicí se začaly objevovat v televizi a ve studiích a zájem slušně stoupal. Podobný scénář byl i po roce 2000 s trhem USA. Což byl ze začátku opravdu velký oříšek. Ale jméno Brian Blade zařídilo své, a jak říká majitel fimy Shinichi Usuda: „Endorseři jsou pro nás velice důležití v prosazení firmy na trh.“ Firma se snaží pomalu etablovat i na evropském trhu. Dokonce jedna souprava této firmy je k vidění i u nás v Česku.
Velice zajímavé je, že se firma zákazníkovi vždy snaží vyjít vstříc při výrobě bubnů a vyslyšet jeho požadavky. Pokud ale má nějaké požadavky, které by negativně ovlivnily zvuk bubnu, tak se raději nedohodnou na výrobě. Zvuk je na prvním místě. Vše ostatní je druhořadé. I toto svědčí o jasné filozofii výroby.
Osobní setkání
Další velmi zajímavou částí produkce firmy jsou různé doplňky na hardware a struníky. Tento článek vznikl vlastně díky tomu, že se mi část této produkce dostala do rukou a je zde teď prostor se tímto zabývat podrobněji.
Jednalo se o dva struníky, označení BackBeat a Vintage, o podložky pod ladicí šrouby Bolt Tight, zámky na ladicí šrouby zamezující povolování šroubu a tím rozlaďování, šňůrky ke struníkům a Speed Star Bearing, což je zajímavá vychytávka na pedál. Potom to byl ještě tedy ladicí klíček, ale to je klasika. A teď tedy postupně, jedno po druhém.
Struníky
Struníky jsem testoval spolu se šňůrkami ke struníkům na bubínku Yamaha Vintage Maple 14 x 5,5”. Hned v úvodu musím říci, že mě struníky velmi mile překvapily. Porovnání jsem měl s ocelovým struníkem značky Sonor, který jsem měl na bubínku předtím nainstalován a se kterým jsem byl velmi spokojen po stránce reakce, citlivosti a zvuku.
Struník BackBeat přesně vystihuje název. Aniž bych měnil ladění bubnu, tak při hraní beatu působil opravdu mocným dojmem a vynikajícím plným zvukem, jak při hře na blánu, tak při úderu rim shot. Zde právě ještě podtrhl svou zvukovou charakteristiku, jelikož dodává bubínku plný zvukový charakter, a právě při hře přes ráfek je to hodně znát. Jednoduché hodnocení by mohlo znít jako ostrý, hlasitý, agresivní, a přitom dostatečně citlivý i při jemnějším hraní.
Druhým struníkem byl Vintage. Zde už název hovoří za vše. Firma Canopus se snažila navázat na zvuk legendárních bubínků Ludwig a Slingerland z šedesátých let. Hodně při vývoji tohoto struníku experimentovali s různými tloušťkami drátů, vinutím, tloušťkou základní desky struníku, která je velmi tenká. I proto má struník zesílený otvor pro uchycení. A opravdu zvukově jinak moderní bubínek Yamaha se k tomuto cíli s tímto struníkem velice přiblížil. Až mi to vyloudilo úsměv na tváři. Zvukově se projevil plný potenciál bubínku. Měl velmi teplý a plný tón s jasným křupnutím po úderu a velmi dobře reagoval ve všech dynamikách. Ale nejdůležitější je, že měl opravdu charakter starých legendárních bubínků.
Oba struníky jsou vyráběny v provedení Dry a Chrome a mají po dvaceti strunách. Testoval jsem typ Dry. Co se týká šňůrek ke struníkům, těžko nějak hodnotit z rychlého testu. Zdály se být kvalitní a pevné. Samozřejmě že vlastnosti by se projevily až po delším používání.
Bolt Tight
Podložky pod ladicí šrouby Bolt Tight jsou vlastně relativně měkčí podložky z jedné strany potažené jakousi kůží. Nevím úplně přesně, jak to charakterizovat. Měly by zabránit povolení ladicího šroubu a také zamezovat nepříjemným kovovým přezněním při nižším ladění a na balení se píše, že zajistí hlubší a tlustí zvuk bubnů. Používají se z obou stran podložky ladicího šroubu.
Zámky ladicích šroubů
Zámky na ladicí šrouby jsou dobrým a i vhodným doplňkem, jak zamezit povolování ladění, hlavně u bubínku, když používáte údery rim shot. Na rozdíl od u nás známých Lockers od Gauger Percusion, které se navlékají na hlavičku ladicího šroubu, zámky od Canopus fungují jako kontramatky. Zámek Canopus se našroubuje na ladicí šroub pod ráfek bubnu a dotahuje se směrem k mušli bubnu. Přiznám se, že vzhledem k tomu, že použitý bubínek Yamaha už sám o sobě drží ladění velmi dobře, těžko posoudím funkčnost tohoto provedení. Ale pro praxi je to velmi logické a určitě funkční, jelikož použití kontramatky se osvědčilo v mnoha jiných odvětvích.
Speed Star Bearing
Na závěr jsem si nechal to nejzajímavější. Je to Speed Star Bearing. Jedná se vlastně o jakousi ložiskovou redukci mezi pružinu pedálu a uchycení pružiny k osičce pedálu. Pedál potom funguje o mnoho plynuleji a jemněji. Podobné řešení uchycení pružiny mají třeba pedály Giant Step firmy Sonor, i když tam je to řešeno trochu jinak. Nejlepší je najít videa na YouTube pro pochopení funkčnosti tohoto zařízení. Jedná se vlastně o uchycení pružiny přes ložiskovou klatku.
Závěr
Ve světě najdete řadu podobných firem, jako je firma Canopus. Ale není jich zase příliš moc s těmito specifiky. Každá má své výrobní postupy a i jejich cíle jsou trochu rozdílné. Dokonce i u nás se najdou podobné, třeba Hanuš Heřt. Je určitě dobře, že trh je obohacen o výrobky i takových firem, které v mnohém mohou vývoj posunout mnohem dál a rychlejším způsobem. I když v ne tak masovém měřítku a ne s takovou dostupností. Právě u nás je toto znát. Bohužel na náš malý trh, pro takové firmy nezajímavý a i cenově nedostupný, se tyto výrobky velmi těžko dostanou. V klasické distribuci ani náhodou. Potom se člověk naštěstí může obrátit dnes už na internetový prodej a sehnat vše přímo od výrobce. Ale i přes výborné reference je to někdy, jak když kupujete zajíce v pytli. V případě firmy Canopus, alespoň z toho, jak jsem ji poznal já, si troufám tvrdit, že to tak není.
Celý tento článek vznikl vlastně na popud mého bývalého spolužáka z Konzervatoře Jaroslava Ježka, který se spojil s firmou Canopus, a jeho zájem zapříčinil zaslání zde představených produktů. Pokud by někoho zajímalo nějaké bližší info, obraťte se přímo na něj na e-mail pettinger1@hotmail.com.
www:
