Před nějakým časem si nejspíš lidé u Rolanda uvědomili, že mezi syntezátory nemají žádného zástupce vyšší třídy. A že je v této oblasti válcuje konkurence. I dali hlavy dohromady, vzali modul XV-3080, klávesnici PA-4, použitou například v masterkeyboardu A-90, trochu to poladili a dali tak vzniknout novému nástroji - XV-88.
Na začátek
První, co vám zcela jistě padne do oka již v obchodě, je ohromná krabice, ve které se skrývá 1,4 m dlouhý, 41,5 cm hluboký a 14,2 cm vysoký drobeček. Bez krabice váží 26 kilo. Tady opět musím varovat majitele menších vozů - do ničeho menšího než je Escort Combi to nenacpete. Balení obsahuje samotný nástroj, tlustou dokumentaci (jak je v kraji zvykem, opět bez češtiny) a síťový kabel. Nástroj sice není přehnaně těžký, ale díky jeho délce se s ním velmi špatně manipuluje (takže při vybalování pozor na vázičky, lampičky a podobné okrasné předměty ve vašem okolí).
První dojem
Jedním slovem - krása. Nástroj je vyveden v černém matném kovu, jen bočnice jsou lesklé a tmavě šedé (spíše antracitové). Uprostřed ovládacího panelu oranžově září dvouřádkový, 40 znaků široký LCD display. Tlačítek je na ovládacím panelu jen tolik, aby umožnila dokonale jednoduché a rychlé ovládání nástroje. Jak již název napovídá, nástroj disponuje 88 velmi dobře vyváženými a kladívky vybavenými klávesami (jak jsem psal v úvodu, jsou to tytéž jako v např. A-90). V levé části panelu najdete pět tahových ovladačů. Jeden slouží k regulaci hlasitosti a další čtyři mají nejrůznější funkce, o kterých se rozepíšu dále. Nad nimi je umístěn módní "rolandí" D-Beam controller (známý například z populárních groove-boxů). Joystick je vyveden na Rolanda netradičně - konečně nemá modulation jen ano/ne, ale její úroveň lze náklonem joysticku ovlivnit. Nástroji nechybí ani numerická tlačítka (která Roland ke své škodě odboural u některých drahých samohrajek, které se pak staly prakticky neovladatelnými...). Zcela vpravo je skupina dvanácti menších podsvícených tlačítek, kterými se volí skupina a banka zvuků.
Na zadním panelu najdete zprava konektor sluchátek, symetrické výstupy, které fungují v módech mono, stereo či čtyři separátní výstupy, hold pedál, dva ovládací pedály, nezbytný To-Host konektor pro připojení k počítači, MIDI In/Out/Thru, slot pro paměťovou kartu SmartMedia a síťový kabel. Zcela vpravo je pak síťový vypínač. Zhruba uprostřed zadního panelu je dírkovaná kovová destička s velkým nápisem Roland. Po odšroubování šesti šroubků odkryje místo pro umístění čtyř expanzních karet. Dvě jsou ve formátu SR-JV80 (tzn. ty, které používala již JV-1080) a dvě v novém formátu SRX (řada XV, piano RD-700 apod.). Samozřejmě, žádná z těchto karet není součástí dodávky. U dírkované destičky mě napadlo ještě další použití: Pokud půjdete natáčet pro TV Nova, můžete destičku otočit čelem vzad, nápis Roland zmizí a hysterická produkční vám na nástroj za sto tisíc nebude lepit černou lepící pásku!
Zvuky
Musím říct, že jako dlouholetého uživatele modulů řady JV mě zvuky nepřekvapily (tedy s výjimkou úžasné akustické kytary s kovovými strunami). Některé z nich se objevují ve všech nástrojích JV-1080 počínaje. Nicméně, nerad bych, aby to vyznělo jako kritika. Ze starých zvuků zůstaly ty nejlepší a přidaly se k nim nové. I když, některé z těch "nových" jako by z oka vypadly těm, které jsem znal z vynikajícího nástroje JD-800. Jsou to všechny ty tlusté synťáky, nejrůznější sweepery apod. Každopádně zvuky jsou čisté, pěkně znějící a hlavně, 128hlasý nástroj umožňuje vrstvení zvuků na sebe, čímž lze dosáhnout zvuku vskutku monstrózního. XV-88 nabízí 768 patchů (seřazených do šesti bank) a 256 dalších je v GM2 sadě. Zvuky lze použít v 64 performancích a k dispozici je také 12 běžných + 9 GM2 bicích sad. Pro uživatelem definované barvy je k dispozici 128 patchů, 64 performancí a 4 bicí sady.
Tady je asi na místě vysvětlivka, jak je to s těmi "Patches" a "Performances". Tedy, patch je základní zvuk, který je v XV-88 tvořen až čtyřmi zdroji a každý zdroj může být složen ze dvou samplů (takže až osm samplů na jeden patch, což už je na zvuku opravdu znát). Spolu s patchem je uloženo v paměti i nastavení efektů (reverb, chorus a multiefekt). V tomto módu nelze použít více než jeden zvuk zároveň. Performace je skupina až 16 patchů, které mohou být na různých MIDI kanálech, a lze je tudíž použít například ve spojení se sekvencerem. V tomto módu je však omezeno použití efektů - není možné mít na každý part jiný efekt. Lze pouze nastavit, kolik efektu na kterém partu bude.
Tím ovšem počet použitelných zvuků nekončí. Nástroj se nehonosí přívlastkem "Expandable" nadarmo. Jak jsem se již zmínil, lze do něj přidat dvě expanze ze starší řady SR-JV80 a zároveň dvě nové z řady SRX. Ty první tam jsou pochopitelně z důvodu kompatibility se staršími nástroji a možnost jejich použití má přilákat konzervativnější uživatele nástrojů řady JV. Jako příklad uvedu sebe, své Orchestral II bych se rozhodně nevzdal ani kvůli nástroji za tři sta tisíc. Ty druhé evidentně Roland určil jako progresivní a do budoucna používaný standard, a tak tu samozřejmě nemůžou chybět.
Pro ukládání uživatelských dat, která se již nevejdou do slušné interní paměti, je připraveno moderní paměťové medium známé z digitálních fotoaparátů a kamer - Smart Media od Toshiby. Na tu se ukládá kompletní sada uživatelských pamětí jako soubor. Je tedy ideální jak pro zálohování dat, tak i pro výměnu dat mezi nástroji. Vzhledem k tomu, že existují čtečky těchto karet pro PC, lze data i jednoduše zálohovat na CD apod.
Ke zvukům samozřejmě patří i jejich obohacovače - efekty. Těch je tu k dispozici mnoho - čtyři typy reverbů, dva typy chorusů a šedesát tři typů multiefektů. Mezi multiefekty patří například: ekvalizer, enhancer, nejrůznější typy phaserů, flangerů, distortion, módní lo-fi (low fidelity) filtr a jejich nejrůznější kombinace. Dlužno podotknout, že kvalita efektů má výrazný podíl na kvalitě celého nástroje. Když efekty povypínáte, zjistíte, že ty zvuky vlastně tak úžasné nejsou. Jenže v drtivé většině případů jsou efekty vymyšlené tak dokonale, že nemáte nejmenší důvod je měnit nebo dokonce vypínat (snad s výjimkou lehkého zkrácení halu, které je potřeba u většiny zvuků).
Expanze
Jestliže jsem napsal, že mě zvuky neohromily, platilo to o těch interních. Spolu s nástrojem jsem měl totiž možnost otestovat i (zatím) všechny čtyři nové expanze řady SRX. A to, co jsem na nich slyšel, mě opravdu dostalo. Jsou to SRX-01 - Dynamic Drum Kits, SRX-02 - Concert Piano, SRX-03 - Studio SRX a SRX-04 - Symphonique Strings. Ve velké krabici s expanzí dostanete malinkatou kartu, šroubovák, nástroj na upevnění a uvolnění karty a manuál s návodem k instalaci a seznamem zvuků. Takže teď k jednotlivým kartám:
Dynamic Drum Kits
Na kartě je celkem 719 samplů bicích, které jsou sdruženy do 41 patchů nebo 79 bicích sad. Například pro každý druh malého bubínku je k dispozici minimálně osm druhů úderu - jemný, silný, dva údery přes ráfek, dva ráfky samotné, flam a odskočená palička. A těch bubínků je tu sedmnáct. Navíc pak spousta dupáků, tomů a činelů. Všechny zvuky jsou výborně nazvučené a v bicích sadách jsou i šikovně poskládané (není to zcela General MIDI). Například jsou vedle sebe vždy dva stejné tomy s různým úderem. Break v sextole není vůbec žádný problém. Navíc u malých bubínků je dynamicky oddělen silný úder a úder přes ráfek. Činely sice nejsou pořád ještě tak cinkavé jako u Kurzweilů, ale každopádně jsou velmi použitelné. Celkově lze tuto kartu (ačkoli interní bicí sady jsou dost dobré) vřele doporučit každému, kdo má co do činění s tvorbou jakýchkoli nahrávek.
Concert Piano
Tohle musíte mít! Pokud aspoň někdy používáte piáno, to, které na XV-88 dostanete, vás příliš neuspokojí. Ale to, co je na této kartě, je skvělé. Pián je na kartě sice 50, ale nasamplovaná jsou v podstatě jen dvě, Grand1 a Grand2 - každé se skládá z 24 vzorků. Nicméně, bohatě to stačí. Piáno je skvělé, jediné, co mu chybí, je "Sympathetic resonance" - efekt, který mají piána RD-150 a RD-700. Ten zajistí, že po stisku pedálu nerezonuje jen právě hraná struna, ale struny všechny, což dává zvuku obrovskou opravdovost. Nicméně i bez tohoto efektu jsou tato piána jedna z nejlepších, která jsem kdy slyšel.
Studio SRX
Tak tahle jediná mě nezaujala. Je to jakási obdoba karty Session z řady SR-JV80. Obsahuje 128 nejrůznějších zvuků - od pián přes kytary až po synťáky. Dále na ní najdete 12 bicích sad (pro RD-700 je to pouze 9). Zvuky jsou pěkné, funkční, ale za Session bych neměnil...
Symphonique strings
Ale tohle je zas pro změnu bomba. 128 zvuků ze 196 samplů, všechno smyčce. Jenže, stejně jako bicí z karty 01, jsou excelentně zpracované. Samozřejmostí jsou zvuky představující celý orchestr. Ale navíc jsou tu jednotlivé sekce a opět v nejrůznějších stylech hry. Takže jsou tu ataky, pizzicata, tremola a to všechno i pro samotné housle, violy, cella, kontrabasy. Konkrétně kontrabas hraje tak, že se vám z něj zcela jistě "srolujou fusekle" (omlouvám se za ten výraz, ale nic vhodnějšího mě nenapadlo).
K expanzím mám pak už jen jednu poznámku; Při poslechu těchto karet vám okamžitě dojde, že dva sloty na karty SRX jsou prostě málo.
Ovládání
Teď se konečně dostanu k tomu, co na XV-88 považuji za nejlepší. Je to klávesnice a ovládání. Klávesnice je, jak už jsem psal, kladívková a výborná. Plný rozsah a příjemný pocit při hře. Jediné, k čemu se příliš nehodí, je rychlé hraní bicích či smyčců. Jenže to platí o všech piánových klaviaturách. Ale pocit při hraní piána to všechno hladce vynahradí. A ještě je, abych nezapomněl, samozřejmě k dispozici aftertouch, který je příjemně tuhý (takže jen tak omylem si nezavibrujete...).
Displej je, až na barvu, prakticky shodný s displejem z JV-1080 a zcela shodný s modulem XV-3080, z nějž nástroj vychází. Na to, že má pouze dvě řádky, je velmi přehledný a umožňuje okamžitou informaci o všem, co je důležité.
Volba zvuku je možná několika způsoby. Za prvé zvolením skupiny zvuků - User/Card/Preset/Expansion a poté výběrem banky (zvuky jsou kvůli přehlednosti a z technických důvodů rozděleny do bank po 128) a pak buď přímou volbou čísla zvuku, nebo klávesami "+" a "-" o jeden nahoru či dolů nebo kolečkem Value. Druhým (a u tohoto množství zvuků lepším, pokud nehledáte konkrétní zvuk) způsobem je možnost výběru z kategorie zvuků. Tuto funkci aktivuje tlačítko Patch Finder. Kursorovými klávesami pak volíte kategorii (akustická piana, akustické kytary, elektrické kytary apod.) a klávesami plus a minus a případně kolečkem vybíráte z kategorie. Při živém hraní je to nedocenitelné. Pro otestování, zda je zvolený zvuk právě tím, který hledáte, je k dispozici funkce Phrase Preview. Ta vám na krátké frázi (ta je jiná pro každou kategorii zvuků) zvuk předvede. Pro staromilce je zde možnost nastavit i pouhou sekvenci čtyř tónů - stejně jako na JV-1080.
Úpravy zvuku
A jsme u toho, co se mi na XV-88 líbí nejvíc. To, že je možno stiskem jednoho tlačítka zvolit, který ze samplů v rámci patche či partů v rámci performance bude zapnutý či ne, znám již od JD-800. Ale od doby JD-800 jsem neviděl možnost čtyřmi ovladači ovládat hlasitost jednotlivých složek zvuku, parametry Attack/Decay/Sustain/Release i kontroléry Aftertouch/Breath/Portamento/Modulation. Funkce těchto ovladačů se volí třemi podsvícenými tlačítky, takže v každém okamžiku víte, co vlastně ovládáte. Navíc k těmto čtyřem je tu ještě D-Beam Controller. To je vlastně dvojice diod (obdoba měření vzdálenosti u fotoaparátu), která reaguje na blízkost předmětu (většinou ruky). Měřením vzdálenosti ruky od zdroje infračerveného světla se mění libovolný vámi zadaný parametr (hlasitost, vibrato, ...). Dokonce lze tímto ovladačem startovat i spouštět sekvencer. Prostě mávnete jednou - hraje, mávnete podruhé - stojí. Má to jednu zásadní výhodu - vypadáte při hře jako čaroděj.
Hned vedle právě zmíněných ovladačů je sekce šesti tlačítek - Key Effects. Ta vám umožní zapnout režim Solo (v každém okamžiku hraje právě jeden tón), Portamento (zahrané tóny na sebe plynule navazují glissanda - zajímavé je, že oproti jiným nástrojům lze zapnout portamento i bez Sola, což vytváří velmi zajímavé efekty), lze tu transponovat klávesnici o tři oktávy nahoru i dolů, případně transponovat o pět půltónů dolů či nahoru. Je to rychlé a vždy po ruce. Na konec jsem si nechal arpeggio. To zdaleka není jen vytváření rozkladů nahoru dolů, ale velmi mocný nástroj i pro ty, jimž hraní na klávesy potíže nedělá. Máte k dispozici čtyřicet pět základních stylů, které můžete dále upravovat. Mezi nimi jsou například kytarové doprovody, tango či techno. Takže pokud zvolíte správný zvuk, hrajete maha-maha na kytaru s prstem v nose, tango je jak z Argentiny a techno doprovod by vám záviděl i Scooter. To všechno s rukou položenou na klávesnici a zapnutým arpeggiem. Rychlost je samozřejmě řízena systémovými hodinami, kde lze nastavit i měnit tempo. Pokud je třeba, lze nastavit řízení externími hodinami, tzn. že rychlost vašich výkonů řídí sekvencer.
MIDI a ostatní
MIDI možnosti jsou standardní. Samozřejmě, nástroj lze rozdělit do šestnácti zón a každá může ovládat jiný MIDI kanál, zapnout a vypnout lze nejrůznější parametry, přidaná je možnost ovládat sekvencer stylem další/předchozí píseň. Z přítomnosti To-Host konektoru vyplývá, že nástroj může být připojen k počítači bez nutnosti použít MIDI port. XV-88 samozřejmě zvládá i provoz v GM a GM2 módu, tudíž jako zvukový modul k počítači poslouží...
Suma sumárum
Spousta dobrých zvuků, skvělá klávesnice, výborné možnosti ovládání v reálném čase a hlavně rozšiřitelnost o nové SRX karty, to činí XV-88 nejpoužitelnějším nástrojem, který má Roland v nabídce. Navíc, důvěryhodný design a kvalitní zpracování budí respekt i u lidí, kteří tuto značku právě nemilují. I cena je v relaci k obdobným nástrojům přijatelná (i když rozhodně ne nízká). Vřele doporučuji, zejména hudebníkům, kteří oplývají bedňáky...
Info:
Roland XV-88 je128hlasý rozšiřitelný syntezátor s vyváženou kladívkovou klaviaturou. Cena je 99 540 Kč vč. DPH. Expanzní karty SRX-01 až 04 slouží k rozšíření zvukových možností řady XV a piana RD-700. Cena je 14 380 Kč vč. DPH za kus.
Plus:
klávesnice
ovládání v reálném čase
kvalitní zvuky a efekty
expanze (i SR-JV80 01-18)
Mínus:
pomalejší reakce nástroje na změnu kategorie
