Stevie Ray Vaughan patří mezi nejuznávanější bluesové a bluesrockové kytaristy a jeho vklad kytaře je všeobecně uznáván mnoha veličinami (na jeho "tribute days" se podíleli mj. Eric Clapton, B. B. King, Bonnie Raitt, Buddy Guy, Robert Cray a Jimmie Vaughan, jeho bratr), a to i včetně současných kytarových velikánů, jako jsou Debbie Davies, Steve Morse, Stanley Jordan, Ritchie Kotzen, Trevor Rabin, John Sykes, Kenny Wayne Shepherd a další. Svým osobitým cítěním blues, silnou fixací na Jimiho Hendrixe a v neposlední řadě i signature modelem Fendera a používáním neuvěřitelně silných strun (v jednom období si pomáhal i dost drastickým způsobem - viz Encyklopedie 33 + 333 světových kytaristů) se tak zapsal nesmazatelným písmem do povědomí kytarového světa.
Tuto zobrazenou sestavu Stevie používal zejména v období let 1981 - 1983, hektickém období, kdy se svou kapelou The Double Trouble se začínal objevovat na stále větších pódiích, a to nejen v rodném Texasu, ale i po celých Státech. Na první pohled je zřejmé, že Stevie byl zapřisáhlým tradicionalistou. A to nejen v tomto "rozjezdovém" období. Takřka po celou svou kariéru používal opravdu pouze wah pedál a Ibanez Tube Screamer TS-808. U wah pedálů se orientoval na produkty Vox, k čemuž byl inspirován svým největším kytarovým vzorem, Jimi Hendrixem: "Na pódiu hrál Jimi hlavně na stacky," říkal v jednom interview Stevie. "A to na Marshally, Orange a tak. Z wah pedálů používal nejvíce Voxe. A tak jsem při pořizování wah pedálu o značce moc nepřemýšlel. Pouze jsem si říkal, jestli to na tyhle malý komba bude taky tak znít, jako Hendrixovi. A nakonec jo! Znělo!" Další krabičkou, Ibanezem, krmil všechna tři komba, protože z nich chtěl dostat jednotný zvuk při zachování jejich charakteristických výhod: "Marshall produkoval ty příjemný, kytarový středy a Fendery jsem měl zase pro tu ostrost attacku na jedné straně a zvýraznění basů a výšek na straně druhé." I když pak v dalším období (hlavně po skvělém albovém debutu Texas Flood) hrál na pódiu na zesilovač, který mu postavil jeho technik Howard Dumble, představuje těchto pouhých pět komponentů sestavu, na které si Stevie vytvořil svůj feeling a definoval svůj styl.
Notová ukázka je z skladby Texas Flood, a pokud bychom chtěli dosáhnout věrnějšího zvuku, tak bychom si měli kytaru podladit o půl tónu, do Eb, Ab, Db, gb, b a eb. Bend-on - vytahování tónů, bylo pro Stevieho hru velmi typické, ovšem když si uvědomíme, že v jednom období na svou kytaru natahoval struny i takové síly, jako (a to není tisková chyba) 017, 020, 028, 038, 058 (někdy i 060) a u E-struny to jednou přehnal až k síle 074, tak při počtu vystoupení až 25 za měsíc je čemu se divit. Poté, co se jeho kytarovým technikem stal Rene Martinez, ustálil se jeho potah na 011, 015, 019, 028, 038 a 058, což je při jeho stylu hry stále úctyhodná síla. Martinez nechal upravit jeho kytaru (zminimalizoval hrany úhlů na kamenech a co nejvíce eliminoval styk strun s kovem - používal i kousky izolace) a díky tomu vydržel Steviemu potah i na 17 vystoupení za sebou. Předtím totiž i při té síle 017 dokázal zničit dvě až tři sady strun za jedno vystoupení!
