11/2011

Editorial

  • Málokterý návštěvník pohodového letního festiválku vůbec tuší, jakým stresům jsou vystaveni jejich miláčci, střídající se na pódiu. Základem je přijet na festival včas. Pro někoho banální a jednoduchá záležitost, pro nás muzikanty mnohdy nadlidský úkol. Vše začíná půlhodinovou sekyrou v místě setkání - u zkušebny -, která se může natáhnout úměrně počtem hospod na cestě do zkušebny. Natahání kombíček a bicích do auta, popojíždění okresním městem ze severu k jihu a z východu na západ, protože kytarista nechal doma trsátko a bubeník paličky... Dohadování se na benzínce při vybírání peněz na naftu a následné kulinářské orgie nad rychlou bagetou a plechovkou piva na stojáka... To vše pěkně pocuchá nervy, a to nemluvím o stresech, když řidič zabloudí, kapelní „vožungr“ se po cestě „zboří“ nebo, nedej bože, třicet let stará dodávka vypoví službu... Takže vidíte, že dostat se na festival je kumšt, a hraní na této letní slavnosti není výsadou pro každého! Ovšem ani pokud se dostavíte včas na vlastní vystoupení, nemáte ještě zdaleka vyhráno. Kapelu ještě čeká tolik nástrah! Příjezd na festival musí být velice přesně načasován. Velice zrádné je přijet moc brzy. Muzikanti jsou národem hravým a bez svých nástrojů se začnou velice brzy nudit a festivalové městečko přináší tolik atrakcí... Není nic horšího než rozuteklá kapela, kapelníkovi pak může trvat hodiny, než své stádo dá dohromady. Velkou komplikací pak můžou být členové hrající si s kapelníkem „na schovku“ v odlehlejších „křách“. Milovníci lihovin jsou sice více na očích, zato se dosti snižuje jejich mobilita, což může být obzvlášť nebezpečné, když je pódium daleko... Ovšem ani taková kapela, která stojí včas a psychicky soustředěná před pódiem, nemá ještě vítězství v kapse, to nejdůležitější ji teprve čeká! I bystrý a střízlivý hudebník se při vstupu na pódium pěkně zapotí. Nejdříve si musí proklátit cestu mezi nervózními drátujícími techniky, najít vhodnou zdířku na dvěstětřicet, vybalit všechny nástroje, krabičky... Většina (nejen) začínajících kapel se na pódiu se zděšenými výrazy motá jak motovidla a z čtyřicetiminutového vystoupení jim jen příprava zabere třicet minut... Když k tomu připočteme ještě dohadovaní se mezi písničkami, co „teď budou hrát“, máme tu krásných sedm minut „slávy“ a plodně strávený den :-) Jsou ovšem i tací, kteří to řeší trošku jinak. Nalistujte si stranu 62 a nechte se inspirovat. Do léta máte spoustu času tohle „umění“ pilovat.

    Elektronické vydání
Default User Picture
Petr Škuta, 24. 10. 2011

Články v tomto čísle