12/2002

Editorial

  • V minulém čísle jsem v úvodníku vzpomenul koncert kytaristy Robbena Forda v pražském Lucerna Music Baru. Psal jsem mimo jiné i o instrumentální virtuozitě... Přibližně o měsíc později se zde představili The Holmes Brothers. Tři američtí muzikanti, kteří, myslím si, by mohli být pro většinu z nás dědečky, předvedli v té nejprostší formě, jak má vypadat bluesový koncert. Ne že by neuměli hrát, takhle se to říci nedá, ale o virtuozitě nemůže být ani řeč. Bylo dobře slyšet, hlavně v porovnání s Fordovým vystoupením, že virtuozita, řekněme v mechanické formě, není nositelem hudby. Oba koncerty byly skvělé, obrovská dávka hudby a taky skvělá zábava. Asi to bude něco jiného, co dělá hudbu hudbou, nejsou to rychlé prsty, skvělé kytary, výborné aparáty a haldy digitálních efektů. Staří pánové si to opravdu užívali. A bylo mi jich líto, když jsem viděl, jak jim prudké schody do šaten nedělají zrovna dobře po těle. Že jim to stojí za to, takhle se vláčet po světě...

    Vztáhnu-li to na obsahu našeho časopisu, tak to jsou věci, které se velmi těžko dají dát na papír. V rozhovorech s bluesovými, rockovými i jazzovými muzikanty se snažíme klást takové otázky, aby nám už konečně řekli, jak na to. A když si ty rozhovory čas od času pročítám, tak si myslím, že to tam většinou je. Každý z nich volí jiná slova, ale mezi řádky lze nalézt nitku, která nás dovede k cíli. Čtěte tyto rozhovory pozorně, nejsou jen o tom, kolik hodin denně cvičí, na co hrají, jaký operační systém májí jejich studiové počítače nebo kolik koncertů ročně odehrají. A abych nezapomněl. Všichni tři dědulové výborně zpívali a v závěru koncertu se zdálo, že nejlépe z nich zpívá bubeník.

    Před rokem jsem usedl k počítači a napsal jsem první úvodník. Musím říct, že to uteklo jako voda. Dvanáct redakčních uzávěrek a rok je fuč. Budu si muset sednout, vzít si všech dvanáct čísel a udělat si malé zúčtování a bilancování. Pokud i vy byste chtěli mi přispět účetními položkami, ať už kladnými nebo zápornými, budu rád.

    Vycházíme na začátku prosince, tak si myslím, že už většinou všude vládne vánoční shon a běsnění po supermarketech. Chtěl bych vám popřát, ať se nenecháte touto celonárodní vlnou strhnout a užijte si svátky v klidu a pohodě. Každoročně se o to snažím, ale stejně pravidelně ještě na Štědrý den vyrážím koupit ten poslední dárek.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 28. 11. 2002

Články v tomto čísle