Framus Renegade Custom II - nástroj ve stylu telecastera

K nejzákladnějších kamenům v historii vývoje elektrické kytary patří bezesporu Telecaster. Svoje kořeny má již v dobách kolem roku 1948, kdy spatřil světlo světa ještě pod názvem Broadcaster. Od těch dob se mnoho výrobců snaží tento model různě inovovat a vyvíjet jeho nejrůznější varianty...

Popis

Jakmile jsem vzal kytaru do rukou, přišlo mi na mysl, že vůbec nic neváží, při vědomí, že má tělo z jasanu. Nedávno jsem si zahrál na jednoho jasanového telecastera a po hodince hraní jsem už nevěděl, jak bych se pod váhou nástroje zkroutil. V případě Renegáda je to ale jinak. Jde o jasan bahenní, tudíž rychle rostlý, s daleko řidšími léty než u klasického jasanu. Hned jsem si vyzkoušel, zda se nástroj nepřevažuje na hlavu, ale bez obav, toto mají konstruktéři od Warwicka, kde se Framusky rodí, vychytané dobře.

Sunburstové tělo má šikovné vybrání pro bříško kytaristy a také pro pohodlnější hru v polohách nad oktávou. U krku mě zaujalo, že je připevněn k tělu jen dvěma šrouby. Později jsem ale zjistil, že další dva šrouby jsou v protisměru, schované pod snímačem u krku. Jde o další patent, který je zde použit kromě technologie „plekování“ při pražcování hmatníku. O patentované technologii plek jsem se již zmiňoval v článku věnovaném dražší sestře, kytaře Framus Hollywood. Oboustranné uchycení krku by mělo zabránit zvedání patky krku, které se s ubíhajícím časem na některých šroubovaných krcích projevuje. Pěkný javorový krk, matně lakovaný, je velice příjemný do ruky. Daleko více než leštěné laky. Dvaadvacet kusů jumbo pražců je naprosto dokonale vsazeno do palisandrového (rosewood) hmatníku. Perleťové orientační značky jsou vpředu i na boku hmatníku a nepřehnanou velikostí nikterak nenarušují skromnou eleganci tohoto nástroje. Nultý pražec je vyroben ze syntetického materiálu s příměsí grafitu pro zajištění kluznosti strun, což je předzvěstí dobrého ladění nástroje.

Krytka šroubu pro změnu předpětí krku je uchycena jedním vrutem a svým tvarem umožňuje snadný přístup, bez nutnosti úplného vytočení a často i následného ztracení vrutu. Na hlavě nástroje, která je dostatečně nakloněna na to, aby nebylo zapotřebí použít srážeče strun pro lepší přítlak na nultém pražci, nacházím firemní mechaniku s možností uzamknutí svrchu. Další část hardware tvoří kobylka, rovněž firemní. Klasické provedení jako Fender American Standard, struny skrze tělo do vsazených kovových pouzder, nazývaných bushing. V poslední řadě je také zapotřebí zmínit firemní zámky popruhu, které jsou součástí „Framus Kitu“, což je jakýsi techničák a klíče k nástroji. Rovněž jsem se v minulosti zmiňoval...

Snímače jsou použity AlNiCo Seymour Duncan. Přímo do těla nástroje vešroubovaný minihumbucker SM1 v chromovaném pouzdře a kobylkový STK-3B. Oba mají společné potenciometry MEC pro volume a clonu. Potenciometry i třípolohový přepínač snímačů jsou rozmístěny spíše jako na Stratocasteru.

Zvuk

Na Renegáda si brnkám jen tak „bez napětí“ a seřizuji si při tom oktávy. Nevím přesně, co je zde nataženo za struny, ale jak již trochu znám tuto značku, na kytaře asi nic moc nefiremního nebude. Řekl bych, že desítky.

Takhle „nasucho“ hraje kytara jaksi trošku bezpohlavně. Rozhodně mi z toho zatím Telecaster neleze, ale nikde není napsáno, že by měl, to jen ten design k tomu pocitu nabádá. Každopádně, pocit ze hry mám příjemný. Zkusíme to přes aparát. Tak tady je to už dost jinak. Je vidět, že snímače jsou k nástroji vybrané opravdu dokonale. Pokud jde o kobylkový, popsal bych jej jako singl se silnějším výstupem. Je to asi proto, aby vznikla vyrovnanost s výstupem minihubuckeru u krku. Vždy jsem razil názor, že snímače nesmí bránit přenosu hry prstů kytaristy do aparátu a tím narušovat hráčův feeling. Zde je to naprosto v pořádku, cokoli při hraní udělám, nástroj přesně přenese. Výborně! Co si budeme namlouvat, určitě se každému již stalo, kdy se při zkoušení kytary pokoušel ubrat na dynamice až na minimum, a z nástroje se stále valil nekontrolovatelný „čoud“. Kobylkový snímač rovněž zajišťuje potřebný twang, ten, který mi z nástroje bez aparátu nelezl. Úžasně zní mezipoloha, na tento rejstřík se nechá uhrát i part pro „lespóla“. Snímač u krku hraje samotný taky moc hezky. Pěkný tón při čistém i zkresleném, a to i silně zkresleném kanálu. Nutno podotknout, že se mi líbí rovněž funkčnost volume potenciometru, naprosto bez problémů lze hrát na jednokanálový aparát a jen knoflíkem na kytaře měnit „čistotu“ zvuku.

Závěr

Kytara Framus Renegade Custom II je velice univerzální nástroj, použitelný do všech stylů, jak co do zvuku, tak i do designu. Hraje se na ni velice příjemně a je velice sympatická svojí malou hmotností. Ačkoli nepatří v produkci Warwicka k levnějším nástrojům, jeho cena je stále v pohybu kolem částky padesáti tisíc korun. Je třeba ale zdůraznit, že nástroj vám nahradí s jistotou dvě kytary, což je určité plus.

Ještě se vrátím k odstavečku, kde se zmiňuji o tom, že kytara je použitelná do všech stylů, jak zvukem, tak i designově... Tvrdé rockery s telecasterem na rameni jsem už zahlédl. Někdy se vám však dostane do ruky i nástroj, který je stavěný pro metalové kytaristy, ale zvukem je použitelný spíše do country music. Kovboje v kožených koních se sombrerem na hlavě jsem na kytaru s vykousaným tělem a lebkami na hmatníku doopravdy ještě neviděl.