Leland Bruce Sklar je považován za jednoho z nejlepších hráčů na basovou kytaru. Jeho velmi rozpoznatelný basový styl je slyšet například v hitech umělců, jako je Linda Ronstadt, James Taylor, Steve Lukhater, The Doors, Neil Diamond, Billy Cobham, Rod Stewart, Toto, Phil Collins, Hall & Oates, Jackson Browne, Clint Black, Reba McEntire, a George Strait.
Narodil se 28. května 1947 v Milwaukee ve Wisconsinu. Na svém kontě má více než dva tisíce nahraných alb a toto číslo stále narůstá. Do nového tisíciletí vstoupil s novými projekty s hvězdami, jako jsou Willie Nelson, Steven Curtis Chapman, Nils Löfgren, Lisa Loeb a mnoho dalších.
Jeho pověst špičkového hráče není spojena výlučně s nahrávacím průmyslem. Televizní a filmoví hudebních režiséři oslovili Leeho Sklara pro jeho odborné znalosti již nesčetněkrát. Spolupracoval na několika televizních pořadech, jako je Hill Street Blues, Knight Rider, Simon a Simon, a také mnoha filmech, včetně Forrest Gump, Duch, Policajt z mateřské školy a Svatba mého nejlepšího přítele.
Lee o svých vousech: Jsem tak trochu starý hippie. Nikdy jsem nebral drogy, nepil, nekouřil, jen tak vypadám. Přestal jsem se holit po maturitě v roce 1965.
Využil jsem týden strávený s Leem Skalarem na loňském Warwick Bass Campu k malému rozhovoru. Je to vynikající basák, ale hlavně úžasný, přátelský a skromný člověk s obrovskou muzikantskou pokorou. Po nějakém čase stráveném s ním a vyprávěním o muzice člověk pochopí, proč je tak dobrý a žádaný mistr basů. Dokonce i jeho slavní kolegové jako Victor Wooten, Steve Bailey a další k němu vzhlížejí. Pokud přijde řeč na tvorbu basové linky, tak vás pošlou za Leem Sklarem se slovy: „To je mistr basové linky, ten ti poradí nejlépe.“
Lee, rád bych zeptal na tvé muzikantské začátky?
Začínal jsem na klavír asi v pěti letech. Učil jsem se hrát klasickou hudbu. Hudba měla od malička místo v mém srdci, protože rodiče byli velmi hudebně založení. Doma jsme měli velké množství nahrávek, které jsme často s rodiči poslouchali. Když mě bylo dvanáct let, nastoupil jsem na střední školu Birmingham Junior High ve Van Nuys s plány pokračovat dál ve studiu klavíru. Můj učitel hudby Ted Lynn si mě zavolal a řekl, že má padesát žáků na klavír, ale žádného basistu a že basistu potřebuje. Dal mi do rukou starý kontrabas, ať to zkusím. Pokud se budu chtít kontrabasu věnovat, bude mě učit. Opřel jsem o sebe ten velký nástroj, začal jsem vnímat jeho vibrace a zamiloval jsem se do něj. Můj život se změnil, klavír ustoupil do pozadí a jeho místo nahradila basa. Ale kromě klasiky jsem stále více toužil hrát i jazz a rock. V patnácti jsem zkoušet hrát se spolužáky rockovou hudbu. Kontrabas se ovšem k hlasitým bicím moc nehodil, tak mě otec vzal do hudebních nástrojů a koupil mi první, levnou japonskou basovou kytaru a malý zesilovač. Tak jsem se mohl zapojit do kapely a nakonec jsem hrál i v pěti skupinách najednou. V té době mě velice ovlivnili The Beatles a Paul McCartney. V šedesátých letech, když jsem byl studentem The California State University, jsme začali spolupracovat s mým přítelem Jamesem Taylorem. Oslovil mě s nabídkou, abych ho doprovázel jako písničkáře na jednom koncertě. Myslel jsem si, že to bude spolupráce maximálně na měsíc, a nakonec se Taylorův Fire and Rain stal obrovským hitem a spolupráce se protáhla na celých dvacet let. To, co se stalo byl pro mě obrovský, neočekávaný úspěch, který odstartoval mou profesionální dráhu.
Lee, mohl by jsi čtenářům říci něco o svých nástrojích, hlavně o basových kytarách značky Dingwall, se kterými tě můžeme na pódiu vidět nejčastěji ?
Asi před čtrnácti lety na hudebním veletrhu NAMM v Los Angeles jsem se s nástroji Dingwall setkal poprvé. Tenkrát mi basu někdo na veletrhu dal do ruky, abych si ji vyzkoušel. Je to nástroj s kompenzovaným, temperovaným laděním. Jako u klavíru jsou struny nejdelší u nejnižších tónů, postupně s výškou tónů se struny zkracují. Tomu je přizpůsobena i rozteč pražců pro jednotlivé struny Když jsem ji zapojil do zesilovače a zahrál, tak jsem zjistil, že pátá struna B není, jak jsem byl většinou zvyklý, takové to „bláto“. Najednou se ozval bohatý, brilantní tón. Během minuty jsem se do toho nástroje zamiloval. Momentálně mám ve své výbavě tři nástroje od této firmy. Dingwall jsou po mé staré baskytaře Frankenstein, vyrobené v roce 1974, nástrojem číslo jedna. Frankenstein jí říkám proto, že je to taková skládačka - Jazz Bass s přebroušeným krkem z Precision Bassu a osazený pražci na mandolínu. Dingwall je má cestovní baskytara.
Lee o svých zálibách: Miluji práci na zahradě a stavbu automobilů, tedy činnosti, kterými mohu svým rukám hodně ublížit. U nás na pohotovosti mě znají velice dobře.
Jakou používáš aparaturu, krabičky? Tvé nástroje jsou aktivní nebo pasivní?
Živé koncerty odehraji většinou na jednu basovou kytaru a jeden aparát. Čím mám jednodušší aparaturu, tím jsem šťastnější. V signálové cestě u mě najdete maximálně volume pedál. Nejsem zastáncem složitých aparatur a efektů. Ať hraji s Philem Colinsem, s Toto nebo Jamesem Taylorem, vždy mě uvidíte se stejnou aparaturou. Pouze jemně měním nastavení zvuku dle potřeby. Většina mých baskytar je aktivních. Mám i nějaké staré baskytary Fender, které jsou pasivní. Aktivní nástroje mi umožňují více pracovat se zvukem hlavně ve studiu. Můj starý Fender Frankenstein je osazen jedněmi z prvních aktivních snímačů EMG. Zvukově jsou to takové „pasivy na steroidech“ s velmi agresivním zvukem. Mám ten zvuk rád. Rád také používám Warwick Star Bass II, která byla původně pasivní, ale pánové z Warwicku mi do ní při jedné návštěvě namontovali aktivní elektroniku. Natočil jsem s ní již patnáct alb, včetně jazzu a fusion. Její zvuk je velice universální a je použitelný do jakéhokoli hudebního stylu. Nevozím s sebou mnoho nástrojů. Na koncerty beru většinou jednu baskytaru, na kterou hraji, a jednu náhradní. Někdy s sebou vezmu bezpražcovou baskytaru. Někdy si k pětistrunné vezmu jednu čtyřstrunnou.
Můj zvuk není v nástrojích ani v aparatuře, ale v mé hlavě, v mých myšlenkách a v mých rukou. Hraji na aparaturu od firmy Euphonic Audio z New Jersey. Mám je rád pro jejich zvuk, který je velice hi-fi. Z této aparatury dostávám plný, bohatý a čistý tón, který zaplní celé pódium. Ten zvuk je velmi robustní a přitom pevný. Používám stejný aparát na živé hraní i ve studiu.
Lee, jsi uznávaný mistr basové linky, prozradíš nám, jak na to?
Zásadní je poslouchat a skladba mi sama řekne, jak a co mám hrát. Vždy si nejprve poslechnu melodii skladby. Z té vycházím a snažím se ji co nejvíce podpořit. Nesmím jít proti ní nebo se nad ní povyšovat. Nesmím zapomenout, že jsem doprovod. Hlavní je melodie a zpěv. Já musím svým hraním zpěváka a kapelu maximálně podporovat. To své malé místečko, kde si i basák může více zahrát, si také najdu, pokud neruším. Spokojené úsměvy mých spoluhráčů mi pak říkají, že to dělám správně. Víš, v dnešní době, když se procházím třeba hudebním veletrhem, slyším ze všech stran spíše rychlostní závody ve slapu. Je to sice velice působivé, ale já dnes již vím, proč jsem natočil tolik desek. Lidé, kteří si mě najímají chtějí jednoduchý, pevný groove, který skvěle sedne do skladby.
Tvé jméno vypovídá o tvém slovanském původu, odkud tvá rodina pochází?
Ano, moji prarodiče a otec pocházejí z Ukrajiny, z Oděsy, matčina rodina pocházela z Polska.
www:
