Za ráfek nebo za tělo? aneb Otázky o budoucnosti planety
V minulé lekci, milé děti, jsme shrnuli globálně zásadní otázku, jak připevňují malý kotel ku šlapáku různí světoví výrobci bicích souprav. Tedy pokračujme týmž, neb se minule všechno nevešlo.
Ke dvěma způsobům, tedy 7/8” trubce jdoucí kolmo bubnem nebo krátké vroubkované tyčce jdoucí s lubem bubnu rovnoběžně, přibyl v 90. letech způsob, kdy buben drží své místo v sadě, ať už na šlapáku nebo samostatném rámu, za ocelovou přírubu u svého ráfku. Pokud se nepletu, přišla s ním tehdy prudce progresivní bubnová firma dw, čtěte drum workshop. Výrobci vysvětlili tohle řešení tím, že odlehčením lubu od upínací konzole vynikne víc jeho rezonance, což ovlivní kvalitu zvuku toho kotle.
Budu namítat a položím otázku. Na bubnu obecně, zde tedy na malém kotlu, hraje víc blána, nebo dřevo? Věčná otázka, a žádná kloudná odpověď; většinou se z toho každý dotázaný vykroutí, že obojí částečně. Asi je to pravda. Pokud by hrála víc blána, tak uchycením kotle za ráfek zatížíte tu část bubnu, která jeho blánu drží v nastaveném napnutí. Dá se tedy tušit, že zavěšený kotel bude naladěný trošku jinak než nezavěšený. A pokud je zavěšený šikmo, tak ladicí šrouby v horní půlce jeho obvodu budou po zavěšení utaženější a ty spodní povolenější, než když buben bude volně mimo sadu, protože zavěšený buben bude tlačit na závěs, aby se stočil do rovnováhy.
Další námitka: S rezonancí lubu lze počítat, pokud je buben udělaný z kvalitního dřeva. Ale pokud je na jeho výrobu použit topol smíchaný s otrubami klíženými kanagomem, je v podstatě jedno, jak bude kotel zavěšený, protože nebude pořádně hrát nikdy. A poptávka po kvalitním dřevu od 90. let vzrostla a vyhnala jeho cenu do nadoblačných výšek, již si mohou dovolit opravdu jen ti, co na to mají a vědí, co kupují. Lidstvo se valem množí a v globálním průměru bohatne, ale dobré stromy rostou pořád stejně.
Zavěšení kotlů za ráfek tedy není lékem na všechny bolesti světa. „Fiškulózně“ vyřešila tento problém v jednom svém zajímavém konstrukčním pokusu firma Ludwig. K jedné ladicí žabce přidali konzolku, za kterou lze buben uchytit. Detail je na obrázku. Buben tedy nevisí ani za lub, ani za ráfek, ale za žabku (tedy za mušli, chcete-li). Myslím, že tenhle systém kumuluje nevýhody obojího, protože jedna žabka jednak drží tah ladicího šroubu a blány, jednak celý zavěšený buben. Uchycení za ráfek je přece jen rozloženo na několik ladicích žabek.
K řešení mimo běžné zvyklosti byla zřejmě donucena německá firma MDP, tedy Metal Drum Power, produkující krásné kovové bubny. Ty, jelikož jsou o dost těžší než dřevěné, by asi ani jeden z uvedených způsobů neudržel. Proto jejich sady nají na šlapáku krásné lešení z mosazi a ušlechtilé oceli, které nad ním malé kotle drží a udrží. Kde je vůle, tam je i cesta.
