5/2019

Editorial

  • Tak máme za sebou další ročník hudebního veletrhu Musikmesse ve Frankfurtu nad Mohanem. A bohužel nutno říci, že trend nastolený již před několika lety stále trvá. Kdysi byla situace opačná a výstava Prolight + Sound tvořila doplněk k výstavě hudebních nástrojů. Dnes se situace obrátila ve prospěch P + S a obrací se stále výrazněji. Těžko říci, zdali je to tím, že už nic nového pod sluncem se pár let nedaří vymyslet, nebo zda samotný obchod okolo hudebních nástrojů prodělává recesi. Možná oboje. Je pravda, že dnes si koncert světových, ale čím dále tím více i tuzemských kapel, nedovedeme představit bez technických multimediálních show, které jsou čím dál tím více náročnější a vychytanější. Zatímco na pódiu se hraje stále na ty samé placaté kytary a kulaté bubny či černobílé klapky, tak okolo je stále více LED obrazovek, laserů, inteligentních světel, pohyblivých hliníkových konstrukcí… Zkrátka lid chce být baven a hudba, zdá se už nestačí.

    Víte, dříve bylo často slýchat hlavně od začínajících kapel: Jo, kdybychom měli…, to by pak byl nářez! Dnes již povětšinou kapely vše mají, a tak se není na co vymlouvat. Protože i když se zdá, že ne, nakonec na té hudbě přeci jen záleží. Najednou je startovní čára pro všechny stejná a záleží na tom, co kdo má v té své muzikantské „kouli“. Takže se dá nahlížet na ústup slávy Musikmesse i z té lepší stránky. Každý, kdo chce hrát, natáčet a skládat muziku, má vše, co potřebuje, dostupné. Nebo jinak. Již není tak velký rozdíl mezi drahými a levnými nástroji nebo technologiemi pro nahrávání. Zkrátka se musí poctivě makat. A o tom je také tak trochu náš titulní článek, rozhovor s kytaristkou Nitou Strauss z pera Petera Moce. Poprvé mi utkvěla v pamětijako členku The Iron Maidens. A dnes hraje s Alicem Cooperem. A není to jen proto, že je ženská. Mrkněte na pár videí, je vidět, že vál dost dobře. A moc dobře ví, kolik jí to stálo práce.

    Ale zpět k nástrojům. Dnes nese žezlo zásadní výstavy NAMM Show v Kalifornii, což by spíše napovídalo, že jde více o byznys. Jenže bez něj to bohužel nejde. Kde pak brát peníze na výzkum a vývoj nových technologií? Z dotací? Asi těžko. A tak stejně jako Mojmír Mohapl v reportáži o Musikmesse věřím, že to, co se děje, je jen dočasné. Muzikanti se rodí pořád. Tak ať mají na co hrát. Hezké léto s Muzikusem.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 23. 4. 2019

Články v tomto čísle