Monkey Banana Lemur5 - aktivní dvoupásmový studiový monitor

„Designed & Engineered in Germany“ a „Made in PRC“. To jsou nápisy, jež vás na krabici upoutají skoro první a které taky testovaný výrobek asi nejlépe charakterizují, čímž nemyslím nic zlého. Vyhrňme rukávce a pojďme se tedy na ty bedny podívat blíže.

Trochu teorie sice moc nepobaví, ale nezabije

Že je zesilovače ve třídě D znamená, že jejich výkonové tranzistory nepracují tak, jak kdysi blahé paměti psal Zdeněk Škoda v, mimochodem úžasné, knížce Šolim já a tranzistory, ale fungují pouze jako velice rychlé vypínače.

Kolem a kolem: Pokud si spočítáte školní příklad, ve kterém máte dva sériově spojené odpory připojené k napěťovému zdroji, jeden odpor je pevný a druhý proměnný, a řešíme, kdy že se ten proměnný nejvíc hřeje a kdy se teoreticky nehřeje vůbec, vyjde vám, že v okamžiku, kdy jsou pevný i proměnný odpor stejně velké, se ten proměnný hřeje nejvíc, zahřívají se oba stejně, a nejméně se proměnný odpor hřeje, když je buď nulový, to je tedy zátěž připojená natvrdo, anebo je odpor nekonečný, to je zátěž odpojená a nehřeje se nic. Když si pak za proměnný odpor dosadíte jeden z výkonových tranzistorů a za ten pevný reproduktorovou zátěž zesilovače, můžete spekulovat o účinnosti takových zesilovačů. Spekulovat proto, že jejich účinnost závisí na tvaru vstupního signálu i úrovni jeho vybuzení. Klasické zesilovače ve třídě B, tedy ty dvojčinné, mají účinnost asi šedesát procent.

Naproti tomu zesilovače pracující ve spínacím režimu využívají, pokud možno, těch dvou stavů, kdy se zmíněný proměnný odpor nehřeje vůbec. Na krátkou dobu zátěž čili reprák připojí ke kladnému nebo yápornému pólu napájecího zdroje. Říká se tomu pulzně šířková modulace. Teorie praví, že demodulátorem pulzně šířkové modulace je lineární frekvenční filtr dolní propust, na což se dá přijít i selským rozumem.

Reálné zesilovače ve třídě D mají obvykle účinnost devadesát až devadesát pět procent. Těch pár procent do stovky  chzbí jednak proto, že se výkonové tranzistory nikdy úplně neotevřou a kvůli jejich parazitním kapacitám v tomhle fofru ani úplně nezavřou. A přechod od „nevedu k vedu všecko“ navíc trvá nějakou, byť hodně krátkou, dobu. Něco elektriky ještě požere výstupní filtr a budicí elektronika, která je složitější než u klasických analogových zesilovačů.

V našem případě to znamená, že k výstupnímu výkonu 110 wattů místo nějakých 73 wattů odpadního tepla musí chladiče uchladit jenom asi 12 wattů, a mohou být proto menší a schovanější. Na zadní straně aktivní reprobedny proto nečouhají žádná chladicí žebra, neb to není potřeba.

První pokusy s pulzními zesilovači, tedy zesilovači ve třídě D, z 80. let minulého věku představovaly obvykle obvodová monstra s obrovskými plošňáky, docela poruchová a velice blbě opravitelná. Vstřícným krokem konstruktérským bylo vytvoření příslušných integrovaných obvodů, které mechanickou konstrukci pulzních zesilovačů značně zjednodušily, a vzhledem k tomu, že integrovaný obvod se co do spolehlivosti chová jako jedna součástka, taky značně zvýšily jejich spolehlivost, asi tak na úroveň ostatních běžných zesilovačů.

Impulzně pracující zesilovače mají vedle skvělé účinnosti a dobrých dynamických parametrů i svoje nevýhody. Nestíněné zesilovače jednak dost silně vysokofrekvenčně září na modulační frekvenci a trochu září i přes účinná stínění, jež vždycky mají, což může představovat problém pro blízké rozhlasové přijímače a přítomnost, byť velmi malé vysokofrekvenční složky na výstupu znamená, že trochu může zářit i vedení k reprákům či repráky samotné.

Popis zevrubný a všeobecný

První dojem zepředu je, že reprobedna je mírně lichoběžníková, ale zúžení předozadního profilu má jenom v předních rozích. Zezadu je to čistý kvádřík. Zkosení rohů je nejspíš výsledkem nějaké počítačové návrhové optimalizace, kdy ostré rohy reprobedny narušují co možná nejvíce homogenní akustické pole v poslechovém prostoru kolem ní a zaoblené míň.

Zepředu na vás kouká pětipalcový basák měkce vyložený v gumě (v návodu píšou pět a čtvrt palce) a výškáč o velikosti jeden a půl palce  krytého celkem bytelnou kovovou síťkou (návod píše jeden palec, asi jsme měřili každý něco jiného). Velmi pěkně vypadají monitory v barevném provedení, jak na fotkách, tak na veletrhu, ale domů mi je půjčili jenom v černé. Ty barevné určitě hrají barevněji (tosamozřejmě kecám).

Chaloupko, čelem vzad. Shora zadní stěně vévodí bassreflexový otvor, tedy ten, co mírně zdůrazní basy, které už začínají na charakteristice padat, aby o to víc přidusil basy ještě nižší. Vpravo vedle tohoto otvoru je popis, jak jsou zapojené samice jacková a XLR.

Pod bassreflexem je šest malých páčkových vypínačů či přepínačů, někdy dvou-, někdy třípolohových. Hned zleva je přepínač Acoustic Space s polohami 0, -2 dB a -4 dB, což je příkaz signálovému procesoru k lehkému přidání dozvuku do zvuku. Následují tři filtry: low cut v polohách Off, 47 Hz a 80 Hz značí horní propust, tedy odřezání basů na označených frekvencích nebo úplně. Vedle něj je mírný zdvih či pokles na středech, +2 dB, 0 a -2 dB značí, že jeho funkci sotva poznáte. Stejně je značený zdvih či pokles na výškách, ale ani tady nepíšou, od které je to frekvence. Zbývající dvě dvoupolohové páčky zapínají limitér a režim stand by, tedy automatické „uspání“ reprobedny po čtrnácti minutách bez signálu.

Pod řadou šesti přepínačů je šest LED diod. Jejich modrý svit značí stav tlačítkovým přepínačem volitelných ekvalizérů, jež mají simulovat jiné bedny téhož výrobce či zvukové normy obecné. Jsou to: Lemur5,zřejmě tedy rovný průběh; White Cone; Cube 5; DIN 8030, což  je německá norma na frézovací nože. Buď jsem tedy blbej já, nebo to v Monkey mysleli nějak jinak (možná tak, že simulace se má podobat monitorům Genelec 8030, ale kvůli právům to tamnapsat nemohli); HiFi a RKT 5.

Vlevo dole jsou vykresleny průběhy těchto přednastavení. Na basech všechny padají na frekvencích pod 100 Hz níž, což je s ohledem na rozměr bedny pochopitelné, jenom nastavení Cube 5 padá už od 300 Hz. Na středech a výškách jsou všechna tahle nastavení celkem podobná, ale zvukově na ucho se lišila. Nastavení se volí tlačítkem Taste Selection pod LED diodami a nad grafy průběhů. Grafy průběhů jsou vlevo dole, vpravo dole je vypínač napájení, třípólová samice pro kabel do zásuvky, nad nimi vstupní konektory TRS jack, XLR a cinch a ještě nad nimi atenuátor, tedy regulátor úrovně se západkou v polovině dráhy otočného potenciometru, při kterém má přístroj uváděnou citlivost.

Umístění všech ovládacích prvků dozadu je jednak estetickou volbou, jednak nesvádí tolik s přepínači cvakat a kroutit a počítá se nejspíš s tím, že věc nějak nastavíte a necháte ji tak prostě hrát.

Jak to všecko funguje

V každém z kvádrů jsou kromě repráků dva impulzní zesilovače, 80 wattů pro basák, 30 wattů na výšky. Frekvenčně si práci dělí na kmitočtu 2,8 kHz. U nich sedí i digitální signálový procesor, který umožňuje všechen ten nastavovací balík, který sedm ovládacích prvků zezadu nabízí. Jednotlivé přepínače filtrů jsem ve výsledném zvuku příliš nepoznal, i když jsou vnímatelné, výraznější byly reprobednové presety. Ale na všechny tyhle zvuky si ucho, podobně jako na svoje oblíbená sluchátka, rychle zvykne.

Dojmy závěrem

Chtít od dvou malých repráčků v plastové budce zázraky, třeba játra trhající basy, je asi čirý idealismus. Výrobce proto dodává i subwoofer, který pokryje ty dvě a půl oktávy pod frekvencí 100 Hz, pod kterými toho z takhle malé bedny, vycpané ještě zevnitř elektronikou, už mnoho nedostanete. Zvuk byl ve všech nastaveních příjemný a neunavující. Určení, že jde o monitor pro přímé pole celkem sedí, protože když jak pešek chodíte okolo bedýnky, při poslechu zezadu je úbytek výšek docela znatelný. Ale tohle dělají vlastně všechny. Takže dojem dobrý, bednici chválím, virtuálně plácám tvůrce po zádech a drbu mezi ušima.

Technická specifikace

https://www.monkey-banana.de/project/lemur5-active-modelling-studio-monitor-speaker/?lang=en