... a hořel Řím: Woodstock 1999
Městečko Rome ve státě New York koncem července 1999 zažilo apokalypsu jako slavné město toho jména za Neronových časů. Říkalo se jí Woodstock ’99, ale neměla nic společného s festivalem toho jména z roku 1969, ačkoli měla oslavit jeho třicáté výročí, a zdejší požár propukl na závěr třídenní akce.
Část dvou set tisíců návštěvníků ztahaná vedrem a dehydrovaná nedostatkem pitné vody, kapitalismem odřená a koncentráčnickým prostředím vystresovaná, se bez ohledu na zábavu, kterou jim měly poskytnout současné hvězdy světového rocku, v rozporu s mírumilovnou woodstockou legendou - vytočila do těch nejagresivnějších poloh. Ostatně v souladu s duchem doby. Vzteklí vnuci původní woodstocké rodiny převrátili a zapálili pár aut, drancovali okolní obchody a sem tam se někdo serval. Kdo se ale tentokrát kochal pohledem na hořící festivalový kemp? Je těžké ukázat prstem, lehké si to domyslet. „Z jiskry vzejde plamen,“ tvrdil už kdysi globální mystifikátor Lenin. Jeho potomci z řad pořadatelů akce, ve své podstatě ještě ohyzdnější než „druhý" Woodstock z roku 1994, zejména šéfpořadatel Michael Lang a spoluproducent John Scher shlíželi na hořící vojenskou leteckou základnu Griffiss, dolary na kontech „císařů" z předražených hamburgerů a pepsi přibývaly geometrickou řadou. Docházelo jim to vůbec? Jeden hajzlík na sto lidí, dva hajzlové na dvě stě tisíc. A smrdí stejně.
Tentokrát opravdu nelituju, že jsem tam nebyl
Tak tedy s trochou pomoci očitých svědků: „Bylo to strašně smutný fiasko. Kdysi byl Woodstock výrazem lásky, míru a hudby. Teď slavily svůj triumf násilí, vandalismus, agrese a z toho vyplývající průšvihy. Byl to totální debakl a člověka při tom napadalo jediné: tenhle Woodstock se vůbec neměl konat. Negativ původního festivalu, navíc ve znamení kšeftu,“ napsal mi tehdy jeden přímých účastníků, když jsem litoval, že nemohu být při tom.
Ačkoli soupiska účinkujících nebyla špatná (headlineři jako Korn, Limp Bizkit, Megadeth, Red Hot Chili Peppers, Rage Against the Machine, Dave Mathews Band, The Offspring, Kid Rock, Metallica, Ice Cube, DMX, Eryka Badu, Brian Setzer Orchestra či Elvis Costello slibovali docela dobré hudební zážitky), organizátorům se festival úplně vymknul z ruky. Bylo by zjednodušující vinit hiphopery (Ice Cube, Rage Aganist The Machine či DMX) z rozpoutávání vášní, leč ta trocha viny na nich ulpívá.
S podobně naladěnými pamětníky a dalšími přímými účastníky se shoduji alespoň na tom, že - bez všeho patosu - Woodstock ’69 byl synonymem generačního výrazu, étosu doby - ani o pětadvacet, ani o třicet let později už nic podobného zkrátka neexistovalo, ideje požrány, naděje vygumovány, společné soucítění vepsí. Svět se za třicet let změnil. K horšímu či lepšímu, nemám právo soudit.
Jen se čtrnáct dnů před čtyřicátým výročím modlím, aby se někdo nerozhodl „sepsat" další kapitolu.
PS: K tomu ještě jedna poznámka: žádná z těch kapel nehrála na původním Woodstocku, snad jen John Entwistle z the Who a Mickey Hart, bubeník Grateful Dead, který zde vystoupil s kapelou Planet Drum.
Konečná?
We’ve Got to Get Ourselves Back to the Garden - Musíme se dostat zpátky do zahrady. „Podstatou té písničky je, že jsme tady na téhle planetě stvořeni z prachu a vybuchujících hvězd. Je to velmi romantické, ale velmi realistické. Myslím, že kdybych tenkrát ve Woodstocku byla, nikdy bych tu písničku nenapsala.“ (Joni Mitchell, písničkářka a autorka skladby Woodstock).
Někdy koncem února letošního roku probleskla na internetu informace, že Michael Lang, takto jeden z čtveřice původních organizátorů, má v plánu ke čtyřicátému výročí woodstockého festivalu spáchat cosi velkolepého.
Podle respektovaného časopisu Rolling Stone se Lang vyjádřil v tom smyslu, že si představuje „vrcholově“ obsazený dvoudenní koncert v New Yorku (15.-16. 8.) a zcela identické vystoupení o týden později na zrušeném letišti Berlíně (22.-23. 8.)
„Nic však není potvrzené,“ varoval tehdy už pětašedesátiletý Lang. Přesto se na síti začalo mohutně diskutovat a spekulovat. Jednotliví přispěvatelé začali dokonce vytvářet jakousi „virtuální" soupisku účinkujících.
Jen málokde chyběla jména dosud existujících kapel z původního festivalu: Grateful Dead, Who či Santana doplněná o největší rockové hvězdy současnosti.
Jen pro zajímavost - zde je jedna z těch ideálních představ:
Aerosmith
Lynyrd Skynyrd
Kid Rock
Lenny Kravitz
Matchbox 20
Finger Eleven
Deathcab for Cutie
Sheryl Crow
Jet
John Meyer
Ted Nuget
The Donnas
Guns ‘N’ Roses
Stone Temple Pilots
Green Day
Janes Addiction
My Chemical Romance
Dave Mathews Band
Nickelback
The White Stripes
The Black Crowes
Tom Petty
Buckcherry
Slunt
Van Halen
Motley Crue
U2
Coldplay
Bon Jovi
Foo Fighters
The Killers
Tenacious D
Red Hot Chili Peppers
Maroon 5
No prosím, to by nebylo zlé.
Dnes, v roce čtyřicátého výročí Woodstocku, je zřejmé, že Langovy plány byly v tomto pádě spíš otcem myšlenky a že jeho velmi vlažné pokusy „cosi“ zorganizovat zřejmě ztroskotaly na nedostatku vůle a především finančních prostředků.
Jediné, co je dosud jisté, je v podstatě velmi komorní „vzpomínkový akt" Heroes of Woodstock, který v městečku Bethel (tedy v místě konání původního festivalu) pořádá společnost Bethel Woods Centre of The Arts. 15. 8. 2009 zde vystoupí Levon Helm Band, Jefferson Starship, Ten Years After, Canned Heat, Big Brother and the Holding Company, Mountain, Tom Constanten and Country Joe Macdonald
Vstupenky do areálu Pavilion Stage stojí 69, respektive 40 dolarů.
Konečná!
