Letem kytarovým světem - Deset nejzásadnějších novinek, které za posledních 25 let výrazně změnily kytarový svět

Tak si tak říkám, že za ta léta, co jsme v rámci tohoto seriálu psali o kytarách a příslušenstvích, dostali jsme se k dlouhé řadě nejrůznějších zařízení a nástrojů. Většinou jsme postupovali od samých začátků vývoje, ovšem nyní bychom to zkusili trochu jinak.

Co se takhle podívat na tuto problematiku spíše současněji? Tak třeba si určit, jakých deset nejzásadnějších vynálezů ovlivnilo kytarový svět a posunulo ho o řádný kus dopředu. A to za posledních pětadvacet let - čili ne žádná vzdálená historie -, kde by figurovaly první snímače, první wah efekt, první elektrická kytara...

Ano, a ještě něco. Chceme tímto článkem tak trochu zvolnit, přednést vám informace, které v každém případě znamenají další kamínek do mozaiky s názvem elektrická kytara. Berte to spíše jako zajímavost, která může vyvolat možná i bouřlivou diskuzi. A to je jenom dobře.

Dvacet pět let, to zní docela hezky. Rád bych zde ale upozornil, že se nejedná o striktní časový údaj. Jde jenom o upozornění na nejzávažnější novinky za zhruba čtvrtstoletí, které kytaristé zaznamenali a které jim nějakým, ale v každém případě zásadním, způsobem pomohly zejména v těchto hlavních oblastech:

1) Technika a styl hry,

2) Nahrávání, možnosti záznamu hudby,

3) Zvuk (a to i vzhledem ke stylu hudby a k možnostem uplatnění), včetně doplnění možností snímání, přenosu signálu,

4) Výrazné krabice (převratné novinky s výrazným dopadem na techniku hry),

5) Ovládání kytary a celých sestav i na pódiu,

6) Ladění kytary

7) Software.

1 Technika a styl hry

Floyd Rose

I když mechanika tremola Floyd Rose byla vynalezena už v sedmdesátých letech, nešlo o masově rozšířenou záležitost. Teprve až firma Kramer začala od roku 1982 na svých kytarách nabízet tento systém, který se během poloviny osmdesátých let stal výrazným doplňkem hry mnoha velkých osobností. Systém dovolil kytaristům radikální pohyb vibrapáky často až do extrémních poloh (vzhledem k předchozím zařízením, jako klasické Fender tremolo či Bigsby, tedy určitě), v návaznosti na systém zamykání strun přestaly i problémy s rozladěním strun. Stačí si poslechnout Eddieho Van Halena, který měl zásadní vliv na šíření uživatelnosti tohoto zařízení. A nebo také Satch Boogie Joea Satrianiho, Cemetery Gates Dimebaga Darrella nebo v přeneseném slova smyslu celého Stevea Vaie. A proč neuvést další? Možnosti Floyd Rose mají ve svém výrazu třeba Kirk Hammett, Brad Gillis, Tom Morello, Allan Holdsworth, Nuno Bettencourt, nesmíme zapomenout na rychlíka Hermana Liho z Dragonforce...

2 Nahrávání, možnosti záznamu hudby

Direct recording boxy

Když Tom Scholz, tvůrce pomprockových gigantů Boston, přišel se svým vynálezem Rockman, tak všichni kytaristé zpozorněli. Nejen nádherný, nosný a dlouhý zvuk, ale zejména možnost dosáhnout tohoto perfektního zvuku i ve studiu, aniž by se tam musely natahat stohy aparátů. Použitím tohoto vynálezu tak v podstatě začala nová éra natáčení, kdy se signál mohl poslat z nástroje rovnou do záznamového zařízení. Navíc se objevili další výrobci, kteří tuto myšlenku zdokonalili. Takže se součástí zařízení staly digitální efekty, možnost emulace beden, aparátů atd. Velký význam zde měl třeba Zoom 9002, neoddiskutovatelnou úlohu pak měla „ledvinka“ Line 6 POD. A uživatelé? No těch je. Scholze jsme už jmenovali, ale co třeba Billy Gibbons, Neal Schon, Buckethead, Steve Stevens, Phil Collen a Steve Clark, Alex Lifeson...

3 Zvuk

(a to i vzhledem ke stylu hudby a k možnostem uplatnění), včetně doplnění možností snímání a přenosu signálu. Tato kategorie je v našem přehledu v podstatě nejobsáhlejší. Koneckonců, není divu. Takže co sem tedy patří:

High Gain aparáty

Aby v osmdesátých letech výrobci aparatur uspokojili stále vzrůstající potřebu kytaristů zkresleného tónu, vznikly high gain zesilovače, a to ve výrazné míře u firem Mesa/Boogie a Soldano. Tyto značky razily cestu dalším výrobcům k hodně zkreslenému zvuku při zachování konkrétnosti tónu a zároveň i (v určitých případech) při možnosti nevytáčet výkon hlavy až úplně doprava. Řada odnoží klasického metalu ke konci osmdesátých let by nezněla tak, jak zněla. Mohli bychom zde uvést takové modely jako Mesa Triple Rectifier, VHT Pitbull, Diezel Herbert, Peavey 5150 a další (od BadCat přes Engl a Hughes & Kettner po Riveru), Marshall také nelenil, a i když trochu později (aspoň zde byla řada výborných vychytávek), přesto uvedl výbornou hlavu MF350. Testoval jsem ji na dvou veletrzích Huvel a vždy nové posluchače zaujala. A nejen je. Konkrétní zvuk, možnost nastavení pro sóla, v podstatě čtyři kanály, obrovská síla a řada filtrů - to se hned tak nevidí.

Modelery

Než firma Line 6 přišla v devadesátých letech se svými prvními produkty, kytaristům, kteří měli rádi rozmanitost tónu, nezbývalo nic jiného než na pódia a do studia vláčet hory nejrůznějších značek hlav, komb, beden a kytar. Dnes je to pro ty, co si rádi hrají se zvukem, úplně jinak. Modelery dovedou nejen navodit dojem určitého aparátu, od cinkavého zvuku komb Fender ze šedesátých let přes lampovou klasiku Marshallů sedmdesátých let po nářez třeba Mesa/Boogie z let devadesátých, ale i nejrůznější sestavy beden. Navíc se firmy rozhodly věnovat se modelingu i ze strany jednotlivých skupin efektů (Line 6 - modelery delay, modulace, distortion atd., Boss, DigiTech...). Osobně jsem velmi spokojen s Johnson J-Station, obsahujícím i simulace acoustic, to vše v uživatelsky velmi příjemném ovládání (žádný zlý sen s nastudováním stostránkového manuálu à la kurz programování).

Hybridní snímání akustického tónu elektrické kytary

Piezosnímače známe prakticky od šedesátých let, ovšem několik desetiletí zabralo to, aby někoho napadlo dát toto „podkobylkové“ či „podstrunové“ snímání i na elektrickou kytaru, na masivní korpus. A to na běžně produkované nástroje, tedy ne žádný custom či signature. Dostupnost další palety zvuků se výrazně zvedla, elektrickým kytaristům se tak otevřela možnost přepínat ze standardních zvuků na docela přesvědčivé akustické tóny třeba uprostřed skladby. Kytary Parker Fly či Hamer (DuoTone) to uvedly ve větším množství. Takže žádná změna nástroje, žádné problémy při nazvučení akustiky, žádné tahání dalšího aparátu (i když přes Line Selector se nejedná o špatnou volbu)... Otázkou zůstává, zda tento systém používat vždy a všude - tedy i ve studiu. Je to stejné jako u krabic Acoustic Simulator (Boss AC-2, AC-3). Na pódiu, při živém hraní, je to výborná věc (když jsem zapojil AC-2, posluchačstvo vždy zpozornělo, kde se ten akustický kytarista skrývá, jestli třeba není za závěsem, jak se tvrdívalo kdysi o Michaelu Schenkerovi). Pokud ale nejde o záměr zaznamenat specifiku takto snímaného tónu, rozhodně je lepší nahrávat akustický nástroj.

Dostupné systémy wireless

Společnosti Nady a Samson hodně ulevily těm kytaristům, jejichž vystoupení se odehrávala na velkých pódiích. Ano, začaly i diskuze nad otázkou, co je lepší - „drát“ nebo „bezdrát“. Ale po vychytání dětských nemocí, kdy se občas z reproduktorů linuly hlasy ochranky či dispečinku místní městské hromadné dopravy, se jednalo o vynikající věc. Dobře, v malém stísněném klubu nemusí jít o nezbytnost, ale, ruku na srdce, čím méně kabelů se vám válí pod nohama, tím lépe. Osobně se k tomuto kroku odhodlávám již několik let.

Na samých počátcích používání těchto systémů bylo zaznamenáno několik absurdních situací - když například Angus Young vystoupil již s bezdrátem a posluchači ho chtěli skoro lynčovat, protože se domnívali, že pouze markýruje, že jede na playback.

4 Výrazné krabice

(převratné novinky s výrazným dopadem na techniku hry)

DigiTech whammy pedál

Tak tohle se firmě DigiTech opravdu podařilo. Možnost harmonizovat linku tónů, dokonce tuto funkci řídit pohybem pedálu (čili ne pouze v nastavených intervalech), schopnost vybrat si z řady kombinací a navíc perfektně ohýbat tón jako s vibrapákou, aniž by se struny nějak namáhaly (až o dvě oktávy dolů či nahoru) - to už je co říci.

Těžko asi nalezneme efekt, který by byl více průlomový (od těch klasických) než zrovna tento. Zajímavé je i to, že whammy pedál užívají kytaristé napříč stylovým spektrem - jedničku bychom nalezli u Davida Gilmoura, Toma Morella, Stevea Vaie, Joea Satrianiho, Edgeho, Jimmyho Page, Joea Perryho, Dimebaga Darrella, Kirka Hammetta, dvojku, WH II, má (měl) ve svém efektovém řetězci Herman Li z Dragonforce, Trey Anastasio z Phish, XP100 používají John Scofield, ale také i Munky a Head z Korn, WHIV vlastní Dave Baksh, John Frusciante, Buckethead... Osobně používám WH II. Suploval jsem s ním vždy vibrapáku, kterou u Les Paula nemám (odmítal jsem vždy instalaci Bigsby tremolo). A funguje to skvěle.

5 Ovládání kytary a celých sestav i na pódiu

Bradshaw switching system

Na pódiu hromada pedálů, krabiček, napáječů, v racku řada multiefektů, procesorů a modelerů, do toho přepínače kanálů jednotlivých hlav a komb - tyto spletité elektrárny se mohly „učesat“ právě díky takovým přepínacím systémům, jako je Bradshaw RS-10 a další. V podstatě to je nadstavba k pedalboardům (ty mohou řadě kytaristů vyhovovat víc) - ovšem když opravdu člověk potřebuje zapnout třeba tři, čtyři efektová zařízení najednou a nechce vypadat jako králík, který dupe po všech možných krabicích a přepínačích, tak tento systém je naprosto ideální. Odpadá navíc problém se spojovacím materiálem, údržba krabic a rackových zařízení je nepoměrně lepší, na pódiu to prostě vypadá lépe. A pro muzikanta, a to je určující, je to navíc nesmírně pohodlné. Takhle máte všech krabice, všechny efekty a přepínače v jednom racku a fertig. Chcete během jedné skladby najednou zapnout na sólo zesílený signál, delay a třeba nějaký harmonizér a zároveň přepnout do jiného kanálu na hlavě? Místo čtyřech přepnutí zmáčknete jen jeden přepínač. A jména? Samozřejmě je jich hodně. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat tyto (vezměme zase různé stylové oblasti) - Billie Joe Armstrong, Edge, Don Dokken, Kirk Hammett, Joe Perry, Lenny Kravitz, Marty Friedman, Michael Schenker, Reb Beach, Ted Nugent, Yngwie Malmsteen, Peter Frampton, Richie Sambora, Steve Lukather...

6 Ladění kytary

Dostupné chromatické ladičky

V sedmdesátých letech byl docela problém pořídit si poměrně drahou stroboskopickou ladičku. A vlastně proč - ladilo se dle dalšího nástroje, dle klasické foukací ladičky, prostě per ucho. Jenže potom takové společnosti jako Korg a Boss přišly s prvními ladičkami a bylo vymalováno. Dodnes vlastním klasiku, ladičku Korg Guitar Tuner, ručičkovou, analogovou, kde se mezi jednotlivými strunami musí ještě přepínat. Jenomže je tak nádherně přesná a zcela akceptuje přirozené chvění struny, že ji používám nejraději (například při ladění oktáv). Pokud vím, preferují ji i někteří kytaráři - viděl jsem ji u pana Janeckého. Samostatné ladičky v krabicích jako efekt (výhodné při zařazení do efektového řetězce, takže je možno naladit i mezi skladbami na pódiu), jako klasická zařízení (Boss TU-15, TU-12), jako již běžná součást procesorů a multiefektů či příložné, „přiklipovací“, ladičky na hlavách či korpusech kytar - to vše je vítaná možnost pro kytaristy. Vedle námi uvedených firem bychom mohli jmenovat i další, jako například Peterson, Planet Waves, Sabine atd.

Určitou alternativou je pak Robot Guitar, produkt firmy Gibson, kde na kytaře je instalován systém, který dokáže struny naladit sám (i přeladit). Měl jsem kytaru v ruce, připadalo mi to dost divné, ale uznávám, z hlediska nástrojů jsem dost tradicionalista, takže je to spíše můj problém. V každém případě se ladičky staly běžnou součástí vybavení kytaristů a ti se aspoň už nemůžou vymlouvat na to, že nemůžou hrát, protože nemůžou naladit...

7 Software

Pro Tools

Od osmdesátých let rostly možnosti záznamu zvuku opravdu rychle, ale revoluci v tom udělaly „protůly“, jak se začalo tomuto softwaru říkat. Pro Tools v podstatě smazaly rozdíl mezi domácím a profesionálním studiem. Když se nebudeme bavit o možnostech studia jako takového a zkušenostech techniků a producentů, tak možnosti editace a řady plug-inů umožnily spoustě muzikantů a skladatelů natočit dokonalý snímek doma v obýváku. A to rozhodně za méně než 500 Kč na hodinu.

A ještě taková perlička - pravděpodobně první nahrávkou, prvním albem, které bylo produktem tohoto software, bylo Summer in Paradise od Beach Boys z roku 1993.

Vítězslav Štefl