Další díl seriálu navazuje na článek z minulého měsíce, ve kterém jsme rozebírali nejrůznější akordy a odpovídající mollové pentatoniky, které lze použít při sólové hře. Pokud hledáte podrobné vysvětlení zmíněných postupů, přečtěte si prosím článek z minulého čísla. V této lekci se naučíme vystavět klavírní sólo za doprovodu běžného bluesového harmonického postupu v A, s kterým se běžně můžeme setkat na koncertě (bluesová dvanáctka). Motivy hrané pravou rukou budou založeny výhradně na kvintakordech a mollových pentatonikách. Doprovod hraný levou rukou bude vycházet z mixolydických stupnic odvozených od každého akordu. V několika málo případech, kdy budeme hrát obraty akordů, dojde k drobným odchylkám, na které vždy upozorním. Vezmu to jeden takt po druhém, abyste mohli přesně sledovat mé myšlenkové postupy.
Takt 1 - začíná třemi tóny z pentatoniky e moll (Em pent.) hranými v kvartách. V následném sestupu v lince zazní durový kvintakord A. Takt končí tónem d, který rovněž patří do pentatoniky Em. Nezapomeňte, že v dominantních septakordech (tedy těch, které běžně označujeme pouze číslem 7) můžeme hrát mollové pentatoniky vycházející z 2., 5., a 6. stupně. V tónině A to budou: Bm pent. (v českém názvosloví H), Em pent. a F#m pent. Levá ruka vychází z mixolydické stupnice A (tóny a, b (h), c#, d, e, f#, g, a). Při volbě obratů dávejte přednost silným tónům akordu, jako je tercie či malá septima. Chceme-li doprovod trochu „okořenit“, lze přidat také intervaly 13 (f#) a 9 (b).
Takt 2 - kombinuje dvě pentatonické stupnice: Bm pent. a F#m pent. Všimněte si, jak v této lince opět vznikají kvartové intervaly. To dodává sólu velmi moderní nádech. První čtyři tóny jsou z Bm pent. a následná čtveřice je z F#m pent. Pokuste se naučit každou pentatoniku velmi dobře, abyste mezi nimi mohli bez námahy přecházet. Tímto způsobem automaticky vznikají zajímavé intervaly. Akordy hrané levou rukou i nadále obsahují tóny z mixolydické stupnice A seskupené v kvartách. Jako cvičení zkuste hrát akordy složené z kvart nahoru a dolů v mixolydických stupnicích ve všech dvanácti tóninách. Tyto obraty lze hrát také jako rozklady a používat je i v pravé ruce.
Takt 3 - stejný motiv jako první takt. Nebojte se použít motiv znovu a znovu, sólo pak bude působit melodičtějším dojmem.
Takt 4 - zde se trochu odvážeme. Kombinací durového kvintakordu A s pentatonikou Cm dosáhneme pěkného napětí, které povolí v následujícím taktu, až se dostaneme k akordu D7. Obraty akordů v levé ruce jsou převzaty ze zmenšené stupnice (a, b♭, c, c#, d#, e, f#, g, a) a pohybují se v malých terciích (viz kapitola z minulého měsíce o zmenšených a alterovaných akordech). Zkuste zamaskovat kvintakord A dur a Cm pent. tak, že budete často přecházet z jedné stupnice do druhé a nebudete používat ani čistě vzestupné, ani čistě sestupné běhy.
Takty 5-6 - využívají stejné techniky jako takty 1-3. Vše jen přesuneme o kvartu výš do tóniny D. Levou rukou hrajeme akordy založené na kvartových intervalech ze stupnice D mixolydické (d, e, f#, g, a, b(h), c, d).
Takty 7-8 - stejné techniky jako v prvních několika taktech, tentokrát zpět v původní tónině, tedy A. Levá ruka - kvartové intervaly z A mixolydické.
Takty 9-10 - více alterovaných tónů. Do E7/#9 mixolydické hrajeme kvintakord E spolu s Gm pent. Obrat v levé ruce pochází z E mixolydické kromě zvětšené kvinty, která pomáhá zdůraznit alterovaný nádech. Takt 10 je stejný jako 9, pouze o celý tón níže.
Takty 11-12 - stejné techniky jako takty 1-3. Budeme hrát několik různých obratů, ale všechny tóny pochází z A mixolydické.
