Marshall AFD 100 - Slash Signovaný Druhý

... aneb stará „dvacetdvanulatrojka“ stokrát jinak... a pokaždé chutná!

Někteří mudrlanti nepřestanou a nepřestanou kroutit hlavou: „Ten Jim má pro Slashe snad ňákou slabost či co, jináč si to neumím vysvětlit!“ Ať už je pravda jakákoliv, jedno se popřít nedá. Celá, a dodnes nijak zvláště početná, série signovaných aparátů slavné značky začala v roce 1996 pod typovým označením 2555SL právě modelem slavného kytaristy G & R. A zatímco mnohé slavné celebrity na svůj model doposud marně čekají, podívejme se na tohoto Saula Hudsona - dnes má u Marshalla už svůj druhý zásek.

Popis

AFD 100 je jednokanálový model v mnohém vycházející z původní originální stowattové hlavy JCM 800 s ovládáním Master Volume.

Zvukově, viz dále, však vychází ještě ze staršího, ale „vytuněného“ zesilovače typu 1959 ze 70. let, který, jak známo, měl dvě charakterově odlišné a na sobě nezávislé hlasitosti Volume I a Volume II . I starší signovaný Slash Marshall 2555SL vycházel z „dvacetdvanulatrojkového“ typického sloučení navzájem naopak závislých ovladačů Preamp a Master Volume. AFD 100 ale navíc nabízí jakostní výkonovou brzdu, pedálem (je součástí balení) volitelný typ gainu či luxusní hlídače správné funkce koncových lamp.

Vzhledově se jedná o vintage klasický střih modelu s krátkým stříbřitým panelem. Tedy s menším logem, bílou lemovkou protínající čelní stěnu v polovině. Starou školu připomínají i páčkové spínače Power a Standby společně s čtvercovým červeným okem, rovněž běžným u hodně letitých modelů. Zkrátka a dobře, už vizuálně zesilovač působí neběžným, luxusním dojmem. Na některé podivíny, mezi které se počítám, sympaticky a důvěryhodně zapůsobí i nezanedbatelná váha zesilovače.

Konstrukce

Tady však jakoby povrchní a jednoduché vizuální vintage pojetí lehce ustupuje sofistikovanému „boutiquovému“ nadstandardu. Kromě dvou nenápadných přepínačů (kterými jsou však ve skutečnosti dotykové spínače relátek) po obou krajích řady otočných potenciometrů je to i samotný jejich počet. Kromě klasických Bass, Middle, Treble, Gain a Master je tu jaksi navíc úplně vlevo ten s označením Power. Jde o již výše zmíněnou výkonovou brzdu speciální konstrukce, umožňující plynule snížit výkon od 100 až k 0,1 W! Toto řešení je však speciální, podle mého názoru neomezuje jen napětí v koncových lampách, jak tomu bývá v podobných případech, ale proporcionálně dorovnává všechny důležité poměry včetně biasu, tak aby výkonové lampy pracovaly v režimu daném pozicí Master a zároveň se výsledná hlasitost zesilovače dala dostat do snesitelných mezí. Svědčí o tom nejen neokamžitá pomalejší odezva výkonové brzdy, ale další unikátní vymoženost. Zhruba popsáno, jedná se o nastavení ideálního pracovního režimu koncových lamp v prostředích s nevyrovnanou sítí. Dovolím si malou odbočku - s přepětím či naopak podpětím místních sítí se setkává většina vlastníků lampových zesilovačů a mnohdy svého mazlíka zvukově nepoznávají. Profesionální týmy tento problém většinou řeší dalšími zařízeními, jež problematickou síť dorovnávají do ideálních hodnot. AFD 100 je vybaven funkcí, která, pokud máte pochybnosti, tyto rozdíly zanalyzuje a přenastaví přímo uvnitř zesilovače. Stačí po zapnutí hlavního spínače podržet na pár vteřin oba páčkové minipřepínače. Skvělá funkce!

Výrazně odlišným prvkem oproti předchůdci je také použití výkonnějších koncových lamp. Podobně jako u signovaných modelů Zakka Wyldea a Kerryho Kinga se jedná o čtyři 6500. Jinak je vybaven pěticí ECC83, jejichž pomocí je tento jednokanálový model vybaven gainově odlišným režimem a efektovou smyčkou.

Zvuk

Dostáváme se k nejdůležitější části testu. Hned na začátku musím přiznat, že AFD zní výborně, i když problémům jsme se během testu nevyhnuli. Šlo o jednu vadnou koncovou elektronku, kdy se hned v praxi ukázala být užitečná funkce indikátorů správné funkce jednotlivých koncových lamp. Po výměně celé čtveřice bylo zajímavé sledovat chování zesilovače v různých nastaveních potenciometru Bias na zadním panelu. Jeho pomocí můžete chování celého zesilovače nastavit od více zatížených koncových lamp až ke „studenějším“, aniž by však podle LED indikace došlo k fatálnímu vybočení režimu žhavení mřížky. Opět velmi užitečná funkce, přičemž lampy 6550 díky většímu výkonu umožňují velký dynamický rozsah. AFD, ač základem jednokanál, disponuje dvěma gainově odlišnými režimy.

První, základní, nazvaný AFD, vychází z klasického osmistovkového zvuku Marshallu, který má díky výkonnějším koncovým lampám mnohem masivnější basy i v nejvyšších hodnotách pre-ampu. Pro přiblížení zvuku se snad dá použít klasický beglajtový zvuk AD/DC. Dostatečně razantní, maximálně čitelný, hutný. Na sóla s nekonečným tónem méně vhodný, zato po stažení hlasitosti na kytaře slušně vyčištěný. Ve studiu, při použití méně citlivého vstupu, velmi dobře použitelný pro čistší zvuky i u jednocívkových snímačů.

Druhý režim - nazvaný #34 podle pořadového čísla výše zmíněného starého, ale vytuněného modelu Marshall 1959 - je zvukově víc posunut do středů s významným nárůstem gainu. Je vhodný pro typická Slashova sóla nebo tvrdší melodické či riffové vyhrávky, aniž by však ztratil na své razanci či srozumitelnosti. Basy jsou pořád dostatečně masivní, středy jsou krémovější, výšky neagresivní, spíše jen zdůrazňují srozumitelnost zvuku. I když se nedá mluvit o nekonečném sólovém zvuku, jsou sóla pohodlně hratelná, jsou čitelná a jakousi plasticitu či prostor jim přidá sycení koncových lamp. Tady podle mě právě nejvíce oceníte senzační výkonovou brzdu AFD 100, kdy „zapřažené“ koncové lampy je možné slyšitelně využít i v uši netrhajících výsledných hlasitostech. Bohužel u testovaného kusu právě v tomto modu docházelo k jakémusi zahlcení, jež se u hustě hraných basových zvuků projevovalo neurčitým nahodilým zatlumením na zlomek vteřiny, jakoby oříznutí rychlým „gejtem“.

Závěr

Přes tuto výhradu je zvuk AFD 100 vysoce nadstandardní, bez problémů se prosadí v kapele, pro hráče preferující zkreslený zvuk může představovat určitý zvukový mustr. Zaznamenaný zvuk běžným mikrofonem splňuje nejvyšší nároky i bez studiového kouzlení a hledání, v nahrávce je živý a zdravě agresivně čitelný. Vřele doporučuji jeho vyzkoušení - nic neodpustí, zato beze zbytku ctí charakter použitého nástroje.

Ne každý aparát má svoji profesionální webovou stránku, AFD 100 však ano, a tak se můžete stát členem komunity fanoušků, či dokonce jedním z 2300 vlastníků limitované edice těchto zesilovačů. Zajímavá videa ze zrodu modelu AFD 100 a samozřejmě dnes už čilou komunikaci najdete na adrese http://www.afd100.com.