Dnes si dovolím poněkud osobnější přístup inspirovaný návštěvou jednoho důležitého hudebního poutního místa. Nicméně od začátku. Když jsem
někdy počátkem „nultých“ let třetího tisíciletí poprvé slyšel debutové album maďarského Kaltenecker Tria Ivory Tower s Gergőm Borlaiem za soupravou, něco mi neštymovalo. I v raně pubertálním věku jsem cítil, že tohle není lokální evropský bubeník, ale světová třída. O patnáct let později mi dějiny dávají za pravdu. Borlai zcela bez uzardění přerostl místní scénu, odstěhoval se do hlavního města světové pop kultury Los Angeles v Kalifornii a hraje s největšími světovými hvězdami jazzu a fusion.
Borlai spolupracuje s českou bubenickou superstar Daliborem Mrázem, takže je českému publiku poměrně dobře známý, nicméně já jsem měl poprvé tu čest ho vidět a slyšet až v legendárním klubu The Baked Potato v losangeleském Hollywoodu. Vidět muzikanty světové třídy, na jejichž úroveň u nás se vší úctou asi nikdo nedosáhne, je zásadní zážitek. Až při bližším pohledu je zřetelné, kolik se toho vlastně při jejich bubnování děje. Fascinující je obrovská kontrola nad nástrojem, kdy spousta neznatelných ghost not naprosto nenarušuje strojově přesný a zvukově perfektní backbeat. Plné využití dynamických možností nástroje naprosto likviduje laickou představu, že jazz je potichu. Nikoliv, jazz je nahlas a je to nářez. Tuto skutečnost mimochodem dobře dokumentuje fakt, že losangeleská jazzová scéna se prostupně dosti míchá se scénou metalovou a fusionový bubeník Vinnie Colaita tak nahrál album s Megadeth, zatímco bubeník Megadeth Nick Menza zemřel na pódiu právě při jazzovém koncertě v Baked Potato. A mimochodem, na druhém vystoupení, které jsem o čtrnáct dnů později ve stejném klubu navštívil, seděl za soupravou Danny Carey. Ano, to je ten, který hraje v kultovních progrockových Tool.
Hlavní poučení, které bych dnes chtěl skromně nabídnout, je jednoduché: Choďte na koncerty. V dnešním světě přeprodukovaných desek a videí na YouTube se velká část hudebních schopností, pohotovosti a improvizace ztratí po cestě ze studia k posluchači. Teprve živý koncert je skutečná aréna, ve které není návratů a druhých tejků. Ať už posloucháte jazz, rock nebo metal, vypravte se ven. Podpoříte své hrdiny, a pokud se budete soustředit, můžete si odnést spoustu inspirace pro veselé chvíle strávené ve zkušebně.
K poslechu: Kaltenecker Trio - Ivory Tower (stejnojmenné album), Tony MacAlpine - Chrome Castles (album Death of Roses).
