Traveler Guitar Pro series - elektroakustická cestovní kytara

Když jsem v redakci Muzikusu uviděl pouzdro na tuhle kytarku, myslel jsem si, že je to vzduchovka, se kterou si redaktoři krátí dlouhou chvíli při polední pauze. Návrh jsem zavrhl a napadlo mne, že pan šéfredaktor chodí na ryby. Nápadně se totiž podobalo pouzdru na rybářské pruty a takové to nádobíčko pro tiché blázny. Nakonec jsem vytáhl na světlo něco, nad čím jsem nejednou zakroutil hlavou...

První nástřel

Kytaře se to podobá. Má to krk, tělo, ale... chybí hlava. S tím už přišla před mnoha lety firma Rockinger, takže nic nového. Výhodu má samozřejmě v celkové délce a skladnosti. Takže takové koště, jak jsme tomu kdysi přezdívali. Je dokázáno, že to vůbec neubírá na kvalitě zvuku, a jedná se pak už jen o design. U elektrických nástrojů stačí kus prkna a přišroubovat nebo přilepit krk. Záleží pak na výrobci, jak si poradí s umístěním mechanik pro ladění strun. Zde se vešly do výřezů v těle, na rozdíl od Rockingera, který měl mechaniky za kobylkou. Struník je tedy zároveň jakousi kladkou, přes kterou jsou vedeny struny, a vrací se v opačném směru k mechanikám. Kobylka je zde dřevěná a to leccos napovídá. Kytara je totiž elektroakustická. Disponuje dvěma snímači - magnetickým single coil a piezzo v kobylce. Snímače se dají přepínat nebo slučovat. Dobrou vychytávkou je stehenní opěrka, která se složí a našroubuje blíže ke krku při transportu - kytara pak má kompaktní tvar na převoz.

Materiály

Byly zde použity velmi kvalitní - tělo a krk jsou tvořeny z jednoho kusu východoamerického tvrdého javoru a zachovávají dobrou rezonanci. Zespodu je přišroubována konstrukce „hlavy“ pro mechaniky. Vstupní zdířka pro jack 6,3 mm a ovládací potenciometry volume s přepínačem snímačů jsou na stehenní opěrce. Hmatník s dvaadvaceti pražci je vyroben z pěkného palisandru. Krk je zakončen kovovou sponou pro uchycení strun a šroubem pro seřízení průhybu. Místo hlavy zde však trčí jakési kožené poutko, o kterém si můžeme domýšlet leccos - pověsit na hák v autobuse, doma na věšák, hodit kytaru přes rameno nebo snad jako úchyt pro řemen - nevím. Orientační značky jsou klasické puntíky z umělé perleti.

Kobylka je typu jako na jumbo nebo dreadnought kytarách z palisandru se sedlem z umělé hmoty. K tělu je přišroubována. Mechaniky jsou typu die-cast, tedy olejové zavřené. Pracují bez problémů. Povrch těla a krku je nastříkán matným saténovým lakem a zachovává přírodní design. Struny byly použity akustické D’Addario phosphor bronze.

Rozdílné světy

V dnešní době nás překvapí asi máloco. Digitální svět nás pohltil a technokrati tancují na hrobech analogových bojovníků. Kalifornská firma Traveler Guitar, založená roku 1992, zřejmě unikla ze spárů mikronové technologie a pro poutníky na americké šestašedesátce připravila naprosto neuvěřitelnou lahůdku v podobě použití čisté akustiky. Stal se jím obyčejný lékařský stetoskop. Do plechové trubičky, která ústí z kobylky, se připojí gumová hadička, nasadíte špunty do uší a hrajete. Není to zrovna hi-fi, co uslyšíte, ale na cvičení to stačí. Auto, autobus, vlak nebo letadlo však musí zrovna stát ve stanici. O vrtulníku ani nemluvě. Snad jen na pramici uslyšíte libozvučné tóny, plné alikvotů. Prosté věci bývají geniální. Nepotřebujete baterie, ani kombo a pro zachycení vašich nápadů, které se brzy jistě dostanou do nahrávacích studií a posléze na světová pódia, to určitě postačí. Tenhle nápad se mi moc líbí a zřejmě se bude líbit i panu Bursíkovi. Už žádné plné kontejnery vybitých baterií a zbytečného odběru střídavého elektrického proudu. Planeta si konečně oddychne a zachráníme lední medvědy. Jen ještě prozradím, že firma vyrábí celou řadu podobných nástrojů, basy nevyjímaje, a ve všech možných specifikacích z ušlechtilých materiálů a ve špičkové kvalitě, na jakou jsme zvyklí i u jiných renomovaných výrobců. Ani se mi nechce věřit, že testovaný nástroj pochází z Číny. Ale to už jsme probírali, že Číňani také umí... Nástroj je dodáván včetně hezkého malého gigbagu s kapsou pro stetoskop a také se sadou na seřízení. Přiložen je vtipný cestovní Passport. Jsou to srandisti. V roce 2005 si na kytaru zahrál horolezec Vern Tejan na vrcholu Mount Everestu, a to dokonce dvakrát po sobě, když se tam vyškrábal. Nesl si ji pěkně na zádech. Fííííííííí, hůůůůůůů, fííííííí v osmi kilometrech.

Závěr

Kytara se mi líbí ze dvou důvodů. Je malá, lehká, legrační, univerzální - zkrátka cestovní. Nápad se stetoskopem nemá chybu - je stále při ruce, nevyžaduje pozornost s vyměňováním baterií a šetří životní prostředí. Zpracování je velmi dobré. Zvuk je diskutabilní, ač univerzální - elektro-akustický. Dá se samozřejmě použít i na „normální“ exotické hraní v kapele. Nikdo vás pak nepřehlédne. Nelíbí se mi cena. Vzhledem k původu výroby, minimu materiálů a celkem standardnímu vybavení bych ji viděl tak poloviční. Ale možná se tu platí neobvyklost, malá série a ten nápad se stetoskopem, který ve výsledku přijde zřejmě tak na padesát korun. Takže nevím. Třeba je to distribuční politika Warwicku, který hodlá uvést kytaru na tuzemský trh za necelých dvanáct tisíc korun. No - v době krize, zaviněné „Novináři všech zemí spojte se“, je to trochu úlet.