Sestava Josepha Milligana, sólového kytaristy a jednoho ze zakladatelů amerických alternativních Anberlin, řazených některými fanoušky i do škatulky christian rock, je velmi jednoduchá: „Aby ne,“ míní Milligan, „vždyť kromě POD tam je jenom ladička. A proč? Protože rozhodně nehodlám riskovat nějaké poruchy, které by mohly vzniknout při desítkách krabiček. Takhle to prostě nemá chybu a možnost problému je eliminována na nejnižší možnou míru. Na pedalboardu mám už jen pěticestný přepínač k Marshallu a tím to končí. Ano, používal jsem opravdu hodně krabiček, ale když do kapely přišel Christian McAlhaney a měl POD XL, tak jsem neváhal a všechno jsem vyházel. Jenom jsem si kvůli tmě na pódiu musel zvýraznit jednotlivé pedálky, přepínače. Ale to je vše.“
Milligan si všechno nastavil tak, aby nemusel mezi jednotlivými přepínači dlouho váhat: „Předtím, u krabiček, to bylo jasné, ale tady jsem si přístup k novému zařízení ještě více ulehčil tím, že jsem si na ně dal barevné, světélkující papírky. Pro čistý zvuk bílé, pro zkreslený rejstřík zelené, to je můj základní zvuk, a pro sóla oranžové.“
Na své kytary natahuje struny Ernie Ball. Na Epiphona a Fendera sady o síle .011-.048, na Gibsona .011-.054. Na všech nástrojích jsou původní snímače, pouze na hlavní kytaře má u kobylky instalován humbucker Seymour Duncan Dimebucker.
Co se týče ladění, tak Fendera má laděného standardně, Gibson je laděn do dropped-C a ještě podladěn o celý tón, neboli do C, G, c, f, a, d1, a Epiphone do dropped-D ladění, čili do D, A, d, g, h, e1.
Z řady akustických kytar si pro pódium oblíbil dvanáctistrunnou Alvarez RD-20S-12, na niž natahuje také struny Ernie Ball, sady o síle .009-.046. Zvuk pak snímá přes DiMarzio DP138.
