Hagstrom - historie firmy

V současné přetechnizované době je přirozené, že se čím dál více lidí obrací do minulosti, k tradicím. Mladí lidé dnes poslouchají „kytarové“ kapely, čerpající inspirace v éře 60. a 70. let, přičemž si vypůjčují nejen módu, ale také nástroje, kytary. Výrobci kytar se dříve nebo později na této „módní“ vlně svezli a rozšířili svou nabídku o nějaký ten retro, reissue nebo relic model. Jsou však i značky, které díky tomu povstaly po vzoru bájného ptáka Fénixe z popela. Do této kategorie patří i znovu-obnovená švédská značka Hagstrom.

Akordeonová éra

Začátky značky Hagstrom jsou neodmyslitelně spjaty s „otcem“ zakladatelem Albinem Hagströmem. Ten se narodil v roce 1905 do rodiny lesníka a odmala byl zapáleným hráčem na akordeon. Jako teenager si přivydělával hraním po hospodách, a když sám zrovna nemohl, tak svůj nástroj pronajal jinému hráči. O jeho obchodním duchu svědčí i jiná historka - v šestnácti udělal svůj první větší byznys, když si v Německu kupoval pro sebe akordeon, objednal rovnou dva, přičemž ten druhý prodal s tučným ziskem. Později se doslechl o tom, že v si nedalekém městečku někdo pořídil nový italský akordeon. Když nástroj viděl, byl překvapený, že není dýhovaný, ale pokrytý třpytivým celuloidem. Ze štítku si okamžitě opsal adresu výrobce a ihned si objednal celou bárku harmonik s  designem, který si sám navrhl. Poptávka byla obrovská a po harmonikách se jen zaprášilo. Albin ještě nedosáhl plnoletosti, a už rozjel slušný obchod s akordeony. Kšefty nabíraly obrátky a brzy bylo třeba najmout zaměstnance a pronajat si sklad. Psal se rok 1928 a základní kámen budoucího Hagstromu byl položen. Koncem 20. let již Hagstrom vydává pravidelný katalog, ve kterém neprodává jen akordeony, ale i bendža, kytary, bubny, dechy, dokonce i gramofony.

S postupující hospodářskou krizí se dovoz akordeonů z Německa a Itálie stal nerentabilním a Albin si začal pohrávat s myšlenkou postavit vlastní fabriku v Älvdalenu. Pozval do Švédska dva italské stavitele akordeonů, aby mu pomohli rozjet výrobu. Z malé zapadlé vesničky se tak brzy mělo stát středisko výroby hudebních nástrojů a z místních dřevorubců kvalifikovaní dělníci. Hagstrom měl talent pro komunikaci se svými zákazníky, již koncem 40. let pro ně vydával časopis a svůj „plátek“ měli dokonce i zaměstnanci. Co dále mladou firmu odlišovalo od ostatních výrobců akordeonů, byla síť vlastních prodejen, a dokonce vlastní leasingová společnost, takže si jeho nástroje mohli kupovat muzikanti na splátky. Ve 40. letech se mu skutečně dařilo, zakládal malé filiálky v Dánsku, Anglii nebo New Yorku, začal distribuovat řadu zahraničních značek, například Gibson, a v roce 1946 dokonce založil hudební školu.

Kytarová éra

Začátkem 50. let dosáhl prodej akordeonů vrcholu počtem patnácti tisíc prodaných kusů za rok. Firma se ocitá na svém vrcholu, když náhle 3. dubna 1952 Albin Hagström umírá na otravu krve. Řízení firmy se chopili jeho nejbližší spolupracovníci Erik Wisén a Roland Beronius, kteří založili čtyřicet nových obchodů po celé Skandinávii, tak jak měl zesnuý Hagström v plánu. Akordeony byly stále páteří obchodu, ačkoli již do švédské hudby začal pronikat jazz a swing. Nejstarší syn Karl Erik byl po smrtí svého otce ještě příliš mladý, musel dokončit studium a absolvovat vojenskou službu. V roce 1955 nastoupil do společnosti a v roce 1958 byl poslán do USA na zkušenou. Procestoval Státy křížem krážem, ale zjistil, že je tam téměř nemožné prodat jediný akordeon. Po návratu do Švédska, musel sdělit managementu, že sláva akordeonů je tatam a že nastal věk elektrických kytar.

Šéfdesigner Holger Berglund a jeho asistent Arne Hårdén postavili první elektrickou kytaru Hagstrom. Jako vzor jim tenkrát posloužil Gibson Les Paul, kterého pro ten účel rozebrali do posledního šroubečku. (Hagstrom byl švédský distributor Gibsonu). Z ekonomických důvodů se pro stavbu kytar použily materiály určené pro stavbu akordeonů - plexisklo na hmatníky, celuloid byl použit pro povrchovou úpravu. Rolna pro uchycení popruhu sloužila jako potenciometr pro volume a přepínače snímačů byly z tlačítek registrů... Truss rod byl z dílu používaného ve švédských vojenských letounech Saab. Z nouze se ale stala ctnost, kytary byly sice na tehdejší dobu trošku šílené, ale zato originální a „cool“! K důležitým inovacím patřilo vibrato - whammy bar -, jehož patent byl prodán i jiným výrobcům kytar, včetně Guildu. Inovativní byl také „scalloped“ hmatník, čtvrtstoletí před Ritchie Blackmorem, Johnem McLaughlinem and Yngwie Malmsteenem. Kytary se prodávaly pod názvem DeLuxe a Standard.

Nutno však říct, že kytary Hagstrom neměly ještě zdaleka takovou hratelnost jako americké Fendery a Gibsony, na druhou stranu ale vypadaly mnohem lépe než většina tehdejší evropské konkurence. V roce 1959 Hagstrom proniká na americký trh, dovozcem se stává firma Hershman a kytary prodává pod značkou Goya.

Zlatá šedesátá

V 60. letech již byl Hagstrom zavedeným výrobcem elektrických kytar, který sice ještě nemohl konkurovat zavedeným americkým značkám, na druhou stranu však vyráběl za přijatelné peníze mnohem lepší kytary než tehdejší evropská nebo japonská konkurence. Hagstrom také představil velmi levný, ale hratelný model elektrické kytary prodávaný pod jménem Kent. Kytara měla laminátové tělo a „odýhována“ byla modrým vinylem. V Anglii byla kytara prodávaná jako Futurama (nepřipomíná vám to něco?) a v USA jako Cromwell. Prodej těchto kytar předčil očekávání a čekací lhůty byly někdy i jeden rok. Rozjetou produkci nezastavil ani velký požár továrny v roce 1965, plná produkce byla obnovena několik týdnů po odstranění škod. Pozdější modely čím dál více inklinovaly k futuristickému designu, podívejte se třeba na model Impala nebo Corvette (ten se musel v USA prodávat pod jiným jménem, protože kytaru Corvette vyráběl už Gretsch). Hagstrom v té době podstatně zlepšil kvalitu výroby, staří konstruktéři a výrobci akordeonů se učili vyrábět elektrické kytary a firma přijímala každého, kdo zabouchal na vrata.

V roce 1965 byl na trh uveden první hollow body model Viking, následovaný basovou variantou zvanou Concord. Oba nástroje svou kvalitou převýšily veškerou dosavadní produkci a kytaru Viking si koupily hvězdy jako Frank Zappa nebo Elvis Presley. Frank Zappa dokonce s touto kytarou ochotně zapózoval na reklamním plakátu.

Ve stejné době začal Hagstrom vyrábět zesilovače a komba. První zesilovač vyrobený ve spolupráci s firmou Philips se příliš nepovedl. Karl Erik Hagström na něj s žertem vzpomínal: „Naše první kytary nepatřily k nejlepším, ale zesilovače byly dokonce ještě horší.“ Brzy však konstruktér Berglund začal vyvíjet nový a úspěšný model 210 Bass Amp, dnes vyhledávaný sběratelský kousek. Výroba kytarových aparátů byla v té době ještě v plenkách a většina jich vznikala způsobem pokus/omyl. „Neměli jsme ponětí o měření a křivkách, všechny naše aparáty jsme ladili jen podle svých uší,“ říká Bengt Eriksson, další veterán firmy Hagstrom. V polovině 60. let přišel do firmy nový elektroinženýr Per-Åke Olsson, jehož prvním návrhem byl veleúspěšný PA systém PA200.

Vrchol a pád

Do 70. let Hagstrom vstoupil jako největší hráč na švédském trhu s hudebními nástroji. Z výrobních linek již de facto sjížděly jen kytary a aparáty, přičemž výroba akordeonů byla definitivně ukončena. Firma také rozšiřovala portfolio dovážených značek, po celé Skandinávii distribuovala světově nejproslulejší značky, včetně Gibsona a Fendera. O ještě větší popularitu značky se dost zasadila skupina ABBA, která byla na svých turné vybavena výhradně výrobky firmy Hagstrom. Velké popularity dosáhl nový PA systém PA-2000. V té době byl také uveden dosud nejúspěšnější model - kytara Swede, koncepčně vycházející z  Les Paula. Kytaru navrhl Per-Åke Olsson společně s kytaristou Egilem Strazdovskisem a úspěch okamžitě přesáhl hranice Švédska. Na kytaru hrál Domenic Troiano (Guess Who), Ralph Cole (Lighthouse), Joe Walsh (The Eagles), Laine (Paul McCartney a Wings) a samozřejmě Frank Zappa. V té době se také začal vyrábět signature model kytaristy Jamese „Jimmyho“ D’Aquista, pojmenovaný jednoduše „Jimmy“.  

70. léta byla doba, kdy kvalita kytar Hagstrom dosáhla vrcholu a po řemeslné stránce mohly nástroje konkurovat věhlasným americkým značkám. Hagstrom se také stal distributorem řady nových značek jako Korg nebo Ampeg. Firma rozšiřuje síť svých distributorů po celém světě a prodává dokonce za železnou oponou. Pete Olsen pokračuje ve vývoji zvukové techniky, navrhl velké mixážní pulty, Jednokilowattový koncový zesilovač a velký hornový reprodukční systém.

V druhé polovině 70. let se ale mračna zatahují, reprodukované disco začalo válcovat živou hudbu, následkem čehož prodej rapidně klesá. K dokončení zkázy přišli Japonci s levnou, ale kvalitní produkcí. Společnosti jako Ibanez a Aria daly Fenderu, Gibsonu, ale i Hagstromu nůž na krk. A nebyly to jen kytary, japonská produkce házela klacky pod nohy i Hagstromem distribuovaným značkám. Výroba byla postupně snižována, do roku 1980 zůstalo v továrně v Älvdalenu jen pár desítek zaměstnanců a bylo naplánováno postupné zastavení výroby. Síť obchodů byla likvidována novou konkurencí a distribuce značek (včetně Fendera a Gibsona) byla přenechána jiným firmám. O moc lépe nedopadla ani maloobchodní síť, která byla kompletně zrušena. Poslední kytara Hagstriom sjela z výrobního pásu začátkem roku 1983. Konec?

Povstání z popela

Znamenal tedy rok 1983 po téměř šedesáti letech existence konec? Ne tak úplně, obchodní značka přežila a společnost ve skutečnosti nezbankrotovala, pouze zastavila výrobu a skončila s distribucí většiny značek. Majitel Karl Erik Hagström stále vlastnil některé obchody a zaměřil se na maloobchod. V tomto stavu společnost přežila 80. a 90. léta. Hagstrom upadal v zapomnění.

Ledy se prolomily, když se v 90. letech přivalila retro vlna. Staré Fendery nebo Gibsony již ale byly cenově nedostupné, a tak se zájem otočil ke značkám typu Hagstrom. Modely jako Viking nebo Swede získávaly rychle na ceně a byly spojovány se jmény jako Elvis, Zappa, Hendrix nebo ABBA. Muzeum v Älvdalenu dokonce zařídilo stálou expozici těchto kytar a zakladateli Albinu Hagströmovi byla v rodném městě odhalena socha uprostřed náměstí. Nová generace rockerů byla okouzlena retro vzhledem starých kytar Hagstrom. Na pódiu se začali s kytarami Hagstrom objevovat muzikanti z kapel jako Mudhoney, The Secret Machines, Rancid, The Kills, Razorlight, Franz Ferdinand, The Cardigans nebo Mando Diao. Pat Smear, druhý kytarista Nirvany, byl Hagströmem tak okouzlen, že dokonce uvažoval o odkoupení značky.  

V roce 2005 byla značka Hagtrom slavnostně znovuuvedena na trh novou sérií kytar. Společnost American Music & Sound získala povolení užívat obchodní značky Hagstrom pro nové modely designované Američanem Davidem Leem. Páteř produkce tvoří „updatované“ repliky klasických modelů jako Swede, Jimmy a Viking, ale přibyly také nové modely inspirované starou klasikou. Většina nástrojů je vyráběna v Číně, ale některé se vyrábí také ručně v New Yorku a v současné době se ty nejluxusnější kytary vyráběj v České republice. Pro mezinárodní trh je značka distribuována firmou Tricor AB, sídlící ve Skärholmenu ve Švédsku.  

Hagstrom měl již koncem 20. let firemního hráče - byl jím ve Švédsku nesmírně populární akordeonista Carl Jularbo.