2/2002

Editorial

  • Těm, kteří mají rádi hříčky s čísly, jistě ty dvojky neuniknou, protože toto je druhé číslo, ve druhém roce druhého tisíciletí. Když jsem si to uvědomil, tak moje první asociace mě zavedla o dva roky zpět, kdy jsme sestavovali

    lednové číslo roku 2000. Přiznám se, že ani nevím, proč mi zrovna bleskla hlavou tahle vzpomínka, ale asi to bylo tím, že tenkrát na špici letopočtu dvojka vystřídala jedničku. A já si říkal, že to není možné, už je tady rok dva tisíce.V Lemovkách, ale i

    jiných science-fiction to byla magická hranice a hodně příběhů, co se odehrávalo v budoucnosti, mělo letopočet velmi podobný tomu současnému. Je pravdou, že už máme prvního vesmírného turistu, věci, které připomínají briketu, se přikládají k uchu a

    zprostředkují vám všechny kancelářské, navigační a nevím jaké služby. Válku světů! I když trochu jinou, než mezi různými životními formami existence. Máme rakety, tryskáče, podzemky... Ale nějak je to celé jinak, ta poezie, romantika, vůně dálek a

    dobrodružství se někam vytratily v honbě a spěchu za civilizací. Vidíte, kam až mě zavedla vzpomínka na jednu dvojku. A celé to lze taky vyjádřit jednodušeji a příměji: Sakra, ty dva roky ale utekly. Nestálo by to za to, někdy se zamyslet nad tím šíleným

    úprkem... zastavit se... A nyní je čas přejít do protiútoku. Zastavte se a přečtěte si Muzikus. Tuhle podpásovku by mi jistě odsouhlasila každá současná reklamní agentura. Ale když už mě to napadlo a papír to unes'...

    Aby byl Muzikus pro vás ještě

    přitažlivější a čtivější, tak jsme pro vás v minulém čísle připravili anketu. Až budete číst tyto řádky, tak její výsledky budeme znát. Ale v tuto chvíli, kdy píši tento úvodník, je jednička jen pár hodin na světě. Musím přiznat, že se na vaše názory

    těším, protože doufám, že se dozvíme, jak Muzikus vidíte vy. A my se zase za to, že jste nebyli leniví a vyplnili ji (nebo alespoň někteří), pokusíme udělat vše, co je v našich silách, aby vám Muzikus přinášel vše, co potřebujete na své, mnohdy klikaté

    hudební cestě. A to i pro vás, kteří jste leniví byli. Nezlobíme se, protože lenost je jedna ze základních vlastností muzikanta. I když o něm můžou všichni říkat, že je pilný a pracovitý.

    Někdy je nám vytýkáno, že máme málo článku pro bubeníky. A tak

    jim teď můžeme nabídnout dva rozhovory. Porovnejte, jak to vidí Jiří Hrubeš a Kirk Covington. A ani rozhovor s Hiramem Bullockem není od věci, protože vždy nakonec vyjde najevo, že nástroj není důležitý a za vším je především potřeba hledat muzikantskou

    duši.

    Nemohu říci, že by předchozí témata měsíce nebyla nezajímavá, ale tentokrát i pro nás v redakci bylo téma více než přitažlivé. Allan Šubert se pokusil sejmout roušku tajemství z magického pojmu mastering. Kdo to ví, ať odpoví.

    Ani nám se

    nevyhnul předvánoční shon a bláznění a povedlo se nám v článku Vítezslava Štefla nechat perex z minulého čísla a i po Doneganovi něco zbylo. Jak se měl starý Johann Guttenberg. Vysypal raznice a mohl začít načisto. Počítač nevysypete, o čemž se přesvědčil

    Milan. To je náš nejmilejší grafik a sazeč - kdybyste náhodou nevěděli. Přijměte naši omluvu, i když slíbit vám, že se to nikdy nestane, asi nemohu. Věřte, nefungovalo by to.

    Asi jsem se prodatlil na spodní okraj stránky, tak ještě než se podepíšu,

    doporučím vám začínající seriál rozhovorů o muzikantech, kteří hrají na kytary vyrobené českými kytaráři od Michal Staňka.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 5. 2. 2002

Články v tomto čísle