Yamaha SG 2000 - „push-push“ není „push-up“

Když muzikant vidí na jmenovce kytary písmenka S a G, vybaví se mu typické dva rohy na těle nástroje a určitě několik velkých jmen, se kterými je tento druh kytar neoddělitelně spojen.

Popis

Nástroj, který mám tu čest si vyzkoušet a následně vám jej popsat v tomto článku, je až na tento „dvojrohatý“ prvek nazývaný double cutaway, podobný spíše klasickému Les Paulu.

Kytara má původ již v roce 1976, kdy ji světu představil především Carlos Santana. Od těch dob tento nástroj zaznamenal jen nepatrné změny. Tak už to u těch nejpovedenějších věcí bývá.

Čtyři kila kytarové masy naznačují, že jde o velice bytelný kousek. Průchozí mahagonový krk ve tvaru profilu C se středním dílem z javoru vede skrze rovněž mahagonové tělo s vrchní deskou z výběrového javoru. Ebenový hmatník s dvaceti dvěma jumbo pražci je perleťově vykládaný ve tvaru jakýchsi stříšek. Celý nástroj je olemován vintage zažloutlým lemem. Nultý pražec bych tipoval na slonovinu, ale dost možná je to nějaká „umělotina“, zejména v této bláznivé době, kdy používání čehokoliv ze zvířat je téměř trestný čin.

Hardware ve zlatém chromu je firemní. Mechanika v designu Grover, neuzamykatelná. Struník je ozdoben rytinou lyry, kobylka ve stylu tune-o-matic. Dráha kobylkových kamenů je dostatečně dlouhá, takže zde odpadá častý problém při seřizování oktáv u tohoto druhu kobylek. Další rozdíl shledávám ve způsobu uložení kobylky. Běžně bývají t-o-m kobylky uloženy ve dvou pouzdrech se závitem. V tomto případě je do vrchní desky vsazen celý mosazný blok a v něm teprve umístěna kobylka. Dostáváme se k elektrice. Snímače jsou firemní AlNiCo humbuckery, uložené v černých plastových pouzdrech, nastavitelné pólové nástavce vždy na vnější cívce snímačů. Každý ze snímačů má svůj potenciometr Volume i Tone. Rozpojování cívek je zde zajištěno push-push přepínačem na potenciometrech tónové clony. „Push-push“, jako zmáčknout a zase zmáčknout. Výrobci spodního prádla této terminologii zcela jistě rozumí :-) Hlavice potenciometrů ve zlatostříbrném provedení působí velice elegantně. Dále na vrchní desce najdeme ještě třípolohový přepínač snímačů a esgéčkovsky umístěnou jackovou zdířku. Barevně je konkrétně tento kus v provedení sunburst.

Zvuk

I podle zvuku se potvrzuje spíše charakter Les Paula než SG - pevný, tlustý tón. Je to dáno zcela jistě tloušťkou těla a robustním profilem krku. Snímače jsou vymyšlené naprosto dokonale, aby kytara mohla vyniknout ve všech kombinacích, a nekradou zvuku charakter dřeva. Překvapivě příjemně zní čistý zvuk při rozpojených cívkách. Na kytaru se hraje fajnově, jako bych ji měl doma už léta. Když jsme u tohoto pocitu, musím zmínit také skutečnost, že firma Yamaha používá při výrobě těchto nástrojů proces, který původně vyvinula k výrobě akustických houslí. Jde o zrychlení počáteční reakce dřeva, takže jakési umělé zestárnutí. Má to za následek, že nástroje znějí tak, jako by již léta hrály.

Závěr

Kytara Yamaha SG 2000 je dle mého názoru nástroj mnoha stylů. Najde jistě uplatnění v jazzu, blues a samozřejmě všech možných rockových žánrech. Pravda, není zrovna „za hubičku“, ale vezmeme-li v úvahu, že jde o ruční práci, a přidáme-li k tomu okamžitý výborný pocit ze hry, pocit, který se často neobjeví ani při zkoušení dražších nástrojů, je cena 54 990Kč asi odpovídající.