Line 6 Variax James Tyler - zástupce nové řady Line 6

Pod označením JTV se skrývá nástrojová řada vyvinutá firmou Line 6 ve spolupráci s předním americkým nástrojařem Jamesem Tylerem, jehož služby využili či stále využívají taková kytarová jména jako Adrian Belew, Steve Lukhater, Michael Landau nebo například Prince. Někdejší modelingová série Variaxů, kterou bylo lze svého času označit v několika směrech za revoluční a která zanedlouho oslaví deset let na trhu, tímto dostává čerstvý vítr do plachet a přichází s novými možnostmi. Více propátráme v následujícím testu.

Popis nástroje

Model JTV 59 svým designem nezapře inspiraci v Les Paulu a tomu odpovídá i snímačové osazení - dva humbuckery s třípolohovým přepínačem, v analogové sekci standardně volícím mezi kobylovým, krkovým a kombinací obou snímačů. Tyto dvojcívky jsou z Tylerovy dílny, stejně jako pevná masivní kobyla ve stříbrném provedení. Narozdíl od obvyklého zapojení klasického Les Paula nemá každý ze snímačů svůj potenciometr pro hlasitost a tónovou clonu, ale jedním knoflíkem se ovládá hlasitost obou snímačů najednou, stejně tak druhým clona. Zbylé dva potenciometry jsou totiž, stejně jako u předchozích modelů, vyhrazeny digitálnímu modelingu (guitar model selector, alternate tuning).

Testovaný model je v provedení Cherry Sunburst, charakteristickém i pro jeho předlohu, kromě višně pak výrobce nabízí ještě varianty tmavší Tobacco Burst a Black. JTV řada obsahuje modeling celkem pětadvaceti typů kytar a kromě testované variace na Les Paula nabízí i stratový model (JTV 69) s dvěma singly a humbuckerem u kobyly, osazený navíc tremolem (zde jsou na výběr čtyři varianty laku a barevného provedení) a dále model JTV 89 se dvěma humbuckery (dvě varianty laku).

JTV 59 má průchozí krk s rozsahem dvaadvaceti pražců a mahagonovým hmatníkem. V příslušenství je nově dodávána také nabíječka s lithium-iontovou baterií, kterou starší modely vybaveny nebyly. Vydržet by měla až dvanáct hodin provozu a umožňuje fungování modelingu bez použití direct boxu s adaptérem na pódiu, což je pomocí TRS kabelu druhá možnost. Třetí varianta napájení je digitálním VDI konektorem z některého z dalších firemních produktů, se kterými Variaxy umí komunikovat a v případě použití zvukového řetězce Line 6 integrovat ovládání více komponentů do jednoho bodu. (Například POD xt, POD X3, Vetta II nebo s novou řadou HD500).

Součástí příslušenství je též praktické polotvrdé pouzdro.

James Tyler

K výčtu notoricky profláklých jmen zmíněných v úvodním odstavci, které Tyler během své téměř čtyřicetileté nástrojařské kariéry vyzbrojil, by se mimo jiné hodilo uvést též jméno basisty Van Halena, Michaela Anthonyho. Vytvořil pro něj dva nástroje s nezvyklým designem - jeden připomínající lahvičku řízného dochucovadla tabasca a druhý tekutiny, která se těší mezi rockery ještě o něco větší oblibě - lahvi Jacka Danielse s detailně vyvedenou etiketou, a ten Anthony použil na legendárním turné VH 5150.

Pro řadu Variaxů JTV dodal Tyler z hardwaru zejména snímače s vlastním typem vinutí a originální kobylku (jinou u každého ze tří typů nástroje). Přehlédnout nelze také jeho přínos v řemeslném provedení a povrchové úpravě testovaného nástroje.

Funkce a možnosti JTV 59

Toho z vás, kdo se již setkal s nějakým starším modelem Variaxu, asi nepřekvapí, že nástroj nabízí digitální modeling všech možných i nemožných typů nástrojů. Po výběru některého z deseti firemních nebo dvou uživatelských presetů je možno libovolně modifikovat jejich ladění pomocí různých přednastavených typů alternativního ladění. Jak modeling vybraného zvuku, tak ladění lze dále editovat pomocí softwaru Variax Workbench a vlastní nastavení samozřejmě též uložit. Až potud vlastně nic nového, řada JTV je však navíc osazena ještě běžnými snímači, takže kromě světa nepřeberného množství digitálních simulací nabízí též starý, dobrý, a doufejme, též nesmrtelný analogový zvuk. Jak už bylo zmíněno úvodem, u typu JTV 59 najdeme dva AlNiCo humbuckery vintage charakteru. Třípolohový přepínač standardně volí mezi krkovým a kobylovým snímačem, v prostřední poloze se nachází jejich kombinace. To ovšem platí pouze pro analogovou sekci. Při přepnutí do digitálního modu se pod každou ze tří poloh ukrývá preset se simulací různého typu kytary. Vzhledem k tomu, že potenciometr volby banky má deset firemních bank a dvě uživatelské, jsou to snadné počty, pokud jde o zvukové možnosti, dostupné v reálném čase. Použitých kytarových modelů je zde pětadvacet. Firemní banky jsou seřazeny podle charakteru nástrojů do v rámci možností příbuzných kombinací, v nabídce najdeme jak různé oblíbené typy elektrických kytar, tak lubovky, akustiky a dokonce i bendžo.

Průchozí krk je lepený z několika kusů (při zachování rezonanční osy celým korpusem) a v místě styčného bodu s tělem nástroje je zaoblený do mírného vydutí. To na rozdíl od patky se čtyřmi šrouby, běžné u klasických modelů, nepřekáží levé ruce při přesunu do vyšší polohy. Profil krku opět vychází z ladných tvarů Les Paula, je do ruky pohodlný (alespoň do mé) a jeho opracování, včetně začištění pražců, je precizní a odpovídá cenové třídě nástroje. Až si člověk klade otázku, co přesně si má asi představit pod označením „crafted in Korea“... Že by se dnes už i v těchto končinách uměli tak zdatně ohánět jemným pilníkem a provádět povrchové úpravy laku takovéto kvality? Nebo pražce dorazí už zatlučené v připravených nalakovaných polotovarech od soudruhů z Ameriky a na druhé polokouli se jen přišroubuje hardware? Lehce různorodé úhly čtyř knoflíků jakoby naznačovaly, že „bé“ je správně, ale realitu asi nikdy nezjistíme. Ať už je to jakkoliv, vzpomínám si, že mé dojmy z opracování staršího Variaxu podobné cenové třídy před pár lety zdaleka nebyly tak pozitivní. Takže v tomto směru milé překvapení.

Pokud jde o cenu JTV, ta se momentálně pohybuje u testovaného modelu něco přes třicet tisíc korun a nutno podotknout, že provedení a zvuk nástroje jsou v této cenové kategorii porovnatelné s ostatními renomovanými značkami, které však pochopitelně nabízejí pouze analogový zvuk. Zvuková Variabilita digitálního modelingu Variaxu jako by tedy byla vlastně určitým bonusem. Pro ty z vás, kteří by však přece jen dali přednost štítku „made in USA“ a zatoužili by po nástroji přímo z Tylerovy fabriky, nabízí Line 6 i tuto možnost - výše uvedenou cenu však budete muset vynásobit zhruba třikrát.

Vlastní test

Nástroj jsem testoval jak na MOSFETový, tak na lampový zvuk a zejména v druhém případě mě příjemně překvapila pestrá škála barev nejrůznějšího typu. Líbilo se mi, jak se tyto kontrasty projevily zejména na čistý zvuk. Asi není třeba dodávat, že při použití zkresleného zvuku je třeba mít na paměti, jakou simulaci člověk zvolí. Platí to samozřejmě i o stylu hraní - když zvolíte třeba dvanáctku a budete na její zvuk prát brutálně zkreslené power akordy, možná poněkud ztratíte u svých spoluhráčů na oblibě...

Jak už to ale mnohdy bývá, občas za cenu nějaké výhody musíme jinde něco oželet - jistou pomyslnou daň platíme u digitálního modelingu v podobě drobného zpoždění za atackem. Tento jev se zhoršuje směrem do basů, úměrně s ubýváním počtu kmitů ve frekvenci tónu. Je to cena za tu fůru dřeva, kterou máme po ruce na jednom valníku - Variax nabízí pětadvacet kytarových modelů v jednom, software Workbench pak ještě o tři modely navíc, všechny dále kombinovatelné s různými typy snímačů. Musím však konstatovat, že i přesto, že jsem neměl možnost porovnání staršího typu Variaxu s testovaným nástrojem nové řady v reálném čase, připadá mi i zde výrazný posun k lepšímu. Zpoždění je eliminováno natolik, že i na basovém éčku je zcela nepatrné.

Při používání některého z alternativních typů ladění (tedy jiného, než jak je kytara skutečně naladěna), je dobré držet se doporučení výrobce a hlasitost svého aparátu otočit raději více doprava. Musíte totiž přestřelit akustický přeslech skutečného ladění vaší kytary, které při menší hlasitosti uslyšíte. Pokud to neuděláte, vždy při hraní digitálně přeladěné struny vám zlehka cukne žaludek, jelikož z kytary slyšíte jiný tón, než se line z komba. Není-li kombo dostatečně nahlas, aby přeslech kytary přehlušilo, vzniká jejich (ne)souzněním jev, který by šel označit jako „zborcené harfy tón“... Pro přeladění ale stačí otočit přepínač a nemusíte kroutit knoflíkem mechaniky nebo měnit nástroj. Záleží tedy na každém, zda tuto funkci využije nebo nechá prostě přepnuto na standardní ladění.

Sečteno a podtrženo

JTV 59 je velmi slušný nástroj ve své cenové třídě, spojující analogové a digitální možnosti. Kromě kvalitního řemeslného provedení vidím jeho hlavní sílu právě v kombinaci těchto dvou protipólů. Osazením klasickými typy snímačů získal Variax (staro)nový rozměr, který mu doposud chyběl. Možnost volby klasického zvuku či modelingu a způsob jejich využití je tedy na každém hráči.