Dnes nás čeká souzvuk obecného značení X7-5, který si konkrétně přiblížíme na akordu D7-5.
Název: alterovaný dominantní septakord zmenšený
Označení: D7-5, D7-5, D7♭5, D7♭5
Pozn.: Označení s posuvkami, zde s posuvkou ♭, není nijak chybné ani zavádějící, užívá se, ale spíše se přechází k „znaménkovému“ značení mínus a plus.
Vzorec: č1, v3, zm5, m7
Obecná poučka: Akord, kde zmenšená kvinta nahrazuje čistou kvintu kvintakordu. Zde se v podstatě nejedná o zmenšený akord X-, ke kterému se přiřadí malá septima - všimněme si vztahu pořadí intervalů ve vzorci akordu a jeho označení. Tento tvar totiž vznikl na základě odvození septakordu, čili čtyřzvuku, kde najdeme obecně primu, tercii, kvintu a septimu. Pokud ale k zapamatování si stavby tohoto souzvuku pomůže takovýto příměr, klidně ho použijme.
První příklad: Orientace na hmatníku je velmi snadná, znělost také, nadto velmi univerzální pro svou polohu na hmatníku. Tento hmat je ze všech námi uvedených nejoblíbenější.
Tip č. 1: Pro tento hmat je možné použít i malé barré, tedy chytit prvním prstem tóny d a c1. Prstoklad se sice změní, ale je nutné dát si pozor na znělost všech tónů, což při námi uvedeném hmatu je rozhodně snazší.
Druhý příklad: I když jde o zvukově dobře znějící souzvuk, je to z hlediska uchopitelnosti nejméně oblíbený hmat z námi uvedených. Totéž lze prohlásit i z hlediska orientace na hmatníku, protože, striktně vzato, základní tón, d2, je zde v pozici čisté oktávy. Nejnižším tónem je tedy tón c1, tedy malá septima. Tento akord by také mohl mít označení lomeného akordu, D7-5/C, ovšem to by právě v tomto případě, jakkoli logické, bylo přehnané.
Tip č. 2: Oblíbenější je pak zkrácenější verze, kdy se zahrají pouze tóny c1, f#1, a♭1 a orientace pro druhý prst na struně d se bere podle nehraného tónu d2 na struně e1.
Třetí příklad: Oblíbený hmat, i když horší znělosti z hlediska zvonivosti zvuku vzhledem k příkladu prvnímu. Orientace na hmatníku také výborná, uchopitelnost ze všech tří příkladů nejlepší.
