Fender Acoustasonic Tele - tele kombinující dva typy snímání

Lze vytvořit skutečně akustický zvuk bez objemného korpusu kytary? A co přinese kombinace elektromagnetického snímače a kobylkového piezosnímače? Na tyto otázky snad přinese odpověď test kytary Fender Acoustasonic Tele.

Konstrukce, snímání

Nástroj nese řadu unikátních konstrukčních řešení. Na prvním místě je to kobylka, která je na rozdíl od klasických telecasterovských vyrobena z palisandru se sedlovým pražcem. Princip je tedy velmi podobný kobylce akustické kytary, s jedním podstatným rozdílem - zde je zachováno protažení strun skrz tělo, tak jako je tomu u klasických telecasterů. Pod kobylkovým pražcem je umístěn piezosnímač Fishman, který je pomocí systému Aura IC System na horní straně korpusu (na lubu) předzesilován a děje se zde i přednastavení ekvalizéru. Hráč má na výběr v případě použití piezosnímače ze čtyř možností: 1) Dark Folk, 2) Bright Folk, 3) Dreadnought, 4) Jumbo. Přejděme nyní k desce pickguardu, která nese klasický nožový třípolohový přepínač snímačů s běžným zapojením (střední poloha aktivuje oba snímače, krajní jsou pro jednotlivá zapojení) a také Master Volume pro celý nástroj a dvojstupňový potenciometr, který je umístěn tam, kde se obvykle nachází tónová clona běžného telecastera. Tento potenciometr má na středu hlasitost, vnější prstenec je pak tónová clona, obojí pro jednocívkový elektromagnet Twisted Tele u krku. Na zadní straně korpusu kytary se nachází schránka pro devítivoltovou baterii a malinký přepínač mono/stereo zapojení. V případě stereo zapojení má hráč možnost vést každý signál (rozuměj z elektromagnetického snímače a piezosnímače) separátně do dvou zesilovačů. Pro tento účel je součástí příslušenství stereo kabel, jehož konektor stereo je určen pro zapojení do výstupu nástroje a je dále rozvětven na dva samostatné nástrojové monokabely.

Dřevo a to ostatní

Zvuk žádné kytary ale netvoří pouze propracovaná elektronika, snímače musejí mít co snímat a předzesilovače co předzesilovat. Zvuk nástroje dělá dřevo, dlužno poznamenat, že v tomto případě nenechal Fender nic náhodě. Tělo této kytary je vyrobeno z jasanu se smrkovým středním blokem. Smrk dává tušit zaměření (také) na elektroakustický zvuk. Protože jsem měl na testování k dispozici model v barvě Olympic White, nemohu říci, v jakém poměru je nakombinován jasan se smrkem, tedy kolik tam toho smrku je. K tělu bych rád poznamenal jednu roztomilou drobnost - na oblouku výřezu jsem hmatem našel oblý výstupek, snad způsobený pilou při tvarování těla nebo možná trochu větší vrstvou krycího laku. V záplavě strojově přesné výroby, kdy skoro všechno vypadá jako jednolitý plastový odlitek, mě tento nález příjemně překvapil. Výstupek pochopitelně ničemu nevadí a aspoň si svou kytaru její budoucí majitel pozná i po hmatu. Již zmíněná palisandrová kobylka je tvarována jako telecasterovská, včetně strun skrz tělo, kobylkový pražec je plastový. Palisandrový hmatník bez lemování s menzurou 648 mm nese 21 Medium Jumbo pražců. Jeho šíře u nultého pražce je 42 mm. Javorový krk z jednoho kusu je tvarován do pravidelného C a není ani moc tenký, ani moc tlustý. Možná, že přesnější než vypisování rozměrů v milimetrech bude prosté konstatování, že i přes to, že jde (také) o elektroakustiku, jeví se tato kytara jako standardní příjemný telecaster. Jediný malý rozdíl je snad v osazení strunami - výrobce dává a také doporučuje na tuto kytaru jedenáctky s opředenou strunou g, nejspíš kvůli piezosnímači a také kvůli ladění v oktávě. Kobylkový pražec je totiž jednolitý kousek plastu, nelze posouváním kamenů oktávy doladit. Pro tento případ je asi vhodnější opředené géčko.

Hratelnost a zvuk

Kobylkový piezosnímač je vyrovnaný s velmi hezkými nikoli plechovými středy a s pěknými nezahlcenými basy. Nejvíce mě oslovilo přednastavení 3) Dreadnought, má dynamiku a neduní v basech. V případě jumbového zvuku bych možná čekal více středů, i tak byl ale zvuk tohoto přednastavení zajímavý a (nenapadá mě jiné označení) veselý a rozverný. Oba folkové zvuky vyzněly lépe při hře prsty než trsátkem. Potenciometr Tone na předzesilovači mění zvuk opravdu jen nepatrně, a to zejména ve výškách. Snad je to záměr, nepotřeboval jsem nijak zvlášť laborovat se zvukem ani u jednoho ze čtyř přednastavení. Elektromagnetický snímač u krku je v samostatném zapojení skoro až akusticky barevný. Oproti klasickému teleti s kovovou kobylkou se zvuk zdál být malinko kratší s pravidelným průběhem, méně agresivní při náběhu zvuku a celkově „hodnější“. Při zapojení s piezosnímačem v kobylce vzniká úplně nový typ zvuku, ze všech stran plný, čitelný a nebývale průrazný.

Fender Acoustasonic Tele hraje velmi dobře, i když docela osobitě. Příznivec a znalec klasického telecastera bude asi postrádat zvukové variace kobylkového snímače a kovové kobylky, dostane za ně ale možnost věnovat se hraní, a ne střídání nástrojů mezi skladbami a zkoumání playlistu, kdy a na kterou skladbu má vyměnit elektriku za elektroakustiku. Milovník hřmícího celomasivního dreadnoughtu zase asi bude postrádat vibrující korpus v náruči, kytara mu ale nepůjde do zpětné vazby a má k dispozici i elektromagnet u krku. Ale upřímně řečeno - to všechno by bylo málo, lze si jen těžko představit muzikanta, který by se vzdal dobrého zvuku ve prospěch pohodlí nebo v zájmu řešení zpětné vazby, kterou lze úspěšně eliminovat několika osvědčenými způsoby. Proto je pro mě u tohoto Fendera nejcennější fakt, že řada zajímavých technických řešení vedla k vytvoření nejen dokonale funkčního, ale hlavně zvukově krásného nástroje.

V záplavě nejrůznějších uměle opotřebovaných reedicí starých osvědčených modelů kytar (nic proti nim, mám je taky moc rád) se zdá být tenhle Acoustasonic první vlaštovkou dalšího vývoje, i když kombinací různých typů snímání se zabývaly a zabývají i jiné renomované firmy (například Ibanez). Zatím k nějakému masivnímu rozšíření nedošlo, ale uvidíme, co ukáže čas...