Několikahodinová příprava před vstupem na Řípfestival se vyplatila. Ve třech jsme na signál posbírali veškeré vybavení, v čele s kamerou a v neposlední řadě s kytarou značky ESP a kombem Blackstar, které nám měl Gus podepsat, a razili jsme si cestu gorilami a blátem dovnitř.
Prostorný soukromý areál tvořili samostatné kabiny, každá s řádnou ochrankou. Když jsme se konečně doklouzali k hlavní z nich, na několik signálů mezi ochrankou se konečně objevil Gus a po řádné kontrole nám k němu byl povolen přístup. Přestože si na takovouto pozornost stále zvyká a nepochybně byl nervózní z první show nadcházejícího evropského turné, působil velmi přátelsky a na námi doporučený čas rozhovoru, dvacet minut, odpověděl přátelsky: „V pohodě!“.
Čas nutný k naší přípravě si zkrátil prohlížením posledního čísla Muzikusu. Po velmi příjemném rozhovoru (který je součástí DVD přílohy), kdy vřele odpovídal na položené otázky a nejednou i zavtipkoval, velmi ochotně pózoval při podpisu jak kytary, kterou měl po většinu rozhovoru v rukách, tak i komba. Po několika následných společných fotkách jsme se rozloučili a Gus se začal připravovat na vystoupení, kde i natěšenému publiku předvedl, proč si Ozzy vybral právě jeho.
Co tě vedlo k tomu, aby ses podílel na výrobě vlastních modelů kytar značky ESP?
Podílel jsem se na tom opravdu hodně, a chtěl jsem mít kytaru, která splňuje moje požadavky ohledně zvuku a stylu, který hraji. Vybral jsem dřevo, pražec i snímače. V podstatě všechno. Jde o kytaru, kterou budu intenzivně používat, a nespokojím se jen s tím, že mi někdo dá kytaru a řekne: „Hrej!“ (smích). Spolupracuji na tomhle s ESP už delší dobu a připravili pro mě již mnoho kytar. Jsou to úžasné nástroje. Nedávno jsem dokonce přišel s úplně novým modelem, který má tvar Eclipse. Obvykle používám tvar Random Star, a používám ho už roky, ale nedávno jsme společně vytvořili novou kytaru, která se více hodí do mojí role v Ozzyho kapele, která má tvar Eclipse, nebo dokonce Les Paul, s velice atraktivním vzhledem.
Dobrá věc ohledně ESP je, že nabízejí velice kvalitní modely i tak. Ale většina je cenově mnohem dostupnější, především tedy pro mladé hráče. Většina lidí si nemůže dovolit zaplatit tři tisíce euro za novou kytaru. Mohou se ale dostat ke stále velmi kvalitním kytarám, ovšem v mnohem nižší cenové relaci. Všechno záleží na tom, kolik jsi schopen do kytary investovat, ale hlavní je, že máš z čeho vybírat.
Určitě se tě na tuhle otázku ptá mnoho lidí, ale co Ozzyho přimělo vybrat si tebe a které z tvých schopností mu vyrazily dech?
Těžko říct, ale mám pocit, že to šlo velmi přirozeně. Konkurz si velmi pochvaluji a měl jsem pocit, že Ozzy mé rozpoložení sdílí. Myslím, že má rád můj projev a styl. Z informací, které se ke mně dostaly, jsem nabyl dojmu, že vyzkoušel mnoho kytaristů, ale já jsem prý jednoduše vynikal. Možná by ses měl zeptat jeho, o co přesně šlo (smích), ale myslím si, že se mu líbilo „celé balení“. Viděl, že jsem i pohodový chlap, hraji všechny skladby notu po notě správně a jsem jeho velkým fandou, a hlavně jsem si vědom všech kytaristů, se kterými spolupracoval a respektuji je.
Hraješ i na nějaký jiný nástroj, a myslíš si, že by muzikant měl při hře dobře chápat ostatní a být navíc platný při skládání?
Nehraji, ale myslím si, že jako opravdový muzikant musíš hlavně umět hrát s ostatními. Hrát v kapele je podle mě rozhodující. Mnoho kytaristů se zavře u sebe v pokoji a statnou se, jak jim já říkám, „pokojoví válečníci“. Pro muzikanta je rozhodující naučit se hrát na svůj nástroj, ale také dostat se do kapely, kde své znalosti zúročí, a pochopí, jak se v takovém subjektu chovat. Když s někým jamuješ, pochopíš, jak skládat muziku s ostatními. Neumím hrát na bicí, ale vím, jak si rozumět při hraní s bubeníkem.
Co bychom mohli říct, že tě inspiruje kromě metalové hudby?
Mám moc rád klasickou hudbu, ale poslechnu si i pop, v podstatě mám rád obecně dobrou hudbu. Dobrá skladba je jednoduše dobrá skladba. Většinou jsem spíš inspirovaný rock´n´rollem, kde chci slyšet dobrý riff, i když muzika, kterou hraji, je heavy. (smích) Jinak z metalu je toho opravdu hodně. Ujíždím hlavně na všech gigantech typu Black Sabbath, Iron Maiden, Metallica, Judas Priest... Klasika je hold jedinečná.
Rozhovor s Gusem G. trval samozřejmě mnohem déle, takže pokud jste zvědaví, nezapomeňte vsunout do přehrávače DVD přílohu...
Kostas Karamitroudis, též známý jako Gus G., se narodil 12. listopadu léta páně 1980 v Thessaloniki v Řecku. V devíti letech ho začala fascinovat muzika a uprosil svého otce, aby mu koupil akustickou kytaru a přihlásil ho do hudební školy. Už tehdy věděl, že není jiné cesty, a že z něj „prostě“ bude kytarista. Ve čtrnácti, kdy dostal elektrickou kytaru, se začal své zálibě věnovat mnohem intenzivněji. Byl schopen se na celé dny zavřít ve svém pokoji a trénovat. V osmnácti letech odešel z rodné země a přihlásil se na Berklee College of Music, ale záhy pochopil, že tudy cesta nevede. Velmi rychle si svým talentem udělal jméno v metalovém světě a dále na sobě pracoval. Než si ho vybral Ozzy Osbourne jako více než adekvátní náhradu za Zakka Wylda, byl Gus spojován především s kapelou Firewind, kde fascinoval svou zručností a velmi rychlou hrou. Doposud s nimi vydal pět alb, a v počátcích dokonce hrál i na klávesy. Kapela je dnes již pojmem a na podzim plánují vydat již šesté album. Otázka zůstává, jak dlouho bude schopen slučovat dvě svá hlavní působiště, jelikož s Ozzym vyrazil na osmnáctiměsíční turné a princ temnoty záhy plánuje práci na další desce. Během své kariéry spolupracoval s Dream Evil, Robem Rockem, dočasně nahradil Christophera Amotta v Arch Enemy během jejich turné při Ozzfestu, a v neposlední řadě dvakrát hostoval u Nightrage. Ovšem aktuální spolupráce s Ozzym z něj udělala mezinárodní osobnost. Ozzy si jej vybral během konkurzu z nespočtu uchazečů pro jeho neoddiskutovatelné schopnosti. Hodně lidí ho přirovnává k Randymu Rhoadsovi, ale ať už to tak s trochou sentimentu vidí Ozzy, nebo vám ho připomíná také, dostal tuto pozici, protože umí jak precizně zahrát starší skladby, tak i do nových skladeb z velmi úspěšné desky Scream zapojit svůj vlastní styl. K tomu je to velmi sympatický člověk, jak jsme mohli poznat při osobním seznámení na Řípfestu. Je již stabilním uživatelem a velkým zastáncem kytar značky ESP, se kterými má velmi dobré zkušenosti, a podílel se i na tvorbě vlastních modifikací. 12. září mu bude třicet let, a jak sám říká, je živým důkazem, že se sny mohou tvrdou prací splnit, a je více než očividné, že od něj můžeme čekat velké věci.
Stále produktivní Nazareth začali na čas, a jistě potěšili, ale od té doby byli časy velmi relativní. Korn sice odehráli v podstatě v určenou dobu, ale slibovaný minimálně hodinu a půl dlouhý set odehráli o výraznou třetinu méně. Tomu se naštěstí, kvůli velmi chladnému počasí a velmi nepříjemným podmínkám, přizpůsobil Ozzy, který začal hrát přibližně o hodinu dříve, než měl.
U nás stále populárnější seriál Comeback má pro svůj humor a jistě i obsah mezi rockery velkou oblibu. S tím souvisí i částečný kult Ozzáka, na Řípfestu byl například vidět stánek s Ozzobírem. V zastoupení redakce TV Nova nemohl chybět Martin Dejdar ve svém typickém riflovém převleku a paruce, a společně s Ivuškou a v doprovodu ochranky se jako jedni z mála dostali do přísně hlídané Ozzyho sekce, a pravděpodobně i k samotnému princi temnoty, kterého to jistě potěšilo.
Cesta za Gusem na Říp aneb snadný osud redaktora
Cesta k vytouženému rozhovoru bývá strnitější a mnohem komplikovanější, než si většina čtenářů může myslet. Za původní myšlenkou stojí většinou osobní iniciativa, která nemusí pokaždé vyjít, štěstí, kdy se vám podaří danou osobu nejlépe na festivalu zachytit, a doufat v jeho dobrou náladu.
V podstatě nejjednodušší cestou je, když se druhá strana ozve sama. Osobní zařizování rozhovoru je velmi často velice zdlouhavý až krkolomný proces, kdy je potřeba přes nejrůznější kontakty nalézt tu správnou řeč a docílit přes hromady e-mailů a telefonátů dohodnutí rozhovoru. Práce redaktora je tudíž při pohledu na předcházející proces snadná, jelikož redaktor je postavený už před téměř hotovou věc, a danou hvězdu „pouze“ řádně vyzpovídá. Ano, je tu pečlivá příprava, nervy, jak před, tak během rozhovoru, ale jedná se už o vyústění společné práce. A navíc je to jediná pořádně viditelná část procesu, a na obrovskou odvedenou práci těch, co to celé domluvili či se na tom výrazně podíleli, se často zapomíná, a patří jim tedy velké díky a téměř obdiv. Pocta zpovídat Guse G., nového kytaristu Ozzyho Osbourna, kterého nyní touží poznat snad úplně každý, padla s velkou dávkou štěstí na mě.
Jelikož se jednalo o vlastní iniciativu firmy ESP Guitars, která má s Gusem velmi vřelé vztahy, může se zdát, že zařizování rozhovoru byla „rychlovka“, ale velkou překážku tvořila toužená rychlá, a hlavně jednoznačná domluva s pořadateli Řípfestu. Na jejich straně se dá pochopit obrovský tlak při pořádání tak velké akce s hvězdami takového kalibru, jako je Ozzy, Korn či Nazareth, ale pro nás se v podstatě jednalo o cestu naslepo, a že se uvidí.
Areál při pohledu na horu Říp měl skutečně až idylický vzhled. Bohužel to uvnitř až tak idylicky neprobíhalo. Fanoušci, přestože tenhle rok byli jistě řádně dosyta nakrmeni obsazením až nezdravého počtu rockových festivalů u nás, jména dnešního obsazení za to pořád stála. První velkou překážkou, přestože to většině překvapivě nevadilo, tvořila cena vstupného pohybující se v rámci dvou hlavních sekcí v rozmezí dvou tisíc korun. Přestože rozdíl mezi zlatou a stříbrnou sekcí nemusel cenově až tak bolet, v otázce výhledu to už markantní bylo. Ti, co si nepřiplatili, sledovali dění až z nezdravě velké vzdálenosti.
Bohužel jim k radosti nepřidala ani významná část vystoupení. Nesmírně talentovaná Deborah Bonham jistě potěšila, ale následný déšť, který udělal z areálu bahenní bojiště, jistě ne. A míst, kam se schovat před deštěm, taky moc nebylo. Zřídka viděný problém potkal Kena Hensleyho, kterému vypověděli službu hammondky, a odehrál pouhé dvě skladby. Jeho zdrcený odchod z pódia a následný průchod areálem byl velmi výrazný. Zahlédli jsme ho u hlavního vstupu, kde jsme netrpělivě očekávali naše přijetí do areálu, respektive do důrazně hlídané samostatné části areálu vyhrazené Ozzymu. Nekompromisní ochranka se rázem stala vřelejší, když Ozzyho šéf ochranky ukázal na nás a povolil nám přístup dovnitř.
