12/2011

Editorial

  • Představte si běžný rockový klub a počítejte se mnou. Kapacita klubu je, dejme tomu, sto návštěvníků, klub je hezky nacvaknutej a atmoška je výborná. Vstupné je sto korun. Takže jeden den se vybere deset tisíc korun. Dobře, ale to nemůže fungovat celý měsíc. Tady bych použil procenta, a když vyjdeme z toho,, že návštěvnost je, řekněme, padesát procent, pak lehce už dopočítáme u měsíce, kdy čtyři pondělky se nehraje, že sto třicet tisíc je příjem ze vstupného. Je tedy dvacet šest hracích večerů a každý den hraje jedna kapela. Průměrně má čtyři členy, kteří dnes budou už chtít hrát každý za tisíc korun. A dejme průměrně tři tisíce na dopravu, manažera a další režii kapely.Takže náklady na kapely za měsíc jsou sto osmdesát tisíc. Aj... to nějak nesedí, že jo? Tak šupky na bar. Padesát lidí... co tak můžou zkonzumovat? Dejme tomu, že průměrně se bude každému chtít utratit tři stovky... někdo víc, někdo míň. Takže tržba je patnáct litrů, což vynásobeno hracími dny dělá skoro čtyři sta litrů. Bude-li bar slušný, řekněme, že počítá v kalkulaci s čistým ziskem patnáct procent. Tedy padesát devět tisíc. A bilance je plus devět tisíc. Ha... nájem a provoz klubu. Za devět tisíc?! Hmm... do toho bych asi nešel.

    Co tedy s tím? V Excelu lze vyrobit tabulku, kde když změníte jedno číslo, celé se vám to přepočítá. A můžete si hrát s tím, že bar bude méně slušný a marži si dá na padesát procent, zvednete vstupné, kapely trochu oholíte, i když občas musíte mít hvězdu, a ta zase oholí vás, ale stejně. Navíc budete chtít jako výkonný manažer a dramaturg klubu brát aspoň tu pajsku měsíčně, že? Přiznám se, bylo by velmi zajímavé zkusit najít takovou velikost klubu, kdy to začne být zajímavé. Co třeba od tří stovek lidí...? Ale zkuste téměř denně sehnat sto padesát lidí, kteří se chtějí takto bavit a trochu zapařit. Takže vlastně mi je trochu záhadou, jak to, že vůbec kluby s živou muzikou existují. A tak se zhusta stává, že za barem najdete zároveň zvukaře, manažera, majitele a barmana v jedné osobě. A věřte, je tomu tak i za oceánem. Asi by se teď slušelo, abych přišel s něčím, co to celé obrátí, kluby budou prosperovat a bude se hrát za pořádné honoráře... ale můj pocit, že řeč čísel je hodně nesmlouvavá a pádná, je velmi silný.

    K této úvaze mě přivedl jeden klub, který fungoval bez vstupného. Jednoho dne zavedl vstupné, a mě zajímalo jak bude ovlivněna návštěvnost a jak se změní ekonomická bilance takového kroku. Lepší vrabec v hrsti v podobě jistého příjmu ze vstupného, nebo holub na střeše z plného sálu neplatících návštěvníků, ale o to více pařících? Odpověď stejně neznám a jen čas vždy ukáže, jaká strategie byla ta správná. Ono vytvořit image klubu, aby tam lidé opravdu chodili, bude setsakra těžká věc. A ztratit ji lze, myslím, za pár měsíců...

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 21. 11. 2011

Články v tomto čísle