10/2010

Editorial

  • Dnes je taková skvělá doba, že každý všemu rozumí a „kafrá“ do všeho. Kytarista radí basákovi, basák bubeníkovi, bubeník zpěvačce, no a my rádi radíme našemu milému grafikovi: „... tuhle čáru udělej červeně, ne zeleně! Tohle písmo zvětši a tohle obarvi na růžovo, na pozadí dej maskáče...“ Strašně nás to baví a nepsaným pravidlem je, že kdo tomu rozumí nejméně, má největší potřebu „pomáhat“. Nezřídka se pokoušeme, vždycky se ale nějak dohodneme a pak se jdeme usmířit někam na skleničku.

    Domluvit se a naslouchat druhým je většinou to nejtěžší, a to platí zvlášť v muzice, kde to musí šlapat pěkně dohromady, znít kompaktně jako jeden muž. Umění naslouchat je základ úspěšné spolupráce v kapele. Potlačit vlastní ego a přijít s takovým partem, který by nepřehlušil kolegy, a spíš zapadl, je doménou skutečných mistrů. Bohužel realita je trošku divočejší. Většinou první chyba je už výběr repertoáru. Ten je většinou nad síly muzikantů - je třeba ale přeci ukázat, že my na to máme! Výsledek je takový, že zvolená (či kapelou složená) skladba je tak složitá, že umělec má co dělat sám se sebou, pot se hrne z čela proudem a dotyčný je uvězněn ve svém partu. Nevidí, neslyší co se děje kolem něho. Přestane vnímat hudbu kolem sebe, ale pouze sám sebe, místo aby plul na společné vlně a jen tak přicmrndával svou trochou do mlýna. Instrumentalista si naaranžuje svůj part jako by jeho nástroj byl ten nejdůležitější, a výsledkem je rozsypaná nekompaktní koule, kdy třešinkou na dortu je bubeník řinčící činely zpěvákovi v procítěné baladě a apokalypsu dovršuje hřměním dvojkopákem. Vymyslet inteligentní aranžmá je prostě jeden z největších kumštů, zkuste si příště raději vaši novou pecku nahrát, nechat uležet a zvážit.

    Vyhráli jste někdy něco? Říkáte, že maximálně tričko, padesát korun ve sportce nebo suchý z nosu? Vykašlete se na tombolu, sportku nebo šťastných deset, a čtěte pozorně říjnový Muzikus. Cena, kterou můžete vyhrát, je více než exkluzivní a šance nemalé. A navíc je to tak trošku bojová hra, a já předpokládám, že muzikanti (si) hrají rádi.

    A vůbec, jak se vám líbí nový muzikusí kabát? V zářijovém vydání měl sice nějaké nedostatky (tímto se omlouváme za chybné uvedení ceny v eurech, správně je 3,29 euro), ale věříme, že se nám postupně podaří dovést „myšlenku k dokonalosti".

    Elektronické vydání
Default User Picture
Petr Škuta, 23. 9. 2010

Články v tomto čísle