V minulém dílu jsme podívali na nepříjemný šelest v uchu alias tinnitus. Dnešní díl se věnuje zbylé kolekci nejčastějších muzikantských nemocí, mezi které počítám bolavá záda a přetížené šlachy.
Povídat o bolavých zádech asi nemá moc smysl. Jejich projevy jsou hodně pestré a stejně tak příčiny. Nicméně obecně se dá říci, že potížím se zády se (alespoň částečně) vyhneme, pokud budeme pravidelně cvičit a budeme si držet kříž v teple. Důležitý je vhodný pohyb, jako plavání, jóga, posilovna atd. Zkrátka nějak si držet kondici. Stejně tak sauna či masáže nejsou od věci. Ono stát pravidelně na zkoušce nebo na jevišti několik hodin se zavěšeným nástrojem, to si člověk koleduje o malér. Zvlášť pokud máte pětikilového Gibsona. „Zářným“ příkladem je Jimmi Page a jeho postava-křivice. Velkým prevítem je taky sezení u počítače či v autě. Nebuďte dlouho skrčeni v jedné strnulé poloze. Snažte se alespoň každou půlhodinku protáhnout resp. přenastavit si sedadlo.
Problémy se šlachami mají víc příčin a skoro jako se vším se i zde jedná o komplexní záležitost. V zásadě lze jako hlavní příčinu pojmenovat dlouhodobé jednostranné přetěžování. Což přeloženo do češtiny znamená dlouhé hodiny cvičení a časté sezení u počítače. Práce s myší je na šlachy pěkný záhul, zvlášť pokud není ruka zcela volně (což není nikdy). Držení hlodavce působí na šlachy jemným ale trvalým tlakem. Ty se nám pak mohou „odvděčit“ záněty. Pamatujme, že léčba zánětů šlach je vždy běh na dlouhou trať. Na rozdíl od několikadenních chřipek se zde čas vždy počítá (nejméně) na měsíce. Zase tedy platí protahovat a měnit polohu (tohle platí i jinde...).
Také dlouhodobé přetěžování při cvičení na nástroj může vést k problémům se šlachami. Zmiňme známý syndrom karpálního tunelu. Co s tím?
Hodně známých kytaristů důrazně doporučuje před hraním se rozcvičit a ruce zahřát. Například výborná videoškola Johna Pettruciho Rock discipline se v úvodu věnuje právě rozcvičování a samo-masážím rukou. John doporučuje protlačit prsty, potom si postupně promasírovat odshora dolů jeden každý prst a nakonec si palcem promasírovat protilehlou dlaň. Než začneme hrát, ještě levou ruku protáhněme na hmatníku. Stačí se podívat na web, určitě toho najdete spoustu. Podobně se si někteří kytaristé hřejí před vystoupením ruce v teplé vodě, někdo používá emulze či speciální teplý olejíček. Důležitá je taky rovnoměrnost. Nezačít z ničeho nic cvičit deset hodin denně, ale postupně si zvyšovat dávky, ale pak je taky dodržovat. Velkou mýlkou je, pokud člověk nasadí tříhodinové galeje a po měsíci toho najednou nechá. Udělejte to víckrát a bílé pláště vás neminou...
Pamatujme, že prášky nejsou nikdy řešením, ale pouze krajním napravením či oddálením problémů. Tím hlavním jsou životospráva, umírněnost a dostatek pohybu. A taky humor!
PS: O tématu zdraví by se dalo psát ještě dlouho a dlouho. Třeba jsme se vůbec nepodívali na křečové žíly bubeníků, mohli jsme psát o ... Ale nechme toho! Zajímavější jsou drby. Třeba o rukách Mariána Vargy, zánětu šlach Radima Hladíka, sluchu Paula Gilberta nebo „kapavce“ Bedřicha Smetany...
Na www.instrumento.cz si najděte heslo „Fokální dystonie“
