Pandora PX5 - univerzální cvičítko do kapsy

Už pěkných pár let je mou věrnou družkou na cestách Pandora PX4. Mám tuhle mašinku rád, ale má taky své mouchy. Podívejme se, s čím přichází její nástupkyně PX5.

Koncepce

Pandora by měla dát kytaristovi všechno, co potřebuje ke cvičení (a případně ke hře) na kytaru. Vychází z koncepce, která začala někde u Rockmana Toma Schultze a pokračovala třeba přes Zoom 9002 až právě k Pandorám.

Krabička je z elegantního stříbrného plechu, je docela těžká a působí solidním dojmem. Mě se modrá metalíza asi líbila víc, ale věřím, že bude spousta kytaristů s opačným názorem. Je koncipována naležato, což mi přijde oproti PX4, která byla nastojato, ne zcela šťastné řešení. Tu „starou“ dal člověk snadno do kapsy a mohl běhat a jamovat. Kabely byly zespodu a lezly přímo z kapsy. Ta „nová“ do kapsy nejde, je moc široká. Musíme ji otočit o 90°, ale to z ní zase blbě čouhají kabely. No, do kapsy se to všechno nakonec vejde, ale není to nic moc. PX5 je osazena více tlačítky než starší model. To zrychluje přístup k hlavním funkcím. Některá jsou bohužel titěrná a občas je člověk mine. Kolečka pro „analogové“ nastavení Gainu, Bass, Treble a Volume jsou na můj vkus příliš zapuštěná a opět hůře přístupná. Ergonomie se úplně nezdařila.

Zvuky

Máme k dispozici sto osmdesát efektů, maximálně jich může být současně zapojeno sedm. Přednastavené zvuky jsou slušně znějící. Pohybují se vesměs mezi „pilami“ nebo navoněnými chorusy. Méně jsou zastoupeny nakřáplé a syrovější zvuky; ale jasně, taky je zde najdeme. Nechybí „ujetiny“ jako flétny, bublající syntezátor apod. Vše je dobře hratelné a s rozumným pocitem dynamiky. Oproti PX4 je zde znát krok dopředu.

Pokud se Pandorami setkávátete poprvé, téměř vždy vás zaskočí nemožnost editace efektů. Nedají se pořádně konfigurovat. Nastavuje se jen jeden parametr a basta. To je ze začátku dost frustrující.

Sám za sebe musím říci, že po čase jsem si na to zvykl a vůbec mi to nepřijde. Naopak jsem zjistil, že u cvičítka mi to plně vyhovuje. Já vím, zní to divně, ale je to tak. Když hledám zvuk, prostě najdu nějaký podobný, udělám pár úprav a hotovo. Nic víc neřeším - a ono to ani nejde. Hlavní je hrát.

Na fórech, které se Pandorám věnují, lze narazit na protipóly: „Po pár dnech jsem to vrátil, nedalo se nic konfigurovat,“ nebo naopak „přijde mi to fajn, nemusím nic řešit, jen hraju.“

Bicí

Metronom, respektive automatický bubeník, nabízí sto dvacet osm rytmů. Zde musíme PX5 přiznat zásadní vylepšení oproti PX4: Zvuky bicích znějí konečně slušně. Není to tupé cvakání, připomínající bicí, co známe u PX4. Samozřejmě, nelze ani čekat nic převratného, ale bubny jsou konečně inspirativní. Bezva se s nimi jamuje a neomrzí se. Můžeme si naprogramovat vlastní řetězec. U každého rytmu můžeme zapnout „obzvláštnění“ (přechod, „fill“) ve dvou variantách.

Rekordynk

Záznamové zařízení bylo u starých modelů PX3 a PX4 omezeno na šestnáct, respektive dvaatřicet sekund (PX4) podle kvality záznamu. Těch šestnáct bylo zoufale málo, třicet dva zase bylo za cenu značné degradace signálu. Nová Pandora nabízí osmdesát sekund, což lze považovat za další zásadní vylepšení. Kvalita záznamu je dobrá, můžeme si vybrat, zda budeme nahrávat s bubeníkem, samotnou kytaru či Aux vstup.

Pro mě nepochopitelné ale je, že nová PX5 neumožňuje vrstvení záznamu (overdubbing)! Z technického pohledu se nejedná o žádný problém. Takhle jsme opět ochuzeni o zajímavější jamování a práci na vlastních písničkách či sólech. Jasně, žít se bez toho dá, ale přesto je to velká škoda.

To ostatní...

Vstup Aux In slouží pro připojení externího zdroje jako mp3 přehrávač apod. Lze jej nechat v reálném čase transponovat plus minus oktáva. Tohle fungovalo dobře už u předchozího modelu, zde tomu není jinak. Tahle možnost jemného doladění v reálném čase je bezvadná.

Novinkou je vstup pro externí pedál. Pomocí něj můžeme nohou přepínat mezi zvuky uloženými pod tlačítky A, B, C a D nebo mezi zvuky v uživatelské bance. Díky tomu může kytarista využít Pandoru i na živé hraní. Někdo nad tím možná ohrne nos, ale není to nic nereálného. Už u PX4 jsem pár zvuků (tuším, že asi dva :-) použil přímo při nahrávání ve studiu a znělo to doopravdy slušně.

Třetí možností využití nožního pedálu je zapínat a vypínat nahrávání (recording).

Závěr

Krabička doznala mnohá vylepšení, jak se od mladšího sourozence očekává. Spolu s Pandorou Mini tvoří tandem, kdy každý nabízí „něco“, adekvátně k prodejní ceně. U Pandory Mini citelně chybí nahrávátko. U Pandory PX3 je věčná škoda nemožnost vrstvení záznamů. Jediné, co mě ještě napadá, že by u PX5 stálo za vylepšení, by byl slot na SD kartu pro záznam na delší jamování, menší rozměry a snad signalizace stavu baterií. Ale to je po letech s PX4 a pár měsících s PX5 asi všechno. Jinak samá radost. Takže k jádru věci: Na cvičení nebo na chalupu bezvadná věcička!

Reklamu téhle Pandoře dělá dokonce i Scott Henderson. Na některých fórech najdete stesky, že mu museli zaplatit balík. Scott na svých stránkách zase píše, že používá Pandoru na cvičení a že ji má fakt rád. A teď si vybrat čemu věřit.