Talent and Jam Stage na letošním festivalu Rock for People (psáno pro časopis Muzikus 11/2011, pozn.) prezentovala převážně mladé kapely, které se na festival nominovaly z nejrůznějších hudebních soutěží. O celkovou dramaturgii se staral produkční trojlístek Muzikus-SAI-Music City. A kromě samotných koncertních výkonů sledoval i jedno vedlejší kritérium: schopnost kapel se nachystat, postavit a nazvučit.
V tomhle ohledu jednoznačně zabodovala skupina Segment. Na seznámení použiji motto, které má tahle holešovská kapela na svém profilu: Muzika je pro nás životní styl a hlavně přátelství. Chceme poznávat nové kapely, bavit se, přátelit se, užívat, dělat ten správný rock ‘n’ roll, jak má být ! Ten, který spojuje !
Článek je prošpikován krátkými úryvky z rozhovorů, které jsem s kapelou Segment natočil o pár týdnů později na festivalu Sázavafest.
Neví se co, neví se kdo, neví se jak, neví se proč... a minuty běží!
To je stručná charakteristika přípravy většiny kapel, kterých se na Talent and Jam Stage celkově vystřídalo kolem třiceti. Jedinou záchranou byl systém programového propojení scén dvou sousedících hangárů, ve kterých startovaly koncerty po čtyřiceti minutách „na střídačku“. Díky tomu vznikal ohromný čtyřicetiminutový přípravný čas. Ale i ten některé kapely dokázaly promrhat, a pokud by hráli v klasickém festivalovém režimu, kde bývá přípravný čas sotva poloviční, na jejich koncertování by jim příliš času nezbývalo (a nebo by se muselo hrát s časovým skluzem, což se dneska už leckde striktně zapovídá).
Segment: Máme takový svůj plán, takovou vizi: Nechceme chodit do práce. Chceme dělat tohle! Je to asi vysoký cíl a třeba je to na dlouhou cestu, krůček po krůčku, pořád na tom makat. Ale chceme toho jednou docílit - dělat tuhle kapelu na plný úvazek.
Nezvěstný Segment aneb drama s „pološťastným“ koncem
Kdykoli se muzikantští opozdilci odvolávají na dopravní kolaps, na zácpy či objížďky, zpravidla se jim nesmí moc věřit. Většinou si kapela nedá sraz s dostatečnou časovou rezervou, sejde se navíc pozdě, ještě později naloží, dává si po cestě „dlouhou pumpu“ atd. Kapele Segment jsme to po jejich příjezdu přece jen věřili o něco víc - sami jsme totiž okusili příjezd na letošní RFP, při kterém jsme i přes pokusy objet zašpuntovaný úsek před Hradcem a přes různé divoké polní zkratky nabrali zpoždění hodně přes hodinu (a to byl teprve nultý den).
Když se ztracená kapela konečně objevuje ve vratech, po tváři stage manažerky se rozlije hromná úleva. Do začátku koncertu Segmentu ale zbývá necelá půlhodinka a jejich kompletní vybavení je ještě v autě za hangárem. Navíc předcházející kapela teprve dohrává, protože i přes velikánské přípravné časy dokázalo několik dnešních kapel už vytvořit slušný skluz.
Segment: Jsou kapely, které se třeba při malé návštěvě vykašlou na řádění a na show, protože je jim to před dvaceti lidma blbý. Já mám ale to skákání a všechny ty scénické fóry tolik spojené s muzikou, že by mi naopak bylo blbý se na to vykašlat a jenom stát. Cítil bych se úplně strašně. My to dáme i pro pár lidí naplno, nahrneme na ně všechnu tu náladu a energii - a ono se to vrátí.
„Formule 1“ - Segment spouští svůj technický předkoncert
Kapela si během posledních taktů předcházející kapely omrkne, jaké aparáty a bicí jsou k dispozici, co byl „erár“ a rozhoduje, co použít a co vzít svého.
Než se předešlá kapela stačí odklidit, Segment má veškeré své vybavení předchystané pod pódiem a dává jasnou informaci technikům a zvukařům, kde a na co se bude hrát.
Každý z kapely soustředěně maká, kdo má míň práce se svým vybavením, okamžitě pomáhá kolegovi, nikdo nečinně nepostává, nikdo se s nikým nevykecává, nikdo nepokuřuje...
Jakmile je postaveno, ukázněně jeden po druhém účelně nazvučí svůj nástroj, komunikují jasně a stručně se zvukařem, každý ví, kolik čeho do kterých předních či zadních odposlechů chce, ostatní jsou na příjmu a jasně si stanovují požadované úrovně (kdo nemá mikrofon, dává srozumitelná gesta: nahoru-dolů-OK).
To samé se odehraje se zpěvovými mikrofony.
Následuje úryvek kompletní šestičlenné (!!!) kapely (a nepřehrává při tom celou svoji největší hitovku - případně úvodní píseň koncertu, jako většina ostatních kapel). Okamžitě jeden po druhém uplatňují věcně své poznatky a domluví poslední detaily, aby se navzájem dobře slyšeli, neměli něčeho moc nebo málo.
Všichni jak na písknutí odbíhají do šatny - převléknout se a nalíčit - a při pohledu na hodinky zjišťujeme, že od začátku instalování kapely na jevišti do posledního tónu zvukovky uběhlo třináct minut!
Segment: Máme určitou výhodu v tom, že zkoušíme přímo ve studiu a všechno si hned nahráváme. Každý nápad, každou novinku. Jeden den se nám zdá některá nová věc úplně boží, ale poslechnem’ si ji za pár dní a slyšíme, že to vlastně není úplně ono - a z nahrávky můžeme dobře posoudit, v čem to je. A tak na tom děláme dál, třeba i několik týdnů, než jsme spokojeni.
Radost, obdiv, uznání a dárek navrch
Zbývá ještě pět minut do plánovaného začátku a kompletní Segment stojí u pódia připravený odstartovat. Nejen že zlikvidoval skluz předešlých hříšníků, ale dokonce je schopen začít o pár minut dřív
Celý tým kolem scény je z předvedeného kousku nadšený. Někteří mají úsměv na tváři, jiní jen stojí s otevřenými ústy, jiní uznale pokyvují - já z toho mám skvělou náladu, domlouvám svůj moderátorský výstup před kapelou, který nemůže být o ničem jiném, než o tomhle rekordu, za který kapele věnujeme kromě poděkování i nějakou tu minutu a přídavek navíc nad běžný hrací čas.
A to jsem ještě nevěděl, že právě odstartovaný koncert ze všech hledisek a s velkou noblesou udrží (ne-li překoná) tuhle vysoko nahozenou laťku. Ale to už je materiál na jiný článek, který podle mého odhadu na sebe nedá dlouho čekat a nebude určitě poslední.
