Mladý a nadějný, ostatně jiní se tu ani nevyskytují, basista Dan Panchártek se z rodné Přelouče přesunul na vysokou školu do Prahy. Tady se zakrátko uchytil coby baskytarista a v současné době působí v několika kapelách, od jazzu přes folk až po rock. Dan hraje výhradně na bezpražcovou baskytaru a její zvuk dokáže vkusně použít do všech stylů. Danovy linky jsou velice barevné a různorodé a dobře zapadají do skladeb.
Jak ses dostal k muzice a k baskytaře?
Tak trochu netypicky: asi v šestnácti letech jsem si na gymplu vyjednal vypůjčení kytary, která smutně stála v koutě kabinetu hudební výchovy, protože už mi bylo trapné stále brát tátovi jeho Jolanu Diamant. Až doma jsem zjistil, že má ta „kytara“ tak nějak zvláštně tlusté struny...
Které styly ti nejvíce sedí?
Vkusně a dobře zahrané mi sedne v podstatě cokoliv. Nejvíc doma jsem v jazzu a reggae, dále funku, rocku atd. Nemám rád, když je hudba příliš nahlas (ačkoliv k některým stylům se to může hodit), v Čechách je to čím dál více zvukařská móda.
V jakých kapelách jsi hrával a v jakých hraješ teď?
Začínali jsme s kamarády na maloměstě jako jazzové kombo s názvem Bohumyl Nohy Trio, ale to už je skutečně dávno. Momentálně hraji v moderně jazzovém seskupení Mocca Malacco, rockové kapele Káči Šantrochové a s folkovým projektem Elišky Ptáčkové.
Jaký byl tvůj největší zážitek spojený s hraním?
Bitka, která se rozpoutala mezi posluchači během jednoho z mých prvních koncertů a tím ho také předčasně ukončila. Zdali byl celý incident vyprovokován úrovní hudební produkce, není dosud jasné...
Co používáš za vybavení?
Baskytaru mám od začátku jedinou, je to stará japonská kopie jazz bassu jménem Sigma, v průběhu let odpražcovaná mistrem Kobrlem. Aparátů jsem vystřídal vícero, ale teď jsem už několik let spokojen s kombinací MarkBass SA450 a Glockenklang Space Deluxe.
Na jakých nahrávkách tě můžeme slyšet?
Zatím pouze dema výše jmenovaných kapel, plnohodnotná alba se připravují...
