Pokrok nezastavíte. Dejte našinci azimut a kompas a vymyslí kolo. Dejte mu hru Malý chemik a vymyslí semtex. Dejte mu pájku a šroubovák a vymyslí radar na neviditelná letadla. A tak dále. Až k počítačům a všemu, co s tím souvisí. Současný prudký rozvoj elektroniky dává našinci opět nová křídla. A ten, kdo jedl vtipnou kaši, ví, že musí znát i jemné nuance hranic svého rozletu, aby pak náhle nenásledoval nečekaný Ikarův pád. Čili nikdy nepodcenit zpětnou vazbu - postrach to všech muzikantů. Ať už v jakékoliv formě. Z odkazu virtuálních i reálných velkých duchů našeho národa máme potřebné malé české know-how. Jedinečně identický rozměr národních genů guru naší lidové cimrmanovské kreativity. (Mimochodem - třeba i takový Bob Dylan je pravým jménem vlastně taky Zimmermann.). Všechno pak vtipně doplňuje korektiv duchovního otce dobrého vojáka Švejka a světoznámého pilíře české bohémy, pana spisovatele Jaroslava Haška. Z názvu jednoho z jeho děl vytesaného do národně literárního zdiva totiž dobře víme, že mírný pokrok našich dějin je třeba vést vždy v mezích zákona. Takže po několika otáčkách na ruském kole českých dějin jsme zase u toho. A tak tu máme opět vaše otázky a naše odpovědi na stále aktuální, nevyčerpaná a zdá se, že i nevyčerpatelná témata. Posledně jsme se dotkli problematiky autorskoprávní úpravy v oblasti software, internetu a chcete-li, pak možná i náznaků rodícího se undernetu. V rámci svých pohříchu finančních, ale i jiných možností (a schopností) se dnes už skoro každý (i v dobrém a v pravém smyslu slova amatérský) muzikant může pustit do nahrávání, postprodukcí i vydávání (šíření) svých autorských opusů i uměleckých výkonů. A to často i ve víceméně polo či zcela profesionální kvalitě. Špičková technika může udělat z ovce madonu. Ale obvykle nikomu nedá Leonardův nápad. A ani neřeší za nikoho jakékoliv jiné než technické problémy. Třeba morální nebo právní. To je věc řekněme lidského faktoru. Nebo spíš prvku lidství. Leč dosti už právní psychologie a právní sociologie a pojďme k vašim tématům z práva autorského na poli nahrávacím, produkčním, postprodukčním i na velkých šírých rodných lánech šiřitelských:
Má nahrávací studio ohlašovací povinnost vůči OSA?
To může být případ od případu (ad hoc) různé. Vždy bude záviset na konkrétních podmínkách, ale i na dalších podstatných souvislostech toho kterého případu. Obecně se dá říct, že OSA (Ochranný svaz autorský) patří mezi oprávněné kolektivní správce, kteří u nás po přijetí nového autorského zákona (tzn. po 1. prosinci 2000) mají zpravidla formu občanských sdružení ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů v platném znění. Kolektivní správci pak vykonávají onu kolektivní správu práv podle autorského zákona. Tedy kolektivní uplatňování a kolektivní ochranu majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským. A umožňují zpřístupňování těchto práv veřejnosti. V režimu předchozí autorskoprávní úpravy (tj. dle "starého" autorského zákona) se jednalo o tzv. správu hromadnou. Což byl ve srovnání s novým právním institutem kolektivní správy ve smyslu nové autorskoprávní úpravy v jistém směru velmi podstatný rozdíl. A to jak ve vztahu kolektivních správců k zastupovaným nositelům práv, tak i k uživatelům předmětu ochrany. V intencích tohoto dotazu lze podotknout, že kolektivních správců je u nás vícero. Např. podle předmětu ochrany. Z praxe asi víte, že OSA vykonává správu v oblasti hudebních děl s textem i bez textu apod. A třeba v oblasti děl slovesných, např. literárních, divadelních, atd. vykonává kolektivní správu DILIA, která je rovněž občanským sdružením a také sídlí v Praze. DILIA zastupuje např. také příslušná práva režisérů, scénáristů, aj. autorů děl audiovizuálních (televizních, filmových, apod.) i muzikálových. Takže kdyby se v daném případě jednalo o užití příslušného díla slovesného, spadala by odpovídající agenda s tím spojená do kompetence DILIA. A dále pak DILIA ze zákona provádí i správu práv na odměnu např. i za zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu na podkladě grafického vyjádření jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na jiný hmotný podklad, a to i prostřednictvím třetí osoby. To jsou v každodenní praxi např. ony známé xerokopie děl na kopírkách.
K formulaci tohoto čtenářského dotazu je ale možné ještě upřesnit i to, že pouhým zvukovým záznamem bez příslušných dalších skutečností v odpovídajících souvislostech ještě povinnosti např. vůči OSA tak, jak je má asi tazatel na mysli, samy o sobě nevznikají. Jde také ještě i o to, zda nositel práv je příslušným kolektivním správcem zastupován, dále kdo je uživatelem předmětu ochrany (zda ono studio samo, nebo jiný uživatel, např. vydavatelství, broadcaster, apod.). Pak by ještě zřejmě mohlo hrát roli i to, šlo-li by v případě zvukového záznamu pořízeného pro osobní potřebu i o jeho rozmnožování. Pak by kromě autorů a muzikantů mohl uplatnit nárok na odměnu i výrobce zvukového (popř. zvukově obrazového záznamu). Takže skutečně záleží na řadě podmínek. Čili na příliš obecný (nebo na zjednodušený) dotaz složitá odpověď. Ale dělám, co můžu, Tome. Tož snad jsem Tě ještě víc nezmátl. Autorský zákon není jednoduchá věc. A řada lidí si nelámala hlavu ani s tím předchozím - jednodušším, že?
Jak je to s povinnostmi vůči OSA, když se dá nahrávka do distribuce ve spolupráci se studiem: a) ve vlastní produkci "samopalem" (tj. vypalovačka), b) zadá se zpracovatelské firmě, c) ve spolupráci s distributorem?
Tak za á: Půjde-li v daném případě o rozmnožování záznamu, pak příslušné zákonné povinnosti budou. I ve smyslu toho, co už bylo shora uvedeno k předchozímu dotazu. A tedy např. ve vztahu k nositelům práv - zda jsou zastupovaní příslušným kolektivním správcem, apod. Pokud půjde o užití předmětu ochrany (např. díla, uměleckého výkonu) a jeho záznamu k obchodním účelům, pak je to zcela jasné a v takovém případě příslušné povinnosti zcela zřejmě a jasně konkrétně vyplynou z odpovídající smlouvy s kompetentním kolektivním správcem. A v případě tzv. broadcastingu, tedy rozhlasového a televizního vysílání (záznamy, přenosy, atd.) je plnění příslušných zákonných povinností z odpovídajících smluv bedlivě sledováno kolektivním správcem v součinnosti s příslušným správním úřadem - tzn. regulačním orgánem, u nás konkrétně Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle ust. § 96 odst. 1 písm. a) jsou tato práva v uvedených typech vysílání povinně kolektivně zastupovaná a podle písm. c) citovaného ustanovení zák. č. 121/2000 Sb., se příslušné povinnosti vztahují na užití kabelovým přenosem. Další odpovídající povinnosti pro broadcastery pak vyplývají ještě z příslušných ustanovení zák. č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, který nabyl účinnosti dnem 4. července loňského roku.
Za bé: Pod pojmem "zpracovatelská firma" má tazatel patrně na mysli profesionální vydavatelství. A to je asi v praxi nejlepší cesta. Referenční vydavatelé totiž celou problematiku v oblasti předmětu svého podnikání dobře znají a z důvodů creditu, dobrého jména, nebo chcete-li, good will příslušná pravidla a povinnosti dodržují, protože opak se dříve nebo později obvykle tak či tak ani moc nevyplatí. Výjimky sice potvrzují pravidlo, ale myslím, že dnes už je situace stabilizovaná zhruba na evropský standard. A velká nakladatelství obvykle odpovídající právní vztahy řeší v rámci příslušných smluv.
Za cé: Vlastně do značné míry souvisí s tím, co bylo řečeno "za bé". Lze k tomu z praktické zkušenosti ještě totiž konstatovat i to, že dobrá nakladatelství mají buď své vlastní distribuce a nebo spolupracují s dobrými distribučními společnostmi. I zde se dá stavět na dobrých smlouvách a staré právní zásadě, že totiž jak známo už i nám z úvodních kursů našeho workshopu: Clara pacta, boni amici.
Jinak ještě pro úplnost k tomuto dotazu: něco pro zastupované i za nezastupované vybere kolektivní správce ze zákona také od výrobců nenahraných nosičů a zařízení, apod.
A koneckonců za pozitivní signál dnešních dotazů beru i to, že se vox populi na to ptá a stará se o své zákonné povinnosti tam, kde to dříve v kraji nebývalo vždycky zvykem. Takže chválím!
