Historie
Al-Andaluz, v překladu Země Vandalů. Tak byla nazývána po vyhnání Maurů roku 1492 králem Ferdinandem po bezmála osmisetleté okupaci jižního Španelska. Město Cordóba bylo centrem západního islámu a v mnoha místech zanechali Arabové své stavitelské skvosty. Při tak dlouhém mísení se s původním obyvatelstvem muselo nutně dojít k zásadnímu ovlivnění hudební kultury. V patnáctém století začalo do Andaluzie pronikat mnoho cikánských kmenů. Tito noví obyvatelé žili nomádským způsobem a jejich podmínky byly opravdu chudé. Cikáni tradičně nebyli vzdělaní, ale měli pozoruhodný smysl pro rytmus a hudbu. Založili zde barvitý folklor- Cante flamenco. Pro nejstarší období a vznik nemáme bohužel dostatečné prameny. Rozlišujeme tři základní periody - od začátku 19. století do roku 1860, kdy se flamenco projevovalo pouze v cikánských komunitách, od roku 1860 do 1910 - éra nazývaná Cafes Cantantes, v níž kytara získala funkci doprovodného nástroje ke zpěvu, a paradoxně to byla kytara, která zpopularizovala flamenco v celém světě. Takové typické vystoupení bylo v rozlehlé místnosti, osvětlené parafinovými lampami. Třetí periodou je nástup sólové kytary v celém dvacátém století a následné ovlivnění jazzu i populární hudby. To již proniklo flamenco do koncertních síní a divadelních představení a inspirovalo velké evropské skladatele. Je podstatný rozdíl mezi kytarou doprovodnou, kdy musí vhodně doplňovat zpěv melodickými pasážemi, a sólovou, kdy kytarista musí nasát a zpracovat celou atmosféru flamenca a více hru přizpůsobit rytmu a brilantní technice. Nejznámější a nejstarší formou flamenca bylo fandango, které má ryze arabské kořeny a stalo se základem pro ostatní písně a tance v celém Španelsku. Ve většině regionů úplně zastínilo ostatní typy flamenca.
Prvky flamenca
Falseta- melodická pasáž, kterou hraje kytarista buď v sólové hře nebo jako formu vyhrávky k doprovodu zpěváka. Zde se může každý hráč blýsknout svým uměním a invencí.
Llamada - zdůrazněná rytmická mezihra v určitém harmonickém sledu, signalizující nástup ke zpěvu, tanci nebo falsety u sólové kytary.
Copla - písňová forma nebo také verze (asi jako naše sloka písně).
Golpe - úder prsteníkem pravé ruky na klepací destičku při hře. Zvýrazňují se tak důležité akcenty v compás. Označuje se malým čtvercem.
Převážná část flamenco stylů je charakterizována frygickou tóninou - e f g a h c d e, která je také nazývána flamenco škála.
Technika hry
Tirando - úhoz prsty pravé ruky - odpovídá klasickému způsobu bez dopadu.
Apoyando - úhoz prsty pravé ruky dopadem.
Picado - typický prvek flamenco stylu hry. V podstatě střídavý úhoz dopadem ukazovákem a prostředníkem pravé ruky v rychlém sledu. Je více razantní, než u klasické kytary. Pro začátečníky bývá velice obtížné dosáhnout potřebné rychlosti. Je nutné tento způsob cvičit pomalu a pravidelně. Viz př. 5
Palec - mnohé pasáže se hrají palcem pravé ruky důrazným úhozem dopadem. Viz př. 6 - Cvičení pro palec.
Ligado - naše známé legato levou rukou, přítlačné i odtažné. Nacvičujeme palcem dopadem. Viz př. 7.
Soleares
Je základní toque a každý student kytary v Andaluzii s ním začíná. Slovo soleá znamená smutek nebo opuštěnost a témata písní jsou romantické tragédie, zármutek a smrt. Rytmus je postaven na opakujícím se dvanáctidobovém schématu s akcenty na 3., 6., 8., 10. a 12. době.
Při pochopení soleares lépe porozumíte ostatním toques. Viz př. 8.
