LinnDrum
Koncem 70. let vyrobil kytarista Roger Linn prototyp prvního bicího automatu s digitálně zaznamenanými zvuky. Nástroj nazvaný LM-1 začal vyrábět na objednávku v roce 1980. Prvních 35 nástrojů postavil ve svém domě, další výrobu převzal Robert Easton z firmy 360 Systems. LM-1 se tak stal prvním komerčně dostupným programovatelným bicím automatem se samplovanými zvuky.
Zvukový generátor obsahuje dvanáct zvuků: Kick, Snare, Hi-Hat, Cabasa, Tambourine, 2x Tom, 2x Conga, Cowbell, Clave a Hand Clap. U všech lze na předním panelu nastavit hlasitost a zvolit umístění ve stereobázi (L,C,R). Na zadním panelu jsou regulátory pro nastavení ladění každého zvuku a rychlosti doznívání hi-hatu. Kromě hlavního stereofonního výstupu má každý zvuk svůj samostatný výstup. Jelikož mezi generovanými zvuky nebyly kromě hi-hatu žádné činely, vyrobil Bob Easton dvě desky s dvaatřicetikilobajtovou pamětí, obsahující vzorky činelů ride a crash. Těmi bylo možné nahradit dva vybrané zvuky z původní sady.
Zvuky jsou v paměti uloženy v osmibitovém nelineárním formátu, vzorkovací frekvence je asi 27 kHz. Tomu odpovídá teoretický frekvenční rozsah omezený přibližně na 13 kHz. Při použití výstupního filtru naladěného na tuto frekvenci zněly některé zvuky málo ostře. Výstupní filtr je proto naladěn výše, než je teorií doporučená polovina vzorkovací frekvence. Zvuky tak obsahují více vyšších frekvencí, v nichž jsou obsaženy i neharmonické složky, vznikající díky aliasingu. Zvuk generátoru LM-1 je proto jasnější a výraznější než zvuk mnoha jiných přístrojů se stejnou vzorkovací frekvencí.
Sekvencerová část nástroje umožňuje uložit až 100 naprogramovaných patternů, z nichž se vytváří výsledná skladba. Patterny je možné zaznamenávat v reálném čase nebo po krocích. Pro spouštění zvuků slouží dvě řady tlačítek, která nemají rychlostní citlivost, u vybraných zvuků lze však zaznamenat akcenty. Novější verze LM-1 mají doplněnou funkci Shuffle umožňující nastavit míru „synkopovaného“ rytmu. Nástroj má vstup i výstup pro synchronizaci. Data se ukládají na připojený magnetofon.
Díky dobrému zvuku a snadné obsluze se LM-1 stal součástí vybavení mnoha studií a byl použit na množství nahrávek. Nástroj používali Phil Collins, Jan Hammer, Stevie Wonder, Jean-Michel Jarre, Prince, Art of Noise, Depeche Mode, Human League a mnoho dalších.
V roce 1982 se objevila nová verze, nazvaná LinnDrum nebo LM-2. Nový nástroj má patnáct zvuků: Kick, Snare, Rim Shot, Hi-Hat, Crash, Ride, Cabasa, Tambourine, 3x Tom, 2x Conga, Cowbell, a Hand Clap. U všech zvuků lze na předním panelu nastavit hlasitost a umístění ve stereobázi, u sedmi hlavních zvuků i ladění. Ovladač pro nastavení rychlosti doznívání hi-hatu byl přesunut na přední panel. Každý zvuk je vyveden na nezávislý výstupní konektor jack umístěný na zadním panelu.
Vzorkovací frekvence byla zvýšena na přibližně 35 kHz a vzorky byly prodlouženy, zvuky proto znějí realističtěji než u předchozí verze. Výstupní filtr je opět naladěn výše, než je polovina vzorkovací frekvence. Každý zvukový vzorek je nahrán do samostatného paměťového obvodu, umístěného v patici. Výměnou obvodů lze změnit zvukovou konfiguraci nástroje dle potřeby. Firma Linn nabízela bezplatné naprogramování pamětí uživatelům, kteří poskytnou své zvuky do firemní knihovny.
Sekvencer obsahuje 42 pevně naprogramovaných patternů, dalších 56 dvojtaktových patternů je volně programovatelných. Lze je zaznamenávat v reálném čase nebo po krocích, pro jednotlivé nástroje lze použít odlišnou úroveň kvantizace. Při záznamu se automaticky vytvářejí smyčky, opět se ukládají akcenty a pro odstranění strojové přesnosti slouží funkce Human Shuffle/Swing. Nástroj dovoluje uložit do vnitřní paměti až 49 skladeb. Ač je rozlišení sekvenceru jen 96 PPQN, při použití funkce Human Shuffle/Swing zní nástroj dosti přirozeně. Sekvencer lze synchronizovat s dalšími přístroji. Pět vstupů, označených Trigger, slouží k připojení ovládacích padů nebo externích zvukových signálů pro spouštění vybraných zvuků. Data se ukládají na připojený magnetofon.
V roce 1984 byl uveden na trh model Linn 9000, spojující dvaatřicetistopý MIDI sekvencer a zvukový generátor s možností samplingu. Nástroj má 18 zvuků, k jejichž spouštění slouží rychlostně citlivá tlačítka. Mnoho funkcí je programovatelných, ovládání usnadňuje přehledný alfanumerický LCD display. Nástroj lze rozšířit o rozhraní SMPTE, vstupní A/D převodník umožňující zaznamenávat vlastní zvuky a disketovou jednotku pro ukládání dat. Prodej však nebyl příliš úspěšný a firma Linn se dostala do ekonomických potíží. Nový model LinnDrum MIDI Studio, připravený k uvedení na trh v roce 1986, se již v prodeji neobjevil a firma Linn v únoru 1986 ukončila činnost.
Elektronické bicí automaty Linn byly velice oblíbené a podnítily další firmy k výrobě obdobných nástrojů. Firma Forat Electronics, která se od poloviny 80. let věnuje jejich opravám, vyvinula vlastní verzi modelu 9000, kterou dosud vyrábí pod označením F-9000 nebo Forat 9000. Má odstraněné některé chyby původního nástroje a doplněné nové funkce a vlastnosti. K nim patří editace zvukových vzorků, zálohovaná paměť se čtyřnásobnou kapacitou, plná podpora časového kódu SMPTE a nové funkce MIDI.
Podrobné informace o Rogeru Linnovi najdete v druhém dílu knihy Elektrofony. Ukázky si můžete prohlédnout na www.uvnitr.cz/knihy.html.
Když firma Linn ukončila činnost, Roger Linn začal spolupracovat s firmou Akai, kde bylo LinnDrum MIDI Studio v roce 1987 uvedeno do výroby pod označením MPC60 MIDI Production Center. Pro Akai Linn vyvíjel nástroje až do poloviny 90. let.
