V minulém díle jsem se dal do výčtu předsevzetí (nikoliv novoročních, ale tak nějak celoživotních), která se týkají domácího nahrávání, a vlastně „hudbo-tvorby“ obecně. Dávám si je já, ale pokud vám budou připadat rozumná, mohou vám posloužit jako inspirace. A když jsem se do toho minulý měsíc pustil, zjistil jsem, že na to jeden díl zdaleka nestačí. Poslední předsevzetí mělo pořadové číslo 7, pojďme tedy pokračovat tam, kde jsme minule skončili.
8. Každý svůj mix si poslechnu na co největším počtu různých reprosestav, než jej pustím do světa. Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem mezi lidi vypustil mix, s kterým jsem byl velmi spokojen, jen aby mi hned kamarádi začali volat s dotazy typu: „Vážně jsi tam chtěl dát tolik basy?“ Důvod jsem již naznačil. Čím neutrálnější frekvenční odezvu mají reproduktory, které používáme při mixáži, tím lépe. Stoprocentně neutrální však není možné vyrobit, takže stejně musíme mix kontrolovat na různých sestavách. Jiná frekvenční odezva reproduktorů totiž často vytváří dojem, že je vzájemný poměr nástrojů úplně jiný, než jsme zamýšleli.
9. Nikdy se nepřestanu vzdělávat. Pocit, že už vím a umím vše důležité, je v oblasti hudby a nahrávání stejně směšný jako v jakémkoli jiném oboru. Pořád si budu číst na netu i všude jinde o tom, jak lze vyřešit ten či onen problém nebo jak dosáhnout lepších výsledků. Ale nebudu si o tom jenom číst! Budu konat! Být pouze teoretik přes domácí nahrávání vám k ničemu nebude.
10. Nestanu se obětí dogmatického myšlení a „univerzálních pravd“. Toto předsevzetí úzce souvisí s tím předchozím. S kolegy muzikanty a zvukaři diskutuji často a rád, ale znovu a znovu nevycházím z úžasu, co všechno mohou někteří považovat za nezpochybnitelnou pravdu, platící vždy a za všech okolností. Příklady? Značka XY nehraje (dosaďte si svou oblíbenou). Hudba dělaná na počítači nemá duši. Profesionálně znějící nahrávku doma neuděláte. Tranzistorové kytarové aparáty mají vždy zvuk na h... Zpěv nahrávaný na dynamický mikrofon je použitelný leda na demáč. A mohl bych pokračovat. Hudba je příliš subjektivní na to, aby někdo mohl podobné „pravdy“ pronášet. Chce to trochu pokory. Doufám, že se ze mě podobný „majitel pravdy“ nikdy nestane (spíš už to mám za sebou).
11. Budu dělat jen to, co mě baví. Možná vám takové předsevzetí připadá směšné, ale uvědomme si jednu věc - my amatéři a poloprofesionálové máme proti profíkům jednu velkou výhodu, že nejsme na hudbě či nahrávání existenčně závislí. To nám přináší obrovskou svobodu v tom, do čeho se pustíme a co s díky odmítneme. Je dobré si opakovaně pokládat otázku: „Proč dělám hudbu?“ Jistě, všichni chceme vyprodávat sportovní haly. Jistě, nahrávka, na které právě pracujeme, nás určitě do tohoto světa katapultuje. Kdyby se ale náhodou stala nějaká chyba v matrixu a my bychom naše zasloužené místo na vrcholu hitparád nezískali, co nám zbude? Bude to právě dobrý pocit z toho, že jsme si proces tvorby, hraní i nahrávání náležitě užili. Pokud vám taková radost chybí, upřímnou soustrast. Možná je čas vyměnit hudbu třeba za rybaření.
