Dnešním dílem zakončíme náš sloupek, kde jsme se věnovali více či méně ne zcela typickým stupnicím. A uděláme to stylově - první díl byl o hypoaiolské stupnici, neboli o modu vzniklém z mollové řady tónů, a dnešní stupnice je také z rodiny plagálních stupnic, tentokrát ale její tónorod pochází z oblasti durových řad tónů.
Je zřejmé, že v oblasti rozebírání a popisu stupnic bychom mohli pokračovat opravdu hodně dlouho. Ale jak víte, chtěli jsme vedle těch nejzákladnějších rozebrat hlavně ty, se kterými se můžete ve své praxi rockového muzikanta setkat nepoměrně častěji než třeba s mnoha zmenšenými, alterovanými, bepopovými a dalšími stupnicemi...
A právě do této kategorie patří i dnešní řada tónů. O plagálních stupnicích jsme se zmiňovali již vícekrát, o způsobu jejich vzniku také. Takže zde připomeňme pro správné vyznění a užití jen nezbytnou úlohu finály, v tomto případě tónu e1, který je tedy vzhledem k základní stupnici, lydické, její kvintou.
Z hlediska orientace na hmatníku ve vztahu k základním sólovým figurám a jejich hraničním tónům tak jde o 5. figuru (připomínám zde durový tónorod této řady). Oním typickým tónem, kterým se lydická řada liší od námi dnes chápané základní durové stupnice, jónského modu, je zvětšená kvarta (tzv. lydická zvětšená kvarta), zde tón dchar11. V tom případě můžeme za paralelní řadu tónů k této stupnici považovat E dur, v této uvedené podobě, jako základní, tedy jónskou řadu tónů. Proto je zde nutné preferovat námi zmíněnou finálu, což je typický postup právě pro plagální hypostupnice a jejich užití.
Z hlediska harmonického můžeme uvažovat podobně jako v případě výchozí stupnice - k akordu A dur můžeme přiřadit H dur, tuto kombinaci můžeme proložit analogicky souzvukem Fchar1mi a vrátit se přes H dur zpět k tónině apod.
