Dominic Miller - věčný student

„Je moje pravá i levá ruka,“ říká Sting o kytaristovi a hudebním skladateli, který je znám veřejnosti jako „ten od Stinga“. Na svém kontě má více než pět sólových alb, je rovněž vyhledávaným studiovým hráčem a jeho umělecké zaměření se pohybuje napříč žánry. Narodil se v Argentině, věří v celoživotní vzdělávání a mimo jiné vyučoval kytaru ve vězení. Dámy a pánové: Mr. Dominic Miller!

Bio

Dominic Miller se narodil 21. března 1960 v argentinském Buenos Aires americkému otci a irské matce, zde také strávil prvních deset let svého života. Následně se přestěhoval do USA a po dvou letech do Velké Británie, konkrétně do Londýna. V současné době žije ve Francii a koncertuje po celém světě.

Hudbou byl obklopen již od útlého věku, když slyšel hrát v rádiu Jimiho Hendrixe, kytara jej přímo okouzlila. To mu bylo jedenáct let a jeho první kytarové kroky řídila jeho sestra Julie. Následné hudební vzdělání získal na prestižní bostonské Berklee College of Music, kde studoval elektrickou kytaru. V Londýně pak pokračoval studiem klasické kytary na Guithall School of Music. Ačkoliv ukončil obě tyto školy, prohlásil: „Pořád se cítím jako věčný student, pořád se snažím cvičit nové a nové věci.“

Influence

Hlavním hudebním vlivem byla pro něj už v dětství argentinská temperamentní hudba, kde hlavní roli hraje právě kytara. Kromě již zmíněného Jimiho Hendrixe jej nejvíce ovlivnil Johan Sebastian Bach, kterého považuje za jednoho z největších hudebních géniů všech dob, hlavně pro jeho užívání akordů, které podle něj zanechaly odkaz v každém z nás (Hudby tohoto německého skladatele si cení natolik, že při každém svém koncertě si na svůj aparát staví malou figurku Bacha, aby nad ním držel dozor a nutil jej dostat ze sebe to nejlepší.). Dalšími hudebními vzory jsou pro něj Jimmi Page, John McLaughlin, Jeff Beck, Stewie Wonder, Earth, Wind & Fire, Egberto Gismonti aj. Více než kytara jej ale ovlivňovaly jiné nástroje, velmi byl zaujat stylem hry Glenna Goulda, Elvina Jonese, Tonyho Williamse, Omara Hakima a Keitha Carlocka.

Nyní považuje za svoji inspiraci především samotné lidi, místa, pocity, emoce, rodinu a běžnou každodenní rutinu. Svoji hudbu popisuje jako „vytváření jazyka, kterému všichni rozumí,“ a je založena na každodenních věcech.

Sólová tvorba

Dominic má na svém kontě osm sólových alb, přičemž první vychází již v roce 1995 pod názvem First Touch, poslední se jmenuje November a je z roku 2010. Několik desek vydal rovněž jako spoluautor s umělci jako Neil Stacey nebo Peter Kater. Spolupráce na jeho albech je spojena se jmény Stinga, Placido Dominga, Pina Palladina, Jasona Rebella aj.

Jeho sólovou tvorbu lze popsat jako fúzi klasické hudby především s hudbou populární (v jeho hudbě nacházíme vlivy rocku, blues, jazzu, metalu aj.). Vyjádření vlastního nitra je ovlivněno (nejenom) hudebními vlivy, které jej zasáhly a zasahují.

Spolupráce

Období bez Stinga

Poznávacím znakem tohoto hudebníka je především spolupráce s jinými muzikanty. Seznam jeho hostování je vskutku obsáhlý a hudebně pestrý, například s Level 42, Philem Collinsem, Rickem Wrightem, Tinou Turner, Backstreet Boys aj. S Philem Collinsem nahrál album But Seriously (1989). „S Philem Collinsem jsem se naučil hrát jednoduše nebo způsobem, který je pro skladbu nejvhodnější.“ Nutno také připomenout, že podstatnou událostí se stala spolupráce s bubeníkem Milesem Bouldem, přes kterého se seznamuje s budoucím producentem Collinsova alba Hudghem Padghamem, které způsobilo senzaci jak v Evropě, tak v Americe. Zde na sebe Dominic upozornil a to mu otevřelo možnosti k další spolupráci, především k té se Stingem.

Období se Stingem

Tato spolupráce se stala velmi specifickou a je podstatné ji také odlišně chápat. Nejedná se totiž jen o hostování na albech, o stálé místo v kapele tohoto umělce, spíše zde můžeme hovořit o užší vazbě, podílí se totiž přímo na vzniku jednotlivých skladeb, je při komplexním procesu nahrávání a plní důležitou úlohu v rámci aranžování. „Už se chápeme instinktivně, je moje pravá i levá ruka,“ prohlásil Sting. Spolupráci vnímáme jako opravdové hudební přátelství, které trvá více než dvacet let. „Ti dva mají pro sebe takové porozumění, jaké může přinést jen čas.“ (Robert Sadin)

Dominic se až do nynější doby podílel na deseti oficiálních deskách tohoto umělce, který má na svém sólovém kontě jedenáct cen Grammy. Spolupráce započala deskou The Soul Cages (1991) a pokračuje až k (zatím) poslední desce, totiž záznamu symfonického turné, Live in Berlin (2010). K nahrávání je nutno připojit stovky rozmanitých koncertů po celém světě, které jsou obsaženy i v několikaletých turné. „Nejdůležitější věcí, kterou jsem se naučil od Stinga, je úsilí o dosažení růstu jako hudebníka.“

Tímto se tak dostáváme k samotnému rozhovoru, který proběhl 3. června před koncertem v kulturním domě v Kopřivnici. Dominic byl v České republice na sólovém turné (které čítalo tři koncerty) se svojí kapelou (Mike Lindup, Nicolas Fiszman, Rhani Krija), která byla doplněna synem Rufusem, který obstarával především vokální party. Nutno zmínit, že interview proběhlo ve velmi klidné a přátelské atmosféře, která nemusí být pro umělce zvučného jména vždy typická.

Co pro vás znamená populární hudba?

... co pro mě znamená populární hudba? Populární hudba je pro mě něco jako komprimování velkého nápadu do něčeho malého, balení velké věci do malého obalu - je to „instantní“ hudba. V podstatě jde o bezprostřední zmenšování, takže postrádá skutečnou hloubku. Počátky tohoto zmenšování jsou spojeny s The Beatles, možná ještě před nimi s Elvisem Presleyem a Buddy Hollym. Populární hudba je tedy komprimování velkého nápadu do malé jednotky, která trvá tři minuty. Je těžké do tohoto žánru zahrnout emoce nebo vyjádřit velkou myšlenku, přesto je to neuvěřitelně těžká umělecká forma. I tak vytvoření této krátké tříminutové skladby vyžaduje notnou dávku potřebných schopností a zkušeností.

V čem spatřujete Stingův přínos populární hudbě?

Sting je někdo, kdo vyrůstal právě v době, která je spojena s počátky současné populární hudby. Vyrůstal na hudbě The Beatles a Buddyho Hollyho, a celkově na hudbě padesátých a šedesátých let. Typické pro něj je, že vnesl do tohoto žánru silný element jazzu a vznikla tak jistá fúze jazzu s populární kulturou, což je podle mne velice dobré spojení žánrů, a nikomu před ním se to nepodařilo tak dobře, jako Stingovi. Tady tkví jeho genialita jako skladatele - je schopný tohoto spojení a je schopen využívat náročnějších harmonií a stále zachovávat spojení s lidmi, to dělá populární hudbu populární, že spojuje lidi. Sting vůbec má smysl pro komplexní vnímání harmonie.

Jaké je podle vás postavení jeho hudby v současné populární hudbě?

Nemyslím si, že by lidé Stingovu hudbu poslouchali více nebo méně než dřív, ale jeho tvorba má obrovský vliv, zejména jeho působení v The Police. The Police, mimochodem podle mně ohromná kapela, se zrodila zrovna v době, kdy byl v kurzu hlavně punk, a co Sting chytře udělal, je to, že použil ten punkový postoj a spojil jej s jazzem, klasickou hudbou, dokonce s reggae, vznikla tak nová fúze naprosto odlišných stylů s nápaditými texty, proto se lidé ztotožňují s jeho hudbou, jak s The Police, tak s jeho sólovou kariérou.

Býváte někdy přítomen při procesu skládání? Případně jak takový proces vypadá?

Téměř neustále. Několik skladeb jsem s ním složil společně, například Shape of My Heart aj. Já jsem vytvořil hudbu a Sting napsal slova. Ano, vím, jak skládá hudbu, protože jsem u toho. Já mám na starosti spíše aranžování skladeb a více se orientuji v akordech než Sting. Obvykle to funguje tak, že Sting přijde s nějakým jednoduchým nápadem a já mu ukážu různé možnosti, různé postupy, jak by skladba mohla znít. Sting je v prvé řadě muzikant a až pak je pop-star. Hudba je pro něj naprostou prioritou. Jako první tedy skládá hudbu, celkový koncept písně a zvuků, poté text, který vyvstane z dané skladby. Každá skladba má svůj vlastní příběh.

Nakolik vám nechává volnou ruku v místech vašich partů při nahrávání desky a tvorbě skladeb? Ovlivňujete někdy aranžmá těchto skladeb?

Ano, mám docela hodně prostoru a volnosti, hlavně jsem pochopil Stingův důvtip a smysl pro humor při skládání. V jeho hudbě je spousta elementů, je zde vtip, tragédie, drama, vlastně to ve skutečnosti vypadá, že jsme pouze herci, kteří hrají své role. V jeho hudbě je obsažena spousta komedie a nadsázky, angličtina to vystihuje speciálním výrazem tonque and chick. Nic jiného mu ani nezbývá, jedná se o pop-music, která zní jednoduše: zmenšení velkého nápadu do malé jednotky.

Myslíte si, že je možné, aby někdo v brzké době zastoupil pozici Stinga v populární hudbě?

Určitě, je zde spousta muzikantů. Je to pouze založeno na tom, co posloucháte, to je vaše DNA jako muzikanta. Jestliže chcete být například heavymetalový muzikant, je pro vás velmi přínosné poslouchat právě třeba Stinga, bossanovu nebo klasickou hudbu, protože Sting poslouchá všechny hudební styly, a tím si vytváří svoji vlastní DNA. Nikdo nemáme totožný hudební slovník, nikdo nemá můj a nikdo nemůže mít ten váš, to je ta hudební DNA a Sting má velice rozmanitou DNA. Tajemství každého muzikanta, ať je heavymetalista, jazzman nebo populární hudebník, je v tom, mít co největší záběr hudebních vlivů, pak jste schopni vytvořit svoji vlastní identitu skrze tyto vlivy. Nikdo z nás není originál, on by to sám o sobě nikdy neřekl, protože by to byl podvod. Je to pouze o spojování již daných věcí a to, co hraji, je pouze výsledek toho, co ve skutečnosti poslouchám a s kým se setkávám. Se Stingem spolupracuji více než dvacet jedna let a má na mě velký vliv, stejně jako já vliv na něj.

Poděkování: Chtěli bychom poděkovat doc. PhDr. Veronice Ševčíkové, Ph. D., za cenné poznámky při sestavování otázek pro interview, dále Pavle Májové, DiS., pořadatelce z Kulturního domu Kopřivnice, za vstřícnost a laskavost, která nám byla poskytnuta.