Dnešní reportáž bude tak trochu poznamenaná a to hlavně osobností samotného zakladatele firmy AC akustika, pana Andreje Cimbaly. Nedbaje kalamitní situace na českomoravském pomezí ani dlouhých jazyků, které na mě sníh vyplazoval, vydal jsem se za ním napříč banánovou republikou až do království Bolka Polívky.
Pan Cimbala dlouhá léta patřil do týmu vývojových pracovníků akustické sekce bývalé ValMezské Tesly. Po odchodu roku 1990 založil vlastní firmu a i nadále se věnoval nejprve opravám a poté i dalšímu vývoji reproduktorů a reproduktorových soustav. Proto se není co divit, že se náš rozhovor točil nejen kolem koncertů a jejich ozvučení, ale často také kolem technologie výroby reproduktorů a reprosoustav AC akustika.
Nejprve se krátce zastavme u vaší prvotní činnosti.
"Naše firma se zabývá jak výrobou reproduktorů a kompletních reproboxů pro ozvučování, tak i opravami a úpravou reproduktorů zahraničních a tuzemských" říká pan Andrej Cimbala. "Podle mého názoru je naše výroba díky dostupnosti materiálů v podstatě srovnatelná s ostatními zahraničními firmami, tedy rozhodně se za naše výrobky nemusíme stydět. Kmitací cívky vineme zásadně na speciální AlMg formery, což má mimo jiné obrovskou výhodu snadného odvodu tepla. Stejně tak při skládání magnetů reproduktoru používáme náš modulární systém, který díky štěrbinám mezi jednotlivými moduly permanentního magnetu nemá tendenci se přehřívat a demagnetizovat. Vyzařovací a středící membrány nám na zakázku vyrábí ValMezská TVM a ostatní dovážíme z Německa. Vybíráme si záměrně membrány vyráběné z buničiny borového dřeva, protože mají díky lepší kompaktnosti vláken a menší sklony k lámání a praskání.
V místech největšího dynamického namáhání se membrány ještě impregnují, takže jsou konvenčně prakticky nezničitelné. Obdobně se snažíme, aby naše výrobky byly odolné i proti změně klimatu, tedy aby hrály stejně ve vedrech i v dešti. Reproduktory při vývoji testujeme mimo jiné i tak, že je ponoříme do vody, osušíme a na následném měření tato procedura nesmí být znát. Tenhle požadavek vychází z potřeby ozvučit kupříkladu zimní stadiony, kde je extrémní vlhkost, i letní technopárty, kde často dochází ke skutečně extrémnímu tepelnému zatěžování systémů.
Pro kontrolu kvality jsme vybaveni kompletní měřící technikou Kirchner electronik. To nám umožňuje mimo jiné kusové doladění každého systému, což je kupříkladu věc, kterou se velcí výrobci často nezabývají."
Co vás vedlo k rozhodnutí rozšířit své pole působnosti o ozvučovaní?
Nás trochu lákala možnost poprat se s konkurencí jinak než slovně. Ono totiž v naší republice se v dobách minulých v lidech zakořenilo, že všechny výrobky ze západu jsou nutně lepší než výrobky tuzemské. My si to rozhodně nemyslíme, takže začít s naším aparátem jezdit koncerty byl prostředek, jak tenhle mýtus vyvrátit. Jinak řečeno, zachtělo se nám vejít do ringu a změřit síly s konkurencí.
Takže se nebojíte tuzemské, zahraniční technologií vybavené konkurence?
Ono je to tak, hlavní problém u zahraničních systémů jsou jejich pořizovací náklady. Při mnohdy vysoké ceně si málokdo může dovolit pořídit si aparát o výkonu sedmdesáti nebo sta kilowatt. Na velké akce se další aparát půjčuje od podobně vybavených firem, takže výsledkem bývá systém různorodých kvalit. My se holt musíme smířit s tím, že nejsme tak obrovský trh, jakým jsou například Spojené státy, takže ani zisk z koncertu nebývá takový, aby se dal zaplatit drahý zahraniční aparát. Proto naší filozofií je nabídnout kvalitní tuzemské ozvučení za rozumnou tuzemskou cenu.
Další problém bývá údržba, kterou chca nechca každý touringový aparát jednou za čas potřebuje. Každý, i sebelepší reproduktor, má omezenou dobu životnosti, po kterou výrobce garantuje katalogové parametry. Po uplynutí této doby by se měl reproduktor přinejmenším zkontrolovat, případně opravit nebo vyměnit. U nás, tím že jsme výrobci, si servis pochopitelně děláme sami, takže se za stav našeho vybavení můžeme zaručit. Ostatně kvalitu našeho PA systému potvrzují i ohlasy na nedávný koncert hvězd ve vítkovické hale. Tam jsme měli srovnání i s ozvučením koncertů jinými firmami týden před tím a týden potom a náš zvuk byl nejen podle mého názoru nejpříjemnější.
Tady mimochodem hraje obrovskou roli komunikační zpětná vazba zvukaře na výrobce aparátu. Totiž před několika lety jsme jeli koncertní turné se skupinou Buty a to ještě se starší verzí našeho PA systému. Na tomhle turné jsme odpozorovali, že zvukař na ekvalizéru vždy přidává kmitočtové pásmo 40 Hz. Na základě tohoto zjištění jsme provedli na našich subbasech úpravy reproduktorů tak, aby chodily rovně už od 40 Hz, takže dneska obdobných zásahů není třeba. Dalo by se říct, že koncertní ozvučování nám dává výbornou příležitost otestovat naše výrobky a ověřit tak jejich kvality v praxi. To je mimochodem zajímavá věc. Já mám z praxe ve vývoji zkušenosti, že ty jemnůstky, co muzikanti a zvukaři slyší, vždy tak z devadesáti procent seděly na později naměřené parametry.
Takže začátkem vaší ozvučovací kariéry bylo turné s Buty?
Přesně tak. Buty jeli v roce 1997 turné se zvukařem Frantou Bačou a ten si pro tuhle akci vybral náš aparát. Systém o požadovaném výkonu jsme mu na zakázku postavili a podle mého názoru to nehrálo špatně, což mi po šňůře potvrdili i kluci z kapely. To nás samozřejmě potěšilo a povzbudilo do dalších akcí, protože se nám zdála škoda nechat sedmdesátikilowattový aparát, kabeláž a mikrofony jen tak bez užitku ležet ve skladu. Takže jsme k tomuto PA systému dokoupili pult, efekťák a začali jezdit vlastní akce. V roce 1998 jsme jezdili jen sem tam nějaké menší akce, ale o rok později jsme s Buty jeli další turné. To pro nás byla obrovská škola, protože zrovna tahle kapela je na kvalitu zvuku hodně náročná. Díky připomínkám hlavně Richarda Kroczka a Radka Pastrňáka jsme dopilovávali odposlechy tak, aby měly příjemný medový zvuk a přitom hrály dostatečně nahlas. Prostě byla to dobrá zkušenost. Ve stejném roce jsme ozvučovali i rockový festival Dynamo v Litoměřicích a tam jsme se pracovně poznali tady s Martinem Valovým. Martin s námi od té doby spolupracuje jako zvukař na větší akce jako turné nebo koncerty.
Na Dynamu byl obrovský problém s šířkou báze, protože obě scény byly postavené vedle sebe, takže vzdálenost mezi bednami nalevo a napravo byla něco kolem padesáti metrů (právě se přidává k našemu rozhovoru Martin). Tím pádem prostředek hlediště prakticky nebylo možné vykrýt. Trochu jsme se snažili vykrýt hluchá místa z výšky sidefillama, ale po pravdě řečeno tam jsme skutečně spokojení nebyli. Navíc tam byl trochu problém s podpětím a nám se pult vypínal podle toho, která fabrika v okolí právě zvýšila odběr ze sítě, takže tenhle festival byl pro nás trochu smolný. Ale na druhou stanu to byla pro nás zase dobrá škola, protože díky zahraniční účasti se za pultem vystřídalo několik různých zvukařů a člověk mohl okoukat, jak kdo s tím pultem pracuje. Pro mě osobně to byla úplně fantastická životní zkušenost.
Ty máš i svůj aparát a nebo jezdíš jen s Cimbalovci?
Já mám svých 30 kW, ale je to aparát od AC akustiky, takže v případě potřeby je plně kompatibilní.
Jak ses dostal ke zvučení, Martine?
Asi tak jako spousta lidí ještě před revolucí. Už na základní škole jsme s kapelou zkoušeli s tesláckým vybavením v garáži. Tenkrát nebyla jiná možnost než si se šroubovákem v kapse něco postavit, a tak to začalo. Ke zvučení jako takovému mě navedla dnešní karvinská kapela Doga. To bylo každý den po škole tašku domů a honem do zkušebny a už jsme to tam drátovali. Sirky do banánků, oranžový teslácký mixpult ASO 130, mikrofony AMD210 z autobusů a hrálo nám to líp jak dneska (smích). Později jsme si už stavěli aktivní výhybky, zesilovače Transiwatt TW120, prostě co si člověk mohl doma vyrobit, to si vyrobil, jiná možnost nebyla. Pak po střední škole mě trochu zamrzelo, že u nás žádná live zvukařská škola není, takže následovala praxe.
Jak vypadá aparát, se kterým jste v současnosti schopni vyjet?
V téhle chvíli aparát AC akustiky čítá 48 subbasů, 24 desetipalcových středobasů a 20 dvoupalcových horen, zesilovače Camco-Vortex 6, ADS 2000LX, Yamaha P4500, Mavis 1200, JBL PX 1200 a podobně. Celkově to je 80 kW výkonu. Jinak pro nás není problém postavit třeba šest beden týdně, takže s výkonem určitě problémy nemáme. Navíc máme mezi sebou vzájemnou dohodu, takže v případě potřeby je nám AC akustica k dispozici a mých 30 kW navíc. Jako pulty používáme Yamahu GA32 na FOH, Mackie 3208 na monitory, mezi tím vším šedesátimetrový párák. Efektíme přes procesory Yamaha REV500, Digitech Studio QUAD, Alesis Q2, komprimujeme Drawmery a dbx, ekvalizujeme Klarkteknikem, SPLem, Aphexem a Behringerem, prostě standard. Na šňůře s Buty se nám osvědčily mikrofony Audix na bicí, a ostatní, máme Shure, Sennheiser a AKG. Uvažujeme o novém pultu, ale to je otázka poptávky po něm, protože na to, aby ho člověk vytáhnul jednou za rok, nemá valného smyslu do něj investovat půl druhého milionu. Nicméně na GA32 jsme dělali spoustu zahraničních kapel, za všechny bych jmenoval třeba Modern Talking v Trenčíně nebo King Diamond v Žilině. Odjeli koncert na tom GA32 a neměli žádné výhrady nebo připomínky.
Máte i vlastní světelný park a support?
Máme, o světla a o pódiové konstrukce se nám stará Josef Lopašovský. Pokud si vzpomínám, tak má snad dvanáct (světelných) inteligentních hlav JB Lighting, ovládací pult od téže firmy a samozřejmě PARky atd. Traverzy máme z poctivého železa. To má oproti duralu sice nevýhodu ve větší váze, ale naproti tomu obrovskou výhodu ve velké nosnosti. Podle výpočtů můžeme na hlavní ráhno zavěsit do jednoho bodu až dvě a půl tuny, což je víc než dostatečné.
Jak vypadá současnost firmy AC akustika?
Tento rok (v roce 2001 - pozn. autora) jsme měli docela hodně práce, několik rockových festivalů v Čechách, na Moravě i na Slovensku, různé koncerty a hodně i technopárty. Tady na severní Moravě není těch akcí zase až tolik, jsou to spíš rockové festivaly. Třeba každý rok se těšíme na festival Noc plná hvězd, kde se staráme o zvuk B scény. To je vlastně, alespoň pro mě osobně, taková oddechová akce, kde se cítím už tak nějak zdomácněle. Kromě toho je to samozřejmě také výborná možnost bezprostředně porovnat kvalitu našeho aparátu s PA systémem, který hraje na A scéně.
Dělali a děláme mimo jiné i hodně technopárty akcí, které jsou pro nás ideální právě na odzkoušení spolehlivosti a klimatické odolnosti našich reproduktorů, protože tam je to dvanáct hodin techno a house muziky v kuse. Obdobné párty jsou vlastně jen otázka výkonného PA systému, malého pultu a silných poslechových monitorů pro DJeje, ačkoli i jejich nároky jsou rok od roku větší. To, že jsme zvučili všechny Orion Holy, poslední dva Mácháče a Pohodu v Trenčíně, už mluví samo za sebe.
Nebývají na takovýchhle akcích potíže s mikrofonním efektem přenosky gramofonu?
Bývají, ale nejvíc záleží na tom, jak je postavené pódium (vzal si za své odpovědět na mou otázku René Cimbala, syn Andreje).
Ideální je, pokud je pódium pro gramce postavené odděleně od pódia pro PA systém, protože jinak to pochopitelně bere vazbu. Pak se dají použít takové věci jako zatížit podlahu těžkými deskami, ale to nikdy není úplně to pravé. Prostě na to všechno chce myslet předem, už když se to pódium staví. Ale na druhou stanu musím říct, že většina promotérů tohle ví a dopředu s tím počítá.
A co budoucnost firmy?
Teď před koncem roku se připravujeme ještě na Silvestr v Brně, ostatně proto máme veškerý aparát naložený v aviích. Na příští rok máme spoustu akcí rozjednaných, jsou to i delší turné, ale o tom až zase za rok (smích). Jinak jsme koupili obrovský areál o rozloze 14 000 m2, takže tam hodláme postupně do dvou a více let přesunout veškerou výrobu, vývoj a sklady. Teď už tam máme vlastní truhlárnu, strojní dílnu a sklady, časem tam bude prodejna, membránovna, kovárna, nadstřešené parkoviště pro avie a náš autobus. Ovšem zajímavé je, že přesto, že vlastníme tyhle obrovské prostory, Martin Valový svůj aparát skladuje raději na jednom nedalekém hřbitově, a to přímo v márnici (smích).
Můj kamarád Márvin je světoběžník. To jsou, pokud to neznáte, lidé, kteří prošli téměř celý svět a všude jsou doma. To s sebou nese i svoji stinnou stánku, totiž takovému světoběžníkovi, ať je kdekoli, se jednoduše stýská po tom ostatním světě. To já jsem usedlejší. Já jsem českoběžník. To se mi honilo hlavou poté, co jsem se před půlnocí s rodinou Cimbalových a s Martinem Valovým rozloučil. Cestou domů se mi totiž po valašské srdečnosti začalo tak trochu stýskat.
