Ve článku 20 absolvujeme podruhé exkurzi tak trochu mimo hudbu. Přestože půjde o prostředky textové, jedná se o záležitosti bytostně důležité, ve kterých by měli mít muzikanti jasno. Na pomoc jsem si vzal opět kolegu skladatele Maria Buzziho (MB).
Báseň je jako tajenka
Aranžér (OJ)
Podobně jako má muzikant k dispozici hudební prostředky, disponuje i textař nástroji básnickými. Jejich bádáním se zabývá nauka zvaná poetika.
Co nás vlastně přitahuje na básních? Vždyť informace v nich obsažené jsou spletitě zauzlené, tajnůstkářsky zakódované... A v tom právě vězí vtip! Básník, filuta, slovy říká něco jiného, než ve skutečnosti myslí. Jeho sdělení má mnohem více rovin, širší dosah. Není jednoznačné, není povrchní. To nás nutí se k básním vracet. Odhalovat nové vazby, vychutnávat si je. Podobně jako potřebujeme shlédnout opakovaně film nebo přečíst poněkolikáté knihu.
Podívejme se na nejčastější obraty (tropy), které mají posluchače navést jinam než jen k první obvykle polopatistické rovině sdělení. Všimněme si, jak může muzikant skryté významy podpořit - buď je učinit čitelnějšími, nebo naopak ještě více zastřít.
Rebelské rockové obraty
V rockové hudbě našly na prvním místě uplatnění tropy odrážející vzdor a vzpouru. Vysmívající se a provokující falešnou svatouškovskou okolní společnost.
Už u tuláka a introverta Karla Hynka Máchy fungovalo spolehlivě spojení protikladů (oxymóron). Sloučení věcí, které v běžném životě stojí v opozici proti sobě, může např. velice trefně vystihnout neupřímnou atmosféru „vyčpělého mejdanu“:
... z mraků smíchu smutek prší...
... večer zchátral v hlučeném tichu...
Abraxas, Poprvé
Pozn.: Blazeovaný klouzavý glissandový zpěv dodává slovům ještě další rozměr - odsuzuje zpěvák „povrchní lovce dívenek“, anebo je sám lapen do stejné pasti?
Téměř každému člověku by měl být znám pojem paradox, který funguje v rockové poezii velice silně a úderně:
... špinavá, špinavá, špinavá,
špinavá krásná holka,
ta mě na kolena dostala,
teď jen tak po mně kouká...
Jasná páka, Špinavý záda
Pozn.: Ukázka může obsahovat vlastně skrytých paradoxů několik - krásná holka má špinavá záda, špinavá proto, že ukojila, co stejně ve své kráse ukojit potřebovala, tahle krásná, napohled nepřístupná holka nakonec zmákla i otrlého rockera.
Mnohem silněji výsměšně působí sarkasmus, do kterého je zapojen ostrý, leckdy velice racionální podtón jízlivosti:
... v trezoru jsou tajný plány
na vylepšení splachování...
Extempore, Varování darebáků ředitelem výzkumného ústavu
Pozn1. Text reaguje na nesmyslnou socialistickou kontrolu a drezuru, ve které se vyžívali přeochotní úředníci nevědoucí v množství případů, co vlastně kontrolují a k čemu jejich kontrola slouží.
Pozn 2. V rámci rockového žánru bývá parodický nebo sarkastický text obvykle interpretován výrazově jednoznačně, navíc silně expresívně (vypjatě) - vyzní tak zřejmě nejpřesvědčivěji.
Jemnější tropy
K zaoblenějším prostředkům patří například záměna vnitřně souvisejících slov (metonymie). Název místa, kde Napoleon nakonec „projel“ svou rozhodující bitvu, tak může např. posloužit jako obecný ekvivalent pro výraz prohry či konce:
... Waterloo, Waterloo,
je konec snům...
Plavci, Waterloo
Druhem metonymie může být okamžik, kdy dílčí část zaměníme za vyšší celek (synekdocha). Ostravou tak může být v následující ukázce myšleno celé Ostravsko nebo dokonce Moravskoslezský kraj:
... Ostravo, Ostravo,
kde jsem oči nechal,
když jsem k tobě spěchal,
Ostravo, Ostravo,
černá hvězdo nad hlavou...
Jarek Nohavica, Ostravo
Pozn.: V obou případech si vlastní jméno přímo volá po tom, aby figurovalo ve zpěvném refrénu.
Skladatel (MB)
K nejčastějším poetickým nástrojům v textu patří dále vnější přenesení významu (metafora). Prostě se zpívá o něčem, co ve skutečnosti označuje jinou věc. Možná je vám známá vojenská pochodová píseň z dob socialismu My letci máme ocelové ptáky, u níž navíc není jisté, jestli autor nepoužívá metaforu na druhou a současně tedy ironii.
Pozn.: U této písně vždy celý národ uvažoval, o jaké ptáky jde. Buď je autor vtipný borec, anebo naprostý idiot. Bylo velmi směšné, když za její halasné interpretace pochodoval nablýskaný vojenský útvar.
Oblíbenou v poezii je podobenství, jinotaj (alegorie). Eva Olmerová zpívala skvělou píseň: Jsi jako dlouhý most, který se vine do neznáma... Zřejmě tak chce milému sdělit, že neví, jak to s jejich vztahem dopadne.
Některé texty jsou ještě zašifrovanější, alegorie se nechápe jen jedné strofy, ale celého textu. U písně skupiny Lucie Medvídek si plyšák prochází Kristovským utrpením (Mevídek z Bogoty usnul a spí, na kříži z Golgoty spí...). Alegorie zde dosahuje takového stupně, že výkladů by mohla být celá řádka.
Pozn.: Pokud se dobře pamatuji, na Slovensku došlo v důsledku výkladu smyslu Medvídka k zákazu vysílání videoklipu. Přitom mi to přišlo jako něžná písnička. Inu, každý si to vykládá po svém, aneb „podle sebe soudím tebe“ se taky říká. To nemyslím obecně na bratry Slováky, ale na toho blba, co vytasil červenou plácačku.
Alegorie a metafory byly v nesmírné oblibě během renesance a baroka, používalo se jich v textech, zatímco v hudbě se vyskytovaly různé šifry - anagramy z tónů, číselné skrývačky. Skladatelé si některé skladby vyměňovali poštou jako dopisy a dobře se tím bavili. Ještě v hudbě vrcholného středověku se začalo používat dalšího prostředku - parodie. Původně to znamenalo, že hudba byla komponována za použití cizího materiálu a nemělo to tedy zcela a pouze zesměšňující charakter. Prostě parodia - nápodoba. Dnes se parodií nejčastěji rozumí různá pitvoření se podle nějaké předlohy, ale skutečný smysl je hlubší a může jít i o poklonu původnímu vzoru.
Téměř výhradně na parodii je založena produkce dvojice Těžkej Pokondr. Chlapi se ani nepřetvařují, že by mělo jít o nějaké vysoké umění, a evidentně se hlavně sami dobře baví. Přesto když zaslechnu nějaký nový kus, vždycky poslouchám, s čím zase vyrukují, jak si pohrají s textem.
U zmíněného Těžkého Pokondra probíhají parodie většinou pouze v textové rovině, v aranžmá nezaslechneme snad nic, vždyť jde v podstatě o promyšlené karaoke. To dává výsledku zvláštní napětí, nehledě na fakt, že kdyby byla u převzatých hitů parodována i hudební složka, velmi pravděpodobně by to ve výsledku mělo oslabující účinek, zkrátka by to znělo asi pitomě. Nejmarkantnější na parodiích Těžkého Pokondra je asi obecný způsob práce s texty, a sice, že hledají v češtině slova, která jsou zvukově blízká cizojazyčným originálům.
Zato když se do parodie pustí Buty, dělají to opravdu z gruntu (Líbej mě lásko, já k Tobě kráčím... aj.) Ovšem Buty produkují kromě textů i původní hudbu, takže si to mohou dovolit a jejich aranžérské i interpretační umění je k tomu opravňuje neméně. Zkrátka jim to ani ve více rovinách pitomě nezní, protože je to chytré.
Přehánění patří k poezii
Aranžér (OJ)
Básně přímo volají po zveličování různého druhu. Posluchač je očekává a ocení. V poezii proto bezpečně funguje nadsázka (hyperbola), ať se již týká množství či času:
... A nemyslel to snad zle - starosta,
však bohužel na co sáh’,
tam sto let tráva nerostla...
Pražský výběr, Snaživec
Do výbavy poeta patří i přirovnání (parabola), které mnohem silněji a obratněji vyjádří vlastnost určité osoby nebo třeba i věci:
...t ichý jako netopýr
a silný jako býk,
útočný jak dravý výr
a kluzký jako mník...
Pavel Kopta, Strach
Pravidlo: Hudebně nebo výrazově můžeme vícevýznamovost textu silněji nebo jemněji podpořit. Bude-li text např. ironický a my využijeme jinou tonalitu (dur/moll), jiné tempo, jinou instrumentaci, než je v daném žánru (např. v tangu) zvyklostí, můžeme podobně jako slova vytvořit ironickou hudbu. Nedá se však dopředu bezpečně odhadnout, nakolik bude ironická hudba ladit s ironickým textem, zdali půjde o synergii a společný tah na branku, nebo naopak o zamlžení a následné znehodnocení silné slovní či hudební myšlenky.
Řešení: Stejně jako kuchař skládá a sestavuje jídlo z různých surovin a pečlivě ochutnává a zvažuje výsledek, postupujte i vy krok za krokem při slučování textu a hudby. Jestliže nemá mix z více ingrediencí takovou sílu jako surovina základní, vraťte se krok nazpět. Rozhodněte, co zasluhuje být dominantní, a co bude sloužit jen jako jemné a zajímavé dochucení.
Zvýraznit určitou myšlenku, a to nejen v básních, ale i např. v proslovech, umožní tzv. dvojitý nebo i trojitý zápor (litotes), který se v konečném výsledku sečte v klad.
... svět je přesto krásnej, krásná muzika.
A neříkej hloupě: Nic se nás netýká...
Extempore, Krásná muzika
Pozn.: Sdělení „Neříkej: Nic se nás netýká“ by šlo mnohem civilněji vyjádřit obratem „Říkej: Týká se nás všechno“, zdaleka ale nedisponuje takovou expresívností i zvukomalbou.
Dá, dá, vót éto dada
Skladatel (MB)
Kromě klasických poetických prostředků se v textech zabydlely i ty novější - jmenujme za všechny jen třeba dadaistické (pozor - nemá to nic společného s Dádou Patrasovou, ale hravý styl blízký dětským popěvkům a žvatlům) a surrealistické (surrealismus také není postoj marketingového manažera k poklesu prodejnosti pajcovaného Eidamu, ale jde o nadreálno, nadpřirozeno, používají se snové obrazy apod.) .
Přiklad 1: Dada: ... Máma mi dala korunu, abych koupil rybu, a já místo ryby, ryby koupil jsem velrybu. Co dělá ryba? Ocasem hýbá! Proč, proč? Protože je ryba, ryba... Umožňuje svobodněji používat řeč, což v uvedeném případě vede k zapojení slov, která text skvěle rytmizují.
Přiklad 2: Surreal: ...Jednou ráno přišel vítr, vzal si střechu s pokrývačem i s klempířem, s kominíkem, jenom dlaždič zůstal dole... Tady si všimněte další ingredience, kterou je pointa. Buty tady v podstatě zhudebnili anekdotu, která je tím rafinovanější, že používá přísloví o sprostém dlaždiči, a navíc promítá text do intervalového plánu melodie (dvoutónová vzestupná kvinta se opakuje, teprve na slova „zůstal dole“ se obrátí na kvintu sestupnou. Geniálně jednoduché sepjetí slov a hudební symboliky.
Příště se vracíme k muzice, terčem našeho zájmu bude vícehlas a sbory.
