10/2009

Editorial

  • O tom, že byl jako každý rok hudební veletrh, asi víte. Uvnitř čísla najdete reportáž a fotografie, které vám jeho atmosféru přiblíží. Ale jednu věc, co vám článek na papíře nemůže dobře zprostředkovat, je zvuková kulisa hudebních veletrhů. Výstavní prostory nebývají akusticky zrovna kvalitní, takže to chvílemi opravdu stálo za to. Obzvláště si pamatuji na jednoho bubeníka, který doprovázel jamujícího baskytaristu svojí hrou na virbl. Jenže si neuvědomil, a ani vlastně nemohl, že pokud se nestálo přímo před stánkem, tak průrazností a hlasitostí bubínek velmi převyšoval basu. Věřím, že souznění basy a bubnu byl dobrej jamík, ale kousek dál to již byla jen monotónní etuda pro malý buben, hraná s nebývalou vervou. Ale tohle není to hlavní, k čemu směřuji. Asi je vám jasné, že i tady krize, jak se o ni mluví neustále v médiích, zasekla svoje drápky. Což se podepsalo na účasti některých firem, ale netušil jsem, že je i krize konců. Tedy myslím konců skladeb. Musím říci, že se docela často odněkud začala ozývat známá melodie či riff. A mnohdy i velice dobře zahrané. Takže si člověk začal pobrukovat, podupávat do rytmu... Ale najednou, ejhle, ve většině případů se preludujícímu muzikantovi po chvíli kratší či delší zamotaly prsty a s vámi to bezděčně cuklo. Podupávající noha zmrzla ve vzduch a hlava si ještě chvíli zkusila ponechat známou melodii... Nebo jste zaslechli hammeringový úprk po hmatníku, a opravdu bylo ve většině případů otázkou chvíle, kdy se ozvalo několik hluchoňů a celý běh se rozpadl. Asi by se na hudebních školách měli zamyslet a trochu pozměnit osnovy, s tím že skladby se budou učit od konců. Hmm... jenže pak zase nic nepoznáme, protože nikdo nebude umět zahrát začátek. Mějte se hezky a cvičte celé skladby a riffy, ať se to dá poslouchat.Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 7. 10. 2009

Články v tomto čísle