Ibanez RG870QMZ-RDT

Představovat firmu Ibanez a její populární modelovou řadu RG považuji za zbytečné. Zvláště milovníci tvrdších rockových a metalových stylů jistě tuší, o čem je řeč. „Ergéčko“ se v mnoha variacích vyrábí už více než dvacet let a hraje na ně kdekdo.

My se podíváme na nový přírůstek do této rozvětvené rodiny. Pochází z řady Premium, což je dle distributora „zbrusu nová řada elektrických kytar nejvyšší třídy, které se mohou pyšnit kvalitami i zpracováním nejvyšších řad Prestige a to za ceny kytar střední třídy“. Tak se na to podíváme trochu zblízka...

Na pohled

Mé první seznámení s touto červenou krasavicí ve mně zanechalo vskutku dobrý dojem. Kytara je dodávána v kvalitním obdélníkovém textilním kufru. Jediné, co mne trochu mrzelo, byla absence ramenních popruhů. Futrál tak můžete nést pouze v ruce, což občas není úplně praktické. Možná drobnost, ale na dlouhé vycházky to prostě není. Ve futrálu jsem kromě kytary našel ještě návod k použití, páku tremola a velice prakticky vypadající multifunkční set nářadí na seřízení nástroje - jakýsi kytaristický „švýcarák“. Na něm najdete všechny potřebné inbusy, šroubováky a jiná udělátka, která by mohl kytarista potřebovat. (Snad kromě otvíráku na lahváče :-))

Samotná kytara na první dojem působí velmi elegantně a v podstatě bezchybně. Kdybych si nepřečetl, že byla vyrobena v Indonésii, klidně bych uvěřil, že se jedná o nástroj nejvyšší třídy.

Čelní stranu těla a hlavy zdobí výrazná textura obláčkového javoru, která pod transparentním tmavě červeným lakem vypadá opravdu efektně.

Konstrukce

Tělo kytary je slepeno ze tří kusů lipového dřeva a vrchní javorové desky. Je osazeno trojicí firemních snímačů, humbuckery CAP VM1 u krku a CAP VM2 u kobylky a singlem CAP VM1S uprostřed. Kytara je osazena tremolem Edge Zero II, což je nová verze již osvědčené ibanezácké variace na „Floyda“. Označení Zero nemá nic společného s legendární japonskou stíhačkou z druhé světové války, poukazuje pouze na novou vychytávku, která zajišťuje, že se při vychýlení páky v obou směrech tremolo vždy vrátí do „nulového bodu“, tedy přesně tam, kam má. Má to mírný vliv na jeho tuhost a plynulost, pokud ale někdo upřednostňuje klasický plovoucí systém, není problém tuto vychytávku vyndat, a pak páka funguje zcela klasicky. Doporučuji vyzkoušet, velmi šikovná věc.

Ovládací prvky jsou standardní - potenciometry Volume a Tone a pětipolohový přepínač.

Krk, který má dokonce své jméno - Wizard Premium -, má pro kytary z řady RG typický velmi tenký profil a velký rádius. Tedy ideální pro vyznavače vysokorychlostních kytarových smrští. Je pokryt tenkou vrstvou příjemného matného laku, pouze zadní strana hlavy je nalakována leskle. Spojení krku s tělem zajišťují čtyři šrouby. Poskládán je ze tří kusů javoru prokládaných dvěma pruhy z ořechu... To by spolu s vnitřními titanovými výztuhami mělo zajistit jeho stabilitu i při tak tenkém profilu. A skutečně - je dokonale rovný a nezdá se, že by se mu chtělo se v budoucnu nějak kroutit. Hmatník je vyroben z palisandru, olemován je proužkem javoru a vykládán perleťovými značkami. Jumbo pražce jsou na krajích precizně zakulacené a vyleštěné, vše je tak, jak má být.

Nultý pražec je klasicky zamykací.

Vše je správně usazené, utažené, nalakované, seřízené... Zkrátka je vidět, že stroje, které tento nástroj vyrobily, do toho daly „celé srdíčko“.

Jak to hraje?

Tato část testu je podle mne vždy dost sporná, protože každý máme jiné uši, jiný vkus... Takže následující řádky berte s rezervou, a pokud vás nástroj zajímá, prostě si ho jděte někam vyzkoušet.

Na sucho hraje kytara frekvenčně poměrně vyrovnaně, s nepříliš ostrým attackem a plynulým dozvukem. Kytara jde „za plynem“, tóny se ozývají ochotně, a to i ve vyšších polohách. Sustain je slušný, zvlášť vezmeme-li v potaz, že se jedná o nástroj s dvouzvratným tremolem.

Pokud kytaru zapojíme do aparátu, okamžitě se ukáže, pro jaký styl byla tato kytara stvořena. Snímače mají silný signál s hodně výraznými středy. To není podle mne příliš ideální na čisté zvuky, které se mi zdají poněkud „chemické“ a nepřirozené. Co se ale u čistého zvuku jeví jako nevýhoda, se jednoznačně jako výhoda projeví u zvuků zkreslených. A to tak, že čím zkreslenějších, tím lépe.

Kytara se opravdu asi nejvíc jako doma cítí v hi-gainovývh vodách. Zvuk se nezahlcuje, tón je konkrétní, snímače nepískají. Tónová clona funguje, jak má, potenciometr hlasitosti má plynulý průběh, takže lze snadno ovládat míru zkreslení. Celkově mi pouze zvuk připadá trochu tenký, ale to je asi daň za tenký krk a dvouzvratnou páku.

Mít či nemít?

Pokud máte rádi Steva Vaie, Joeho Satrianiho a jim podobné nebo pokud prostě jen potřebujete spolehlivý a pohodlný nástroj s dvojzvratným tremolem, mohla by vás tato kytara zajímat.

Vyznavači „vintejdž“ otlučených kytar se slabými snímači a krkem tlustým jako B.B. King by se asi měli podívat po něčem jiném, ale ti to až sem stejně dočetli jenom ze zvědavosti.

Web:

www.ibanez.co.jp/products/eg_page11.php?area_id=3&data_id=169&color=CL0…